ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.337.2001.1
sp. zn. 20 Cdo 337/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce PhDr. P. M. proti žalovanému R. H., o povolení obnovy řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 11 C 130/99, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. června 2000, č.j. 20 Co 111/2000-16, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. června 2000, č.j. 20 Co 111/2000-16, odmítl jako opožděné (§218 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.\") žalobcovo odvolání proti usnesení ze dne 15. února 2000, č.j. 11 C 130/99-10, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl jeho návrh na obnovu řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 17 C 69/95.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce (zastoupen advokátem) dovoláním.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001).
Dovolání bylo podáno opožděně.
Účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, popřípadě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§240 odst. 1 věta první, odst. 2 věta druhá o.s.ř.). Dovolací lhůta jednoho měsíce je lhůtou procesní a zákonnou, jejíž zmeškání nelze prominout (§240 odst. 2 věta první o.s.ř.). Ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 věty první a druhé o.s.ř. končí běh lhůty k podání dovolání uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce; připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Lhůta je zachována, je-li poslední den lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§57 odst. 3 o.s.ř.).
Napadené usnesení bylo doručeno žalobci (uložením na poště podle §46 odst. 2 o.s.ř.) i žalovanému dne 3. července 2000 (srov. doručenky u č.l. 16 p.v.); uvedeného dne tedy nabylo právní moci (§159 odst. 1, §167 odst. 2, §211 o.s.ř.), čemuž odpovídá i její vyznačení na vyhotoveném rozhodnutí založeném ve spise. Dovolání bylo podáno u soudu prvního stupně osobně dne 4. srpna 2000 (srov. otisk podacího razítka soudu č.l. 20).
Posledním dnem lhůty k podání dovolání byl 3. srpen 2000 (čtvrtek); dovolání bylo tudíž podáno opožděně.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.).
Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto; žalovanému žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly. Tomu odpovídá ve smyslu §146 odst. 2 věty první (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. května 2001
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu