ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.395.2001.1
sp. zn. 20 Cdo 395/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců A) V. V., B) D. P. a C) B. H., proti žalovaným 1) Bytovému podniku P. - státnímu podniku v likvidaci a 2) městské části P., o návrhu žalobců na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 28 C 25/97, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. července 2000, č. j. 20 Co 172/2000-65, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. ledna 2000, č. j. 28 C 25/97-54, se zastavuje.
II. Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. července 2000, č. j. 20 Co 172/2000-65, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud usnesením ze dne 12. ledna 2000, č. j. 28 C 25/97-54, zamítl návrh žalobců na obnovu řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 13 C 129/92 a zavázal je nahradit prvnímu žalovanému náklady řízení.
Usnesením ze dne 13. července 2000, č. j. 20 Co 172/2000-65, městský soud usnesení obvodního soudu ve výroku o obnově řízení potvrdil, ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně je změnil a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení odvolacího.
Pravomocná usnesení soudů obou stupňů napadli žalobci včasným dovoláním, jímž - posuzováno podle jeho obsahu - namítají nesprávnost právního závěru o neexistenci nových skutečností; protože se domáhali „výslechů dalších svědků a provedení dalších (dosud neprovedených) důkazů", žalobci dovozují, že napadenými rozhodnutími byli „zkráceni na svých právech".
Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 13. července 2000, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále jen „o. s. ř.").
Jestliže dovolání směřovalo i proti usnesení soudu prvního stupně, muselo být dovolací řízení v této části zastaveno. Z ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř., podle něhož je dovolání mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, totiž vyplývá, že rozhodnutí soudu prvního stupně dovoláním úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení §201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje; občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání „dovolání" proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Tím, že žalobci směřují „dovolání" přímo proti rozhodnutí soudu prvního stupně, uvedenou podmínku dovolacího řízení opomíjí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání" proti rozhodnutí soudu prvního stupně trpící touto vadou podle ustanovení §104 odst. 1 a §243c o. s. ř. zastavil.
Dovolání - směřovalo-li proti usnesení odvolacího soudu - není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237, §238a a §239 o. s. ř. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však ve věci nejde.
Ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným; tyto vady - k nimž je dovolací soud (bylo-li dovolání podáno včas a k tomu legitimovaným subjektem) povinen podle ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout z úřední povinnosti - v dovolání namítány nejsou a z obsahu spisu nevyplývají.
Podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí není usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím, a nelze je podřadit ani případům vyjmenovaným v odstavci 1 pod písmeny b) - f) tohoto ustanovení.
Použitelnost ustanovení §239 není dána již proto, že rozhodnutí o povolení (případně nepovolení) obnovy řízení, a tedy ani usnesení odvolacího soudu, jímž bylo takové rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. prosince 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998, pod poř. č. 61).
Protože dovolání není v souzené věci přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je - aniž se mohl zabývat otázkou jeho případné důvodnosti - bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta prvá o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, odst. 5 části věty za středníkem a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.
Dovolatelé z procesního hlediska zavinili, že dovolání bylo odmítnuto, žalovaným, jež by měli právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, však žádné prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2 věty první (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. března 2001
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová