ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.470.2000.1
sp. zn. 20 Cdo 470/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce J. Š. proti žalovanému Zemědělskému družstvu O., družstvu, o povolení obnovy řízení, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 4C 64/99, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. října 1999, č.j. 12 Co 799/99-43, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 27. října 1999, č.j. 12 Co 799/99-43, potvrdil usnesení Okresního soudu v Domažlicích ze dne 12. července 1999, č.j. 4 C 64/99-30, jímž byl zamítnut návrh na povolení obnovy řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 6 C 107/96. Odvolací soud - ve shodě se soudem prvního stupně - uzavřel, že důvody pro povolení obnovy řízení stanovené v §228 odst. 1 písm. a/, b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen „o.s.ř.\"), nejsou dány a navíc byl návrh podán opožděně (§230 odst. 1 o.s.ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce (zastoupen advokátem) včasným dovoláním, opíraje jeho přípustnost o ustanovení §237 písm. f/ (správně odst. 1 písm. f/) o.s.ř. (tím, že vydal potvrzující usnesení, aniž nařídil jednání a vyslechl žalobce, odňal odvolací soud dovolateli možnost jednat před soudem) a ohlašuje dovolací důvody podle ustanovení §241 odst. 2 (správně odst. 3/) písm. a/ a d/ o.s.ř. Právní posouzení věci odvolacím soudem - pokud jde o důvodnost a včasnost návrhu na obnovu řízení - dovolatel považuje za nesprávné. Obnovy řízení se domáhal na základě skutečnosti, že o rozporu mezi transformačním projektem, který byl předložen soudu prvního stupně, a transformačním projektem, který je v evidenci listin obchodního rejstříku, se dozvěděl z usnesení Okresního státního zastupitelství v D. ze dne 14. dubna 1999, podle nějž žalovaný jednal v rozporu s §4 zákona č. 229/1991 Sb.; podal-li návrh na obnovu řízení dne 5. května 1999 (s žádostí o předložení kompletního transformačního projektu včetně příloh jako důkazů, jichž v původním řízení nemohl bez své viny použít), lhůta podle §230 odst. 1 o.s.ř. byla zachována.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravuje především ustanovení §238a o.s.ř. O žádný z případů v tomto ustanovení zmíněných však ve věci nejde (a žalobce se jich ani nedovolává). Použitelnost §238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř. není dána proto, že usnesení odvolacího soudu není měnící, nýbrž potvrzující, a napadené rozhodnutí přitom nelze podřadit ani odstavci 1 písmenům b/ až f/ citovaného ustanovení. Podle ustanovení §239 o.s.ř. není dovolání přípustné již proto, že rozhodnutí o povolení obnovy řízení, popřípadě rozhodnutí, jímž se návrh na obnovu řízení zamítá (§234 o.s.ř.), a tedy ani usnesení odvolacího soudu, kterým bylo takové usnesení soudu prvního stupně potvrzeno, není rozhodnutím ve věci samé (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/1998 pod číslem 61).
Protože dovolání není přípustné podle §238a ani podle §239 o.s.ř., zbývá posoudit, zda je dána jeho přípustnost podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Toto ustanovení spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. Přípustnost dovolání však není založena již tím, že dovolatel příslušnou vadu řízení tvrdí, ale až zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. je dovolání přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Odnětím možnosti jednat před soudem je takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává. Za „postup soudu v průběhu řízení\" je ovšem možno považovat jen činnost, která vydání konečného soudního rozhodnutí předchází, nikoli vlastní rozhodovací akt soudu, který má za úkol průběh řízení zhodnotit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1996, sp. zn. 2 Cdon 539/96, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/1998 pod číslem 27, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 953/96, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 6/1998 pod číslem 49).
Hodnotící úsudek odvolacího soudu projevený v dovoláním napadeném rozhodnutí (že odvolání proti usnesení, jímž byl zamítnut návrh na obnovu řízení, není důvodné) tudíž - ve smyslu výše řečeného - nesprávným postupem soudu „v průběhu řízení\" být nemůže (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 4/2000 pod číslem 45).
Neopodstatněná je rovněž námitka spojující odnětí možnosti jednat před soudem s tím, že odvolací soud rozhodl, aniž nařídil jednání a vyslechl žalobce.
Podle ustanovení §214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř. jednání (u odvolacího soudu) není třeba nařizovat, jestliže odvolání směřuje proti usnesení. Bylo-li tedy předmětem odvolacího přezkumu rozhodnutí mající formu usnesení, rozhodl odvolací soud, jenž neprováděl dokazování, bez jednání v souladu se zákonem. Je pojmově vyloučeno, aby postupem soudu, který je v souladu s občanským soudním řádem (není tudíž „nesprávný\"), byla účastníku odňata možnost jednat před soudem (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 11. 2000, sp. zn. I. ÚS 222/99).
Z uvedeného je zřejmé, že v dovolání tvrzené podmínky přípustnosti nejsou naplněny, přičemž z obsahu spisu se existence jiné z vad vypočtených v §237 odst. 1 o.s.ř. nepodává; Nejvyšší soud proto bez nařízení jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.) - aniž se mohl zabývat jeho důvodností z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. - dovolání jako nepřípustné podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Dovolatel dovoláním úspěšný nebyl, ve smyslu ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. má tudíž povinnost nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení; protože však žalovanému žádné náklady v tomto stadiu řízení nevznikly, platí, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. dubna 2001
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu