ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.2851.2000.1
sp. zn. 20 Cdo 2851/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci péče o nezletilé M. P., narozeného 24. června 1985, a S. P., narozené 29. září 1989, zastoupené Okresním úřadem v M. jako opatrovníkem, děti otce M. P. a matky H. P., o výchově a výživě nezletilých dětí, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. P 372/99, o dovolání matky proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 13. března 2000, č.j. P 372/99-29, a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. srpna 2000, č.j. 22 Co 338/2000-44, takto:
I. Řízení o "dovolání" proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 13. března 2000, č.j. P 372/99-29, se zastavuje.
II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. srpna 2000, č.j. 22 Co 338/2000-44, se zamítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 10. srpna 2000, č.j. 22 Co 338/2000-44, Krajský soud v Praze - odkazuje na ustanovení §207 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen "o.s.ř.") - zastavil odvolací řízení poté, co matka vzala zpět odvolání proti rozsudku ze dne 13. března 2000, č.j. P 372/99-29, kterým Okresní soud v Mělníku schválil dohodu rodičů o výchově a výživě nezletilých dětí.
Usnesení odvolacího soudu napadla matka nezletilých dětí dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238a odst. 1 písm. f/ o.s.ř.; především však dovolání směřuje proti výroku rozsudku soudu prvního stupně, kterým jí byla stanovena povinnost plnit výživné. Dovolatelka nesouhlasí s výší výživného, již soud prvního stupně určil, aniž správně posoudil její možnosti.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen "o.s.ř.").
Z ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř., podle něhož je dovolání mimořádným opravným prostředkem proti pravomocným rozhodnutím odvolacího soudu, vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze.
Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (§201 o.s.ř.); občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudů pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Tím, že dovolatelka směřuje "dovolání" proti výroku rozsudku soudu prvního stupně, uvedenou podmínku dovolacího řízení opomíjí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o "dovolání" proti rozsudku soudu prvního stupně, které touto vadou trpí, zastavil (§104 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu je přípustné (§238a odst. 1 písm. f/ o.s.ř.), není však důvodné.
Výhrady, které dovolatelka uplatnila proti rozhodnutí soudu prvního stupně, jsou pro výsledek dovolacího řízení bezcenné, neboť posouzení možností a schopností rodičů plnit výživné na nezletilé děti v určené výši předmětem odvolacího přezkumu nebylo (odvolací soud se při svém rozhodování zabýval výhradně otázkou zpětvzetí odvolání). Navíc, jak Nejvyšší soud opakovaně uvedl ve své rozhodovací praxi, vylučuje-li povaha rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se řízení končí, možnost věcného přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně, pak tvrzení, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nesprávné, případně že řízení, které jeho vydání předcházelo, je postiženo vadami, sama o sobě důvodnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu nezakládají (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1056/99, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2000 pod číslem 47, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1635/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 2/1998 pod číslem 16).
Usnesení o zastavení odvolacího řízení podle §207 odst. 2 o.s.ř. je svou povahou výlučně procesním rozhodnutím, spojeným se závěrem o účinnosti procesního úkonu (zpětvzetí odvolání) matky nezletilých dětí; neúplnost nebo nesprávnost skutkových zjištění, popřípadě nesprávné právní posouzení věci soudem prvního stupně, na výsledek řízení o dovolání proti tomuto usnesení žádný vliv mít nemůže. Dovolatelka ostatně žádné výhrady proti správnosti tohoto rozhodnutí neuplatnila.
Z uvedených důvodů bylo podle §243b odst. 1 a 5 o.s.ř. dovolání proti usnesení odvolacího soudu zamítnuto.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 22. února 2001
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová