ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.2877.99.1
sp. zn. 20 Cdo 2877/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně E., proti žalovanému Obvodnímu úřadu Městské části P., o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 20 C 21/99, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28.4.1999, č.j. 13 Co 178/99 - 12, takto:
I. Řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud prvního stupně zastavil řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu o přestupku (o uložení pokuty „za porušení zákona č. 50/1976 Sb.“), když měl za to, že žalovaný není pasivně - a „tedy ani procesně“ - legitimován.
O odvolání žalobkyně rozhodl městský soud tak, že řízení podle §103, §104 odst. 1 o.s.ř. zastavil. Z ustanovení §250j odst. 4 o.s.ř., stejně jako z ustanovení §250s odst. 1 o.s.ř. (s výjimkami uvedenými v odstavci 2), plyne, že proti rozhodnutí soudu není přípustný opravný prostředek; je přitom nerozhodné, uvedl městský soud, je-li vydáno rozhodnutí ve věci samé nebo rozhodnutí jen procesní povahy. Nelze proto projednat ani odvolání proti rozhodnutí o zastavení řízení, a řízení pro nedostatek funkční příslušnosti soudu musí být zastaveno.
Usnesení městského soudu napadla žalobkyně podáním, označeným jako dovolání, v němž vyjádřila názor, že nesprávným postupem soudu jí byla odňata možnost jednat před soudem (§237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.). Podle jejího mínění ustanovení §250j odst. 4 o.s.ř. opravný prostředek proti procesnímu rozhodnutí, které bylo v dané věci vydáno, nevylučuje, pročež její odvolání mělo být projednáno, a nesprávné rozhodnutí obvodního soudu odstraněno.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.1.2001 – dále jen „o.s.ř.“).
Městský soud rozhodl podle ustanovení §250j odst. 4 o.s.ř. v řízení podle hlavy druhé části páté občanského soudního řádu, o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu (pokud to zákon připouští).
Správní soudnictví podle části páté občanského soudního řádu je řízením zásadně jednostupňovým. Soud, který rozhoduje o věcech správního soudnictví, není ani soudem prvního stupně, ani soudem odvolacím (shodně srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 38/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Podle §250j odst. 4 o.s.ř. platí, že proti rozhodnutí soudu není přípustný opravný prostředek. Také tím je vyloučeno uvažovat o odvolacím nebo dovolacím soudu, a v důsledku toho zákon ani neupravuje, k projednání opravného prostředku, byl-li přesto podán, funkční příslušnost soudu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 1/1996 a č. 21/1998).
Nedostatek funkční příslušnosti představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, pro který soud řízení, jež jím trpí, zastaví (104 odst.1 o.s.ř.).
Uvedené závěry, jež Nejvyšší soud vyslovuje k „dovolání“ standardně, jsou tedy shodné s těmi, k nimž dospěl městský soud ve vztahu k „odvolání“. Shodný názor zastává Nejvyšší soud i potud, že není rozhodné - z hlediska nepřípustnosti opravného prostředku ve smyslu §250j odst. 4 o.s.ř. - směřuje-li proti rozhodnutí věcnému nebo pouze procesní povahy (srov. rozhodnutí, uveřejněné pod č. 60/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §146 odst. 2 věta první o.s.ř., neboť žalobkyně z procesního hlediska zavinila, že řízení bylo zastaveno; žalovanému, jemuž by náhrada příslušela, však v řízení před Nejvyšším soudem prokazatelné náklady nevznikly. Soud uváží, zda za součást dovolacích nákladů pokládat zaplacený soudní poplatek z dovolání, jestliže usnesení, proti němuž dovolání směřovalo, je rozhodnutím jen procesní povahy (srov. stanovisko občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4.7.1996, sp. zn. Cpjn 68/95 a Opjn 1/95, uveřejněné pod č. 49/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, písmeno d/).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. září 2001
JUDr. Vladimír K u r k a, v. r.
předseda senátu