ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.800.2001.1
sp. zn. 20 Cdo 800/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného JUDr. J. K., správce konkursní podstaty úpadce Č. b., a. s. P. - v likvidaci, proti povinnému J. H., za účasti I. H., prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. E 1816/99, o dovolání povinného a I. H. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. září 2000, č. j. 29 Co 450/2000-30, a usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 24. listopadu 1999, č. j. E 1816/99-10, ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu ze dne 5. června 2000, č. j. E 1816/99-25, takto:
I. Řízení o „dovolání\" proti usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 24. listopadu 1999, č. j. E 1816/99-10, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 5. června 2000, č. j. E 1816/99-25, se zastavuje.
II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. září 2000, č. j. 29 Co 450/2000-30, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení z 24. listopadu 1999, č. j. E 1816/99-10, ve znění doplňujícího usnesení z 5. června 2000, č. j. E 1816/99-25 - jímž okresní soud nařídil výkon směnečného platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 3. října 1995, č. j. Sm 820/95-8, prodejem nemovitostí, a povinného zavázal k náhradě nákladů řízení - a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Pravomocná usnesení soudů obou stupňů napadli povinný a jeho manželka včasným dovoláním, jímž (ve spojení s podáním z 25. července 2001 sepsaným advokátem) namítají, že způsob výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí je - protože cena nemovitosti podstatně převyšuje dlužnou částku - „zřejmě nevhodný\" (za přiměřený způsob exekuce navrhují přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu), a že předmětná nemovitost (sloužící oběma dovolatelům k podnikání) je zdrojem jejich příjmů, které v minulosti vedly ke snížení závazků vyvolaných mimo jiné i činností úpadce. Dovolatelé proto navrhli, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil.
Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadená rozhodnutí byla vydána dne 24. listopadu 1999 (doplňující usnesení 5. června 2000) a 26. září 2000, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále též jen „o. s. ř.\").
Jestliže dovolání směřovalo i proti usnesení soudu prvního stupně, muselo být dovolací řízení v této části zastaveno. Z ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř., podle něhož je dovolání mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, totiž vyplývá, že rozhodnutí soudu prvního stupně dovoláním úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení §201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje; občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání „dovolání\" proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Tím, že dovolatelé „dovolání\" směřují přímo proti rozhodnutí soudu prvního stupně, uvedenou podmínku dovolacího řízení opomíjejí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání\" proti rozhodnutí soudu prvního stupně trpící touto vadou podle ustanovení §104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil.
Dovolání - v části směřující proti usnesení odvolacího soudu - není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237, §238a a §239 o. s. ř. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však v souzené věci nejde.
Ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným; tyto vady - k nimž je dovolací soud (bylo-li dovolání podáno včas a k tomu legitimovaným subjektem) povinen podle ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout z úřední povinnosti - v dovolání namítány nebyly a z obsahu spisu nevyplývají.
Dovolání není přípustné ani podle §238a odst. 1 písm. a) o. s. ř., jelikož napadené rozhodnutí není usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím, a nelze je podřadit ani případům vyjmenovaným v odstavci 1 pod písmeny b) - f) tohoto ustanovení (a tedy ani pod jeho písmenem d/, jelikož sice jde o usnesení potvrzující, nikoli však takové, jímž by bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu).
Přípustnost dovolání není dána ani ustanovením §239 o. s. ř.; podle jeho prvého odstavce proto, že ji ve výroku svého rozhodnutí odvolací soud výslovně nezaložil, a podle odstavce druhého z toho důvodu, že jím předpokládaný návrh na vyslovení přípustnosti dovolání povinný nevznesl.
Protože dovolání proti usnesení krajského soudu není v dané věci přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je - aniž se mohl zabývat zkoumáním jeho důvodnosti - bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, odst. 5 části věty za středníkem a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.
Dovolatelé z procesního hlediska zavinili zastavení řízení a odmítnutí dovolání, u oprávněného, jenž by měl právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, však žádné prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 2 věty prvé (ve vztahu k odmítnutí dovolání užitého per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. září 2001
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.
předseda senátu