ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.303.2001.1
sp. zn. 20 Cdo 303/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce města O. proti žalovanému J. J., o zaplacení 3.797,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 7 C 61/97, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24.4.1998, č.j. 11 Co 72/98 - 39, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud zastavil odvolací řízení proto, že žalovaný odvolání proti rozsudku, jímž mu byla uložena povinnost zaplatit 3.797,- Kč s příslušenstvím, přes řádnou výzvu, obsahující i poučení o následcích případné nečinnosti, nedoplnil o údaj, čeho se domáhá, a tato okolnost bránila tomu, aby mohlo být o odvolání rozhodnuto věcně (§43 odst. 2, §211 o.s.ř.).
Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný včasným dovoláním, v němž obšírně vyložil své námitky proti nároku, jenž byl proti němu uplatněn, a které ustanoveným advokátem „upřesnil\" tím, že řízení je postiženo vadami podle §241 odst. 3 písm. a/, b/ a d/ o.s.ř.; ty podle jeho názoru spočívají jednak v tom, že předvolání k jednáním před soudem prvního stupně a vydaná rozhodnutí přebíraly od poštovního doručovatele „zřejmě\" jiné osoby (jeho matka, resp. manželka), jednak v tom, že soud prvního stupně nesprávně vyloučil jeho vzájemný návrh na náhradu škody a „snížení nájemného\" k samostatnému projednání, a dosud o něm nerozhodl.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.1.2001 - dále jen „o.s.ř.\").
Dovolání je přípustné (§236 odst. 1 o.s.ř.), jelikož směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo odvolací řízení zastaveno (§238a odst. 1 písm. f/ o.s.ř.).
Dovolací soud posuzuje z úřední povinnosti pouze vady vyjmenované v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., jejichž existence činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným, a - je-li dovolání přípustné - i jiné vady řízení, jestliže mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel ve svém podání obsahově vymezil (§242 odst. 3 o.s.ř.).
Výtky, které dovolatel v dovolání vyjádřil, pod dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř., jež ohlásil, podřadit nelze. O odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. od účinnosti zákona č. 238/1995 Sb. jde pouze tehdy, jestliže se (odpovídající) postup soudu projevil v průběhu řízení (a nikoli při rozhodování), a byl-li tento postup nesprávný (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 27/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Za „postup v průběhu řízení\" lze tedy považovat jen činnost, která vydání konečného rozhodnutí předcházela, nikoli vlastní rozhodovací akt soudu, jímž byl průběh řízení zhodnocen.
Odvolací soud však odvolací řízení zastavil proto, že podle jeho názoru - pro neodstraněné obsahové vady - nebylo odvolání projednatelné, a tento jeho hodnotící úsudek (jenž se promítl přímo do rozhodnutí) nesprávný postup soudu „v průběhu řízení\" nezakládá. Zmatečností podle §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. tedy odvolací řízení netrpí.
O odnětí možnosti jednat před soudem by mohlo jít tehdy, jestliže soud prvního stupně předložil věc odvolacímu soudu předtím, než odvolateli uplynula lhůta k odstranění vad odvolání, a za dalšího předpokladu, že včas předložené doplňující podání odvolatele odvolacímu soudu nebylo bez prodlení postoupeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.1997, sp. zn. 2 Cdon 397/97, uveřejněné pod č. 2/1998 v časopise Soudní judikatura). O takovou situaci však v dané věci nešlo.
Co se týče úsudku, že nesprávným bylo již rozhodnutí soudu prvního stupně, je judikatura Nejvyššího soudu jednotná, a její závěry dovolateli nesvědčí rovněž.
Platí, že vylučuje-li povaha rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se řízení končí, možnost věcného přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně, pak okolnost, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nesprávné, případně, že řízení, které vydání tohoto rozhodnutí předcházelo, je postiženo vadami (včetně vady podle §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.), sama o sobě důvodnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu nezakládá.
Takovým je právě usnesení o zastavení odvolacího řízení podle §43 odst. 2 o.s.ř., jež je svou povahou rozhodnutím výlučně procesním, spojeným se závěrem o existenci vad odvolání, které brání dalšímu pokračování odvolacího řízení, resp. věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.8.1999, sp. zn. 20 Cdo 1056/99, uveřejněné pod č. 47/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Zrušit usnesení, jímž bylo odvolací řízení zastaveno pro neprojednatelnost odvolání, by v dovolacím řízení bylo možné tehdy, kdyby odvolání ve skutečnosti projednatelné bylo, resp. jestliže nebyly splněny jiné podmínky ve smyslu §43 odst. 1, 2 o.s.ř. (§211 o.s.ř.), za nichž lze odvolací řízení zastavit. Úvahou, zda je rozhodnutí odvolacího soudu správné i z těchto hledisek, se však Nejvyšší soud zabývat nemohl, neboť příslušný dovolací důvod (§241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.) dovolatel neuplatnil, a tím tuto otázku dovolacímu přezkumu neotevřel (§242 odst. 3 o.s.ř.).
Důvodné uplatnění takového dovolacího důvodu nemůže představovat ani námitka, že výzvu podle §43 odst. 1 o.s.ř. převzala dovolatelova manželka; doručení usnesení, o které zde šlo, totiž neupravuje ustanovení §47 o.s.ř. (jak se dovolatel domníval) ale ustanovení §46 o.s.ř , a to (náhradní) doručení manželce adresáta umožňuje (námitky ohledně doručení jiných písemností jsou - z důvodů vyložených výše - bezvýznamné vůbec).
Jelikož se tedy dovolateli - v mezích toho dovolacího přezkumu, který založil - správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 1 o.s.ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř.; žalobci, jenž by měl na jejich náhradu nárok, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. března 2001
JUDr. Vladimír K u r k a , v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová