ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.2878.2000.1
sp. zn. 20 Cdo 2878/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce K. L. proti žalované JUDr. B. S., CSc., správkyni konkursní podstaty úpadkyně E. P. (podnikající pod obchodním jménem D.), o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 5 C 148/91, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. ledna 1995, č.j. 23 Co 471/94-66, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 11. ledna 1995, č.j. 23 Co 471/94-66, Městský soud v Praze zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 10. května 1994, č.j. 5 C 148/91-55, kterým bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci dne 11. dubna 1991 je neplatná, že "firma D." je povinna žalobce nadále zaměstnávat, vystavit mu pracovní smlouvu, platový výměr a zaplatit mu ušlou mzdu od 18. března 1991 do právní moci rozhodnutí, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce, zastoupen advokátem, dovoláním.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále též jen "o.s.ř.").
Jak vyplynulo z šetření, na majetek žalované - "firmy D." - byl v průběhu řízení (dne 26. ledna 1994) prohlášen konkurs (srov. usnesení Krajského obchodního soudu v Praze, č.j. K 192/93-20).
Podle ustanovení §14 odst. 1 písm. c/ zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění zákonů č. 122/1993 Sb., č. 42/1994 Sb., č. 74/1994 Sb., č. 117/1994 Sb., č. 156/1994 Sb., č. 224/1994 Sb., č. 84/1995 Sb., č. 94/1996 Sb., č. 151/1997 Sb., č. 12/1998 Sb., č. 27/2000 Sb., 105/2000 Sb., 214/2000 Sb., 370/2000 Sb., 30/2000 Sb. a 368/2000 Sb. (dále též jen "zákon č. 328/1991 Sb."), řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do konkursní podstaty nebo které mají být uspokojeny z tohoto majetku, jejichž účastníkem je úpadce, se přerušují, ledaže jde o trestní řízení (v němž však nelze rozhodnout o náhradě škody), o řízení o výživném nezletilých dětí, o řízení o výkon rozhodnutí; s výjimkou řízení o pohledávkách, které je třeba přihlásit v konkursu (§20 zákona), lze v řízení pokračovat na návrh správce, popřípadě ostatních účastníků řízení a správce se stává účastníkem řízení místo úpadce.
Řízení o neplatnost výpovědi se prohlášením konkursu na majetek zaměstnavatele přerušuje; současně však jde o řízení, v němž lze na návrh příslušného subjektu pokračovat (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 1999, sp. zn. 21 Cdo 113/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 5/2000 pod číslem 59). Nejvyšší soud tedy ve shodě s ustanovením §14 odst. 1 písm. c/ zákona č. 328/1991 Sb. správkyni konkursní podstaty - a společně s ní též žalobce - usnesením ze dne 19. ledna 2001, č.j. 20 Cdo 2878/2000-116, vyzval, aby soudu ve stanovené lhůtě sdělili, zda návrh na pokračování v řízení podávají.
Správkyně konkursní podstaty na výzvu soudu nikterak nereagovala, žalobce podáním ze dne 29. ledna 2001 navrhl v řízení pokračovat.
Dovolání bylo podáno opožděně.
Účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, popřípadě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§240 odst. 1 věta první, odst. 2 věta druhá o.s.ř.). Dovolací lhůta jednoho měsíce je lhůtou procesní a zákonnou, jejíž zmeškání nelze prominout (§240 odst. 2 věta první o.s.ř.). Ve smyslu §57 odst. 2 o.s.ř. končí běh lhůty k podání dovolání uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce; připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Lhůta je zachována, je-li poslední den lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání (dovolání) odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§57 odst. 3 o.s.ř.).
V projednávané věci nabyl dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu právní moci dne 12. května 1995 (§159 odst. 1, §211 o.s.ř.), tj. dnem, kdy jeho písemné vyhotovení v pořadí poslednímu účastníkovi (srovnej doručenky č.l. 67). Dovolání bylo doručeno soudu prvního stupně osobně dne 8. července 1997 (č.l. 77).
Lze uzavřít, že posledním dnem lhůty k podání dovolání byl 12. červen 1995. Žalobce odevzdal dovolání proti rozsudku odvolacího soudu zjevně po uplynutí lhůty k podání dovolání.
Nejvyšší soud proto pozdě podané dovolání odmítl (§243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 22. února 2001
JUDr. Pavel K r b e k, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková