ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.3014.2000.1
sp. zn. 20 Cdo 3014/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců A) P. Č., a B) N. T., proti žalovaným 1) h. m. P. a 2) I., o návrhu žalobců na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 7 C 505/99, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. června 2000, č. j. 39 Co 257/2000-18, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. června 2000, č. j. 39 Co 257/2000-18, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 29. února 2000, č. j. 7 C 505/99-11, obvodní soud povolil obnovu řízení vedeného u téhož soudu pod spisovou značkou 11 C 17/97. K odvolání prvního žalovaného městský soud shora označeným usnesením rozhodnutí obvodního soudu změnil tak, že návrh na povolení obnovy řízení - s odůvodněním, že "...skutečnost, spočívající v zastavěnosti předmětného pozemku po jeho převzetí státem..." není skutečností novou, protože byla uplatněna již v původním řízení, a že jsou proto vyloučeny i důkazy, které mají sloužit jejímu průkazu - zamítl. Skutečnost, že pozemek není zastavěn, žalobci ani jako důvod obnovy - podle odvolacího soudu - neuplatňují, navrhují pouze "nový důkaz o ní", jejž však mohli navrhnout již v původním řízení.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu žalobci, zastoupeni advokátem, napadli včasným dovoláním, jímž namítají, že o tom, že pozemek výstavbou dotčen není, se dověděli až po dokončení stavby tunelu a odstranění veškerého zařízení ze staveniště na předmětném pozemku, na něž byl v době stavby vstup zakázán, že tedy jde o skutečnost novou, kterou nemohli bez své viny použít v původním řízení.
Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 28. června 2000, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále jen "o. s. ř.").
Dovolání (přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) je důvodné.
Jelikož vady podle ustanovení §237 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení (§241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř.), k nimž (všem) je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu správnost právního závěru odvolacího soudu, podle něhož bylo-li v původním řízení prokázáno, že předmětný pozemek je zastavěn, nemůže být důvodem obnovy řízení podle ustanovení §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. skutečnost, že pozemek v době vyhlášení původního rozsudku zastavěn nebyl.
Právní posouzení (a to z hlediska práva nejen hmotného, nýbrž - a o tento případ jde v souzené věci - i procesního) věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, příp. ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, může účastník napadnout návrhem na obnovu řízení, jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.
Skutečnosti, rozhodnutí a důkazy mohou být důvodem obnovy jen tehdy, jestliže jsou - pro navrhovatele obnovy - ve srovnání s původním řízením "nové"; pro vyhovění návrhu na obnovu řízení postačuje pravděpodobnost toho, že mohou přivodit příznivější rozhodnutí ve věci.
Pro posouzení "novosti" takové skutečnosti je rozhodující, že ji účastník nemohl včas použít v původním řízení bez své viny, tj. že o ní nevěděl a že ani jinak nesplnění své povinnosti tuto skutečnost tvrdit a nabízet o ní důkazy z procesního hlediska nezavinil. Se zřetelem na ustanovení §154 odst. 1 o. s. ř. musí jít vždy o skutečnost, jež nastala do doby vyhlášení rozsudku, protože jen k takové mohl soud přihlížet v původním řízení.
Z obsahu spisu plyne, že soud prvního stupně (v původním řízení) z výpisu z katastru nemovitostí ze 14. července 1997 předloženého druhou žalovanou učinil skutkové zjištění, že předmětný pozemek je ostatní plochou - staveništěm (ve smyslu bodu 2 "Způsob využití nemovitostí" přílohy vyhlášky č. 126/1993 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, a zákon České národní rady č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky /katastrální zákon/, ve znění účinném do 10. července 1996), tj. že jde o pozemek určený pro výstavbu (bod 2, kód 91 přílohy citované vyhlášky). Odtud pak soud dovodil, že pozemek "je zastavěn vyústěním strahovského tunelu", že je tedy na něm ve smyslu ustanovení §8 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, umístěna stavba.
Vycházel-li soud v původním řízení ze skutkového zjištění, že pozemek je zastavěn (pročež žalobu zamítl), je skutečnost žalobci nyní uplatňovaná a prokazovaná znaleckým posudkem - tj. že pozemek zastavěn (naopak) nebyl - skutečností novou. Není tedy správný závěr odvolacího soudu, že žalobci jako důvod obnovy neuplatňují novou skutečnost, nýbrž pouze nový důkaz o ní (k tomu ostatně srov. čtvrtý řádek druhého bodu návrhu na obnovu), totiž znalecký posudek. Správný ostatně není ani názor odvolacího soudu, podle něhož nemůže-li účastník uplatnit určitou skutečnost jako důvod obnovy, "...je vyloučen i s důkazy, které mají sloužit jejímu průkazu", vycházející z (opět nesprávné) teze, podle níž "důkazní prostředky" nemají význam samy o sobě, ale jen se zřetelem ke skutečnostem, které mají objasnit; ze znění samotného ustanovení §228 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., v jehož výčtu jsou kromě "skutečností a rozhodnutí" uvedeny také "důkazy", totiž vyplývá, že důvodem způsobilým vést k obnově řízení může být - sám o sobě - i důkaz (srov. též Komentář k občanskému soudnímu řádu, Panorama Praha 1985, II. díl, str. 107, třetí odstavec zdola).
V souzené věci, kdy soud v původním řízení po provedení důkazu výpisem z katastru nemovitostí, tedy veřejnou listinou (§134 o. s. ř.), učinil skutkové zjištění, že předmětný pozemek je zastavěn, a kdy žalobci jako důvod k obnově řízení tvrdí (pro ně novou) skutečnost jinou, že totiž pozemek vlastně v době vydání původního rozsudku ani poté zastavěn nebyl, tedy nejde o případ neprovedení v původním řízení možného dokazování důkazem tehdy navrženým, avšak soudem považovaným za irelevantní (srov. usnesení Městského soudu v Praze z 26. 7. 1973, 9 Co 648/73, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1-2, ročník 1975, pod poř. č. 19), nýbrž o uplatnění (pro žalobce nové, jinak ovšem v době vydání původního rozsudku existující) skutečnosti, způsobilé přivodit pro ně příznivější rozhodnutí, kterou bez své viny nemohli použít v řízení původním, a o návrh důkazu k jejímu prokázání.
Dospěl-li odvolací soud k závěru, že důvod pro obnovu řízení dán není, jelikož žalobci (jež jako důvod obnovy podle jeho názoru neuplatňují určitou skutečnost, nýbrž pouze důkaz o ní) nyní nabízený důkaz mohli navrhnout již v původním řízení, kdy jeho provedení nic nebránilo, je jeho právní posouzení věci nesprávné. Protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené usnesení spočívá (§241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř.), Nejvyšší soud je - aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) - usnesením zrušil (§243b odst. 1 věta za středníkem, odst. 5 o. s. ř.) a věc podle §243b odst. 2 věty první o. s. ř. odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta třetí o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. února 2001
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková