ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.304.2001.1
sp. zn. 20 Cdo 304/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné R.-S., proti povinnému J. E., prodejem movitých věcí povinného, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 14 E 512/98, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. května 2000, č. j. 22 Co 206/2000-50, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 29. května 1998, č. j. 14 E 512/98-7, jímž Okresní soud v Pardubicích nařídil výkon rozhodnutí prodejem movitých věci povinného (nacházejících se v jeho bytě a garáži) k vymožení pohledávky oprávněné ve výši 7.800,- Kč, částky 1.446,- Kč představující náhradu nákladů nalézacího řízení, částky 300,- Kč jako náhrady nákladů předcházejícího výkonu rozhodnutí (přikázáním pohledávky z účtu povinného) a nákladů předmětného řízení o výkon rozhodnutí v částce 300,- Kč.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl povinný včasným dovoláním (doplněným na výzvu soudu podáním sepsaným advokátem ze dne 8. prosince 2000 /č. l. 76/), jímž namítá, že soudy obou stupňů nesprávně vycházely „pouze\" z rozsudku pro zmeškání ze dne 12. března 1997, sp. zn. 33 Cm 406/95, vydaného až poté, kdy se „trochu opožděně\" dostavil k jednání, a že krajský soud „vůbec nedbal\" jeho omluv ani (věcných) námitek, uplatněných ještě před vyhlášením rozsudku. Povinný pak (na výzvu soudu ze dne 20. prosince 2000) dovolání doplnil podáním ze dne 12. února 2001, v němž dovodil, že „dovolání je přípustné ve smyslu ustanovení §238a/1c o. s. ř. v platném znění…neboť rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam (§237/1c o. s. ř. v platném znění)\".
Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 30. května 2000, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále též jen „o. s. ř.\").
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237, §238a odst. 1, 2 a §239 odst. 1, 2 o. s. ř. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však ve věci nejde.
Ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným; tyto vady - k nimž je dovolací soud (bylo-li dovolání podáno včas a k tomu legitimovaným subjektem) povinen podle ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout z úřední povinnosti - v dovolání namítány nebyly a z obsahu spisu nevyplývají.
Podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí není usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím, a nelze je podřadit ani případům vyjmenovaným v odstavci 1 pod písmeny b) - f) tohoto ustanovení.
Přípustnost dovolání není dána ani ustanovením §239 o. s. ř.; podle jeho prvého odstavce proto, že ji ve výroku svého rozhodnutí odvolací soud výslovně nezaložil, a podle odstavce druhého z toho důvodu, že jím předpokládaný návrh na vyslovení přípustnosti dovolání povinný nevznesl.
Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) a §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, na něž výslovně odkazuje dovolatel (maje na mysli zjevně občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2001). Bylo-li totiž napadené rozhodnutí vydáno 30. května 2000, je pro posouzení přípustnosti dovolání proti němu rozhodné znění občanského soudního řádu účinné do 31. prosince 2000 (viz. výše).
Protože dovolání není v dané věci přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je - aniž se mohl zabývat zkoumáním jeho důvodnosti - bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 4, odst. 5, věty za středníkem a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.
Povinný z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, oprávněné, jež by měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2 věty první (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. března 2001
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková