ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.789.99.1
sp. zn. 20 Cdo 789/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce T. L., proti žalovaným 1) M. H., 2) M. K. J. H. (jako právním nástupcům J. H., zemřelého dne 24. dubna 1997), 4) M. H., a 5) M. H., o uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání věcí, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 4 C 224/95, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. srpna 1998, č.j. 20 Co 463/98-50, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. srpna 1998, č.j. 20 Co 463/98-50, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozsudkem ze dne 12. prosince 1997, č.j. 4 C 224/95-40, zamítl žalobu, jíž se žalobce - ve smyslu zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů - domáhal uzavření dohody o vydání specifikovaných nemovitostí, a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Hradci Králové - odkazuje na ustanovení §43, §205 odst. 1 a §211 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.\") - ve výroku označeným usnesením odvolací řízení zastavil, když uzavřel, že žalobce (odvolatel) ani přes výzvu soudu prvního stupně odvolání nedoplnil, ačkoli jeho vady bránily věcnému přezkumu rozhodnutí.
Žalobce (zastoupen advokátem) podal proti usnesení odvolacího soudu včas dovolání, namítaje, že řízení trpí vadou ve smyslu §237 písm. f/ (správně §237 odst. 1 písm. f/) o.s.ř., tedy že je dán dovolací důvod podle §241 odst. 2 písm. a/ (správně §241 odst. 3 písm. a/) o.s.ř. Odnětí možnosti jednat před soudem spatřuje dovolatel v tom, že písemné podání obsahující odůvodnění odvolání, které bylo soudu prvního stupně doručeno dne 10. července 1998, odvolací soud vůbec neobdržel, ačkoli mu je soud prvního stupně dne 22. července 1998 k založení do spisu zaslal. V době, kdy odvolací soud vydal napadené usnesení, neměl podání k dispozici a vycházel tak z toho, že odvolání doplněno nebylo.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001).
Dovolání je přípustné již podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. a - v důsledku toho - i důvodné.
Ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. - s výjimkami uvedenými v odstavci druhém - spojuje přípustnost dovolání s takovými vadami řízení, které způsobují zmatečnost rozhodnutí odvolacího soudu; k těmto vadám je dovolací soud povinen přihlédnout i z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.). Přípustnost dovolání však není založena již tím, že dovolatel příslušnou vadu řízení tvrdí, ale teprve zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí. Protože vady vyjmenované pod písmeny a/ až e/ a g/ ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. dovolatel nenamítá (a z obsahu spisu nevyplývají), je posouzení přípustnosti (a současně důvodnosti) dovolání závislé na tom, zda řízení je postiženo vadou, kterou žalobce výslovně v dovolání zmiňuje.
Ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. spojuje zmatečnost řízení se skutečností, že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem je přitom takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává, a to i tím způsobem, že soud za řízení nejednal tak, jak jednat měl (znemožnil účastníku realizaci jeho procesních práv svou nečinností). O vadu ve smyslu tohoto ustanovení jde tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1996, sp. zn. 2 Cdon 539/96, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/1998 pod č. 27, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 953/96, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 6/1998 pod č. 49).
Podle ustanovení §209 o.s.ř. předseda senátu soudu prvního stupně dbá o odstranění vad odvolání; nezdaří-li se mu vadu odstranit nebo má-li za to, že odvolání je podáno opožděně nebo tím, kdo k němu není oprávněn, nebo že není přípustné, předloží věc po uplynutí odvolací lhůty se zprávou o tom odvolacímu soudu. Ustanovení §43 o.s.ř. pak stanoví, jakým způsobem předseda senátu postupuje, je-li podání účastníka (zde odvolání) nesprávné nebo neúplné (usnesením jej vyzve, aby ve stanovené lhůtě podání opravil nebo doplnil, současně jej poučí, jakým způsobem vytčené vady odstranit, a o následcích nečinnosti).
Z obsahu spisu vyplývá, že usnesením ze dne 22. května 1998, č.j. 4 C 224/95-47, doručeným zástupci žalobce dne 29. května 1998, soud prvního stupně vyzval žalobce, aby do čtrnácti dnů od doručení usnesení odstranil vady (nezdůvodněného) odvolání ze dne 11. března 1998 tím, že uvede, v čem spatřuje nesprávnost napadeného rozhodnutí nebo postupu soudu prvního stupně a čeho se svým odvoláním domáhá, a poučil ho, že jinak odvolací soud řízení zastaví. Podle předkládací zprávy (č.l. 48) soud prvního stupně - poté, co 15. června 1998 marně uplynula lhůta k odstranění vad odvolání - spisový materiál dne 9. července 1998 odeslal odvolacímu soudu, jemuž došel dne 20. července 1998. Odvolatel - v intencích shora zmiňovaného usnesení - doplnil odvolání písemným podáním datovaným dnem 10. července 1998, které tentýž den (podle otisku podacího razítka) došlo soudu prvního stupně; v době rozhodování odvolacího soudu (27. srpna 1998) však doplnění odvolání součástí spisu nebylo.
Jestliže odvolací soud neměl k dispozici úplný spisový materiál potřebný k posouzení projednatelnosti odvolání, ačkoli odvolatel na výzvu soudu k odstranění nedostatků odvolání reagoval, odňal tím účastníku možnost jednat před soudem ve smyslu §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. (srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 1997, sp. zn. 2 Cdon 397/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 1/1998 pod č. 2, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1720/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 4/2000 pod č. 47). Uvedené se uplatní i za situace, kdy odvolatel přistoupil k odstranění vad odvolání po uplynutí soudem stanovené lhůty a poté, co soud prvního stupně spisový materiál odeslal odvolacímu soudu; závěr, že pro vady odvolání nelze v odvolacím řízení pokračovat (srov. §43 odst. 2 ve spojení s §211 o.s.ř.), je totiž závěrem, který se z povahy věci váže k tomu objektivně určenému stavu řízení, jenž existuje v době, kdy jej soud vyslovuje (v době, kdy odvolací soud v projednávané věci zastavil odvolací řízení pro neprojednatelnost odvolání, objektivně existovalo /bylo v dispoziční sféře soudu prvního stupně/ písemné podání, jímž odvolatel reagoval na výzvu k odstranění nedostatků odvolání).
Dovolací důvod uvedený v §241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř. byl uplatněn právem; Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 1, 2 a 5 o.s.ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.). V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta třetí o.s.ř.). Za součást těchto nákladů ovšem nebude lze míti zaplacený soudní poplatek z dovolání (č.l. 54), jelikož usnesení, jímž se zastavuje odvolací řízení, je rozhodnutím jen procesní povahy, z nějž se soudní poplatek z dovolání neplatí (srov. stanovisko občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze 4. července 1996, Cpjn 68/95 a Opjn 1/95, uveřejněné pod číslem 49/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, písmeno d/ stanoviska), takže uhrazený poplatek bude muset být dovolateli vrácen.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 17. dubna 2001
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu