ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.2943.2000.1
sp. zn. 20 Cdo 2943/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J. K., proti žalované P. K., o vydání klíčů od bytu a umožnění jeho užívání, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 25 C 303/96, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. září 2000, č. j. 54 Co 431/2000-91, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. září 2000, č. j. 54 Co 431/2000-91, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud rozsudkem ze dne 20. dubna 2000, č. j. 25 C 303/96-81, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal vydání klíčů od bytu specifikovaného ve výroku rozsudku a umožnění jeho užívání v souladu s nájemní smlouvou, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Shora označeným usnesením pak městský soud zastavil odvolací řízení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu jeho nákladů. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce zejména neuvedl, proti kterým výrokům rozsudku soudu prvního stupně odvolání směřuje, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu obvodního soudu a čeho se odvoláním domáhá. Žalobce - ač vyzván k doplnění odvolání a poučen o následcích neodstranění jeho vad - odvolání nedoplnil, takže podle názoru městského soudu nebylo možno v odvolacím řízení pokračovat.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu žalobce, zastoupen advokátem, napadl včasným dovoláním, jímž namítá, že toto rozhodnutí spočívá - podle ustanovení §241 odst. 3 písm. d/ občanského soudního řádu - na nesprávném právním posouzení věci a že mu nesprávným postupem soudu byla odňata možnost jednat před soudem (§237 odst. 1 písm. f/ občanského soudního řádu). Neuvedení důvodů odvolání nemůže podle něj mít za následek zastavení odvolacího řízení, je-li z odvolání zřejmé, který rozsudek a v jakém rozsahu je napaden; odvolací soud řízení zastaví pouze tehdy, jestliže vady odvolání brání věcnému vyřízení odvolání. S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 887/98 dále namítá, že podá-li účastník odvolání proti rozhodnutí s jediným výrokem o věci samé, pak - jde-li o nárok na nedělitelné plnění, a je-li z obsahu odvolání zřejmé, že jím není napaden pouze výrok o nákladech řízení - bylo rozhodnutí napadeno v plném rozsahu. Byla-li žaloba zamítnuta, nelze podle něj rozsah odvolání vyložit jinak, než že jím je napaden nejen výrok o náhradě nákladů řízení, ale, "a to hlavně", výrok o věci samé. Nevymezení "výsledku" (tj. neúplnost v tomto směru), jehož se žalobce v odvolání domáhá, nezakládá podle jeho názoru neprojednatelnost odvolání, jelikož odvolací soud návrhem odvolatele (na změnu napadeného rozhodnutí či na jeho zrušení a vrácení věci) není vázán.
Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 1. září 2000, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále jen "o. s. ř.").
Dovolání (přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. f/ o. s. ř) je důvodné, byť nikoli z obou uplatněných důvodů.
Z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.) dovolací soud posuzuje pouze vady řízení vyjmenované v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. a (je-li dovolání přípustné) jiné vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř.); jinak je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Protože vady vyjmenované v ustanovení §237 odst. 1 písm. a) - e) a g) o. s. ř. ani jiné vady dovolatel netvrdí a z obsahu spisu nevyplývají, zabýval se Nejvyšší soud nejprve námitkou, že mu v průběhu řízení byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř.
Touto vadou však řízení netrpí. Jak dovodila již ustálená judikatura (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 1996, sp. zn. 2 Cdon 539/96, a ze dne 30. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 953/96, uveřejněná ve sbírce Soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, sešity č. 4 a 6, pod poř. č. 27 a 49), jde totiž od účinnosti zákona č. 238/1995 Sb. o odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., jen tehdy, jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení, nikoli tedy při rozhodování, a byl-li tento postup nesprávný. "Postupem soudu v průběhu řízení" ve smyslu výše citovaného ustanovení je tedy činnost soudu, která vydání konečného rozhodnutí předchází, nikoli jeho vlastní rozhodovací akt, který má za úkol průběh řízení zhodnotit. Ztotožňuje-li tudíž dovolatel vadu řízení se soudním rozhodnutím, nejde o případ podřaditelný pod ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., jež se vztahuje k nesprávnému postupu soudu.
Dovolání je přesto důvodné.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §209 o. s. ř. předseda senátu soudu prvního stupně dbá o odstranění vad odvolání. Nezdaří-li se mu vadu odstranit nebo má-li za to, že odvolání je podáno opožděně nebo tím, kdo k němu není oprávněn, nebo že není přípustné, předloží věc po uplynutí odvolací lhůty se zprávou o tom odvolacímu soudu.
Podle ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř. není-li přes výzvu předsedy senátu podání opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení zastaví. O těchto následcích musí být účastník poučen.
Podle ustanovení §211 o. s. ř. pro řízení u odvolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného.
Ze spisu vyplývá, že žalobce dne 5. června 2000 podal odvolání (č. l. 84-85), v němž uvedl, že je dodatečně odůvodní. Usnesením ze dne 21. července 2000, č. j. 25 C 303/96-87, doručeným 27. července 2000, ho soud vyzval k odstranění nedostatků odvolání do čtrnácti dnů od jeho doručení.
Z odvolání, byť odkazovalo na další podání, jímž mělo být dodatečně odůvodněno, je přitom zřejmé, které rozhodnutí soudu žalovaná napadá, totiž označením soudu, jenž ho vydal, datem jeho vyhlášení a citací spisové značky. V odvolání je výslovně uvedeno, že žalobce napadá "...rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta...", z čehož je zjevné, že jím nebyl napaden pouze výrok o nákladech řízení; jestliže účastník podal odvolání proti rozhodnutí s jediným výrokem o věci samé, pak - jde-li o nárok na nedělitelné plnění, a je-li z obsahu odvolání zřejmé, že jím není napaden pouze výrok o nákladech řízení - bylo rozhodnutí napadeno v plném rozsahu. V takovém případě nelze odvolací řízení zastavit (§43 odst. 2 o. s. ř.) ani tehdy, jestliže účastník nevyhověl výzvě k doplnění odvolání (srov. uvedené usnesení Nejvyššího soudu /v dovolání citované/ ze 30. listopadu 1998, sp. zn. 20 Cdo 887/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 1999 pod poř. č. 127).
Jak dále dovodila současná judikatura (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 20. října 1998 21 Cdo 60/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6, ročník 1999, pod poř. č. 36), nebrání ani neuvedení údajů o tom, v čem je spatřována nesprávnost rozhodnutí nebo postupu soudu prvního stupně dalšímu pokračování odvolacího řízení.
Co se týče tzv. kvalitativní stránky odvolání - tj. zda se odvolatel domáhá změny rozhodnutí soudu prvního stupně, či jeho zrušení a vrácení věci - ustanovení §205 odst. 1 o. s. ř. sice odvolateli ukládá, aby uvedl, čeho se odvoláním domáhá, neúplnost v tomto směru však neprojednatelnost odvolání rovněž nezakládá, jelikož odvolací soud takovýmto návrhem vázán není (srov. výše uvedené usnesení sp. zn. 20 Cdo 887/98).
Jestliže městský soud odvolací řízení zastavil pro nedostatek určení, proti kterým výrokům odvolání směřovalo, pro absenci údajů o tom, v čem je spatřována nesprávnost rozhodnutí resp. postupu soudu, a neuvedení toho, jak má odvolací soud rozhodnout - jakožto nedostatků bránících dalšímu pokračování odvolacího řízení - je jeho závěr ve smyslu ustanovení §243b odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. nesprávný a dovolací důvod podle ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. tak byl uplatněn právem.
Protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené usnesení spočívá (§241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř.), Nejvyšší soud je - aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) - usnesením zrušil (§243b odst. 1, věta za středníkem, odst. 5 o. s. ř.) a věc podle §243b odst. 2 věty první o. s. ř. vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený dovolacím soudem je pro další řízení závazný (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta třetí o. s. ř.). Za součást dovolacích nákladů žalobce však není možno považovat zaplacený soudní poplatek z dovolání (viz. č. l. 94); jestliže to totiž směřovalo proti rozhodnutí pouze procesní povahy, soudní poplatek z něj se neplatí (srov. stanovisko občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. července 1996, sp. zn. Cpjn 68/95 a Opjn 1/95, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 8, ročník 1996 pod poř. č. 49, písm. d/ stanoviska).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. ledna 2001
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková