ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.2849.2000.1
sp. zn. 20 Cdo 2849/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci péče o nezletilého M. B., zastoupeného opatrovníkem Okresním úřadem P., syna matky L. B., a otce K. K., o návrhu otce na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. P 181/99, o dovolání otce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. července 2000, č. j. 26 Co 305/2000-96, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 9. března 2000, č. j. P 181/99-79, jímž Okresní soudu Praha-západ zamítl návrh otce nezletilého M. na obnovu řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. Nc 113/98.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl otec nezletilého včasným dovoláním, jímž namítá, že - rozhodl-li odvolací soud v řízení, jehož obnovy se nyní domáhá, bez jednání - nemohl bez své viny použít důkazy, které by měly "příznivější vliv na rozhodnutí ve věci." V okolnosti, že mu v původním řízení nebylo řádně doručeno předvolání k jednání před soudem prvního stupně, k němuž se sice dostavil, aniž však měl k dispozici návrh, takže (tehdy ještě nezastoupen advokátem) nevěděl, "co se vlastně projednává", spatřuje porušení práva na spravedlivý proces a zásady ústnosti a rovnosti účastníků.
Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 28. července 2000, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do 31. prosince 2000 (dále jen "o. s. ř.").
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237, §238a a §239 o. s. ř. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však ve věci nejde.
Ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. Tyto vady, k nimž je dovolací soud povinen podle ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout z úřední povinnosti, ve vztahu k (nynějšímu) řízení o obnově, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené dovoláním, z obsahu spisu nevyplývají a dovolatel je ani nenamítá (vytýká pouze vady řízení původního, jehož obnovu navrhuje, ty však nejsou zaměnitelné s vadami /nynějšího/ řízení o obnově /tzv. iudicium rescindens/ - srov. usnesení Nejvyššího soudu z 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2000, pod poř. č. 45); dovolání tedy podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. přípustné není.
Podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí není usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím, a nelze je podřadit ani případům vyjmenovaným v odstavci 1 pod písmeny b) - f) tohoto ustanovení.
Použitelnost ustanovení §239 není dána již proto, že rozhodnutí o povolení (případně nepovolení) obnovy řízení, a tedy ani usnesení odvolacího soudu, jímž bylo takové rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. prosince 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998, pod poř. č. 61).
Protože dovolání není v souzené věci přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je - aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1 věta prvá o. s. ř.) - podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, odst. 5 části věty za středníkem a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.
Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, ostatním účastníkům, jež by měli právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, však žádné prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2 věty první (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. ledna 2001
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová