ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.830.99.1
sp. zn. 20 Cdo 830/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kurky a soudců JUDr. Františka Púryho a JUDr. Vladimír Mikuška v právní věci žalobce města K., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému P. F., zastoupenému advokátem, o přivolení soudu k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 7 C 224/95, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12.11.1998, č.j. 24 Co 456/98 - 33, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Soud prvního stupně přivolil k výpovědi z nájmu bytu označeného ve výroku, určil, kdy nájemní poměr žalovaného skončí, a žalovanému uložil povinnost byt vyklidit do 15 dnů od zajištění přístřeší.
Odvolací soud tento rozsudek změnil tak, že žalobu zamítl, když dospěl k závěru, že výpověď z nájmu bytu žalovanému nebyla dána; byla totiž, coby součást žaloby, doručována na adresu, na které se nezdržoval, a účinky uložení na poště (ve smyslu tzv. náhradního doručení podle §47 odst. 2 o.s.ř.) proto nastat nemohly. Totéž platí, uvedl odvolací soud, o doručování napadeného rozsudku, a proto bylo odvolání podáno včas, byť soud již vyznačil, že rozsudek nabyl právní moci.
Ve včasném dovolání žalobce odvolacímu soudu vytkl, že jeho rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tím, že projednal odvolání, které bylo podáno "dva roky" po nabytí právní moci rozsudku soudu prvního stupně, "narušil (jeho) právní jistotu", neboť měl za to, že podmínky náhradního doručení byly splněny; podle dovolatelova názoru totiž bylo povinností žalovaného sdělit poště, kde se zdržuje. Odvolací soud tak znemožnil výkon vlastnického práva a naopak posílil možnost porušování povinností nájemcem, jestliže "neuznal skutečnost", že i žaloba (a potažmo výpověď) byla doručena uložením na poště.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1.1.2001 - dále jen "o.s.ř.").
Dovolání je přípustné (§236 odst. 1 o.s.ř.), jelikož směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn (§238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.).
Dovolací soud posuzuje z úřední povinnosti pouze vady vyjmenované v ustanovení §237 o.s.ř. a jiné vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o.s.ř.); jinak je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně toho, jak je dovolatel v dovolání obsahově vymezil.
Dovolání lze podat toliko z důvodů, uvedených v ustanovení §241 odst. 3 písm.a/ až d/ o.s.ř.
Z dovolání plyne, že dovolatel soustředil kritiku napadeného rozsudku jednak proti tomu, že odvolání žalovaného považoval odvolací soud za včasné (a věcně je projednal), jednak proti závěru, že výpověď z nájmu bytu žalovanému nebyla (spolu se stejnopisem žaloby) doručena (a tím ani dána). V obou případech - za shodných okolností - "měl za to", že doručení (rozsudku soudu prvního stupně i výpovědi) bylo provedeno v souladu s ustanovením §47 odst. 2 o.s.ř. uložením na poště.
Podle §47 odst. 2 o.s.ř. nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Námitka nesprávnosti skutkových zjištění, jež je v dovolacím řízení podřaditelná dovolacímu důvodu podle §241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování), se nepojí s jakoukoli skutkovou výhradou; jak z tohoto ustanovení vyplývá, jsou v dovolacím řízení významné zásadně jen námitky, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že pominul skutečnosti, které naopak v řízení najevo vyšly, případně že v hodnocení důkazů, resp. jiných poznatků, je z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti logický rozpor nebo jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsoby dle §133 až §135 o.s.ř.
Neúplnost skutkových zjištění je pak relevantní tehdy, a zakládá dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř. (řízení je postiženo jinou než v §237 uvedenou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), jestliže při vytváření skutkového základu sporu soud nepostupoval v souladu se zásadami, zakotvenými v ustanovení §120 o.s.ř. (např. neprovedl navržený důkaz, a z nedostatku odpovídajícího zjištění vyvodil pro navrhovatele nepříznivý skutkový závěr, resp. neprovedl důkaz, který byl k zjištění skutkového stavu potřebný).
O výhradu, podřaditelnou dovolacímu důvodu podle §241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř., jde též v případě kritiky skutkových zjištění, která si soud neopatřil dokazováním, nýbrž tzv. šetřením, což se týká především zjištění podmínek řádného doručení rozhodnutí pro úsudek o včasnosti odvolání, které proti němu směřuje.
Dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. (že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci), na nějž dovolatel výslovně odkázal, je dán tehdy, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo normu (sice) správně určenou nesprávně vyložil, případně ji nesprávně aplikoval, tj. z podřazení skutkových zjištění hypotéze normy vyvodil nesprávný závěr o právech a povinnostech účastníků.
Se zřetelem k zásadě vázanosti uplatněným dovolacím důvodem, zakotvené ve výše citovaném ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř., je vzhledem k uvedenému významné dvojí; předně dovolatel nezpochybnil určení, že rozhodným ustanovením je ustanovení §47 odst. 2 o.s.ř., a neprotivil se výkladu, že nutnou podmínkou doručení uložením na poště je, aby se adresát na adrese doručování zdržoval (§241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.), a - za druhé - nevznesl (ani) relevantní (skutkovou) námitku (z nesprávnosti nebo neúplnosti skutkových zjištění) proti závěru, z něhož též odvolací soud vycházel, že v době doručení žaloby (a výpovědi) a rozsudku soudu prvního stupně se žalovaný v místě doručení (oproti tomu) nezdržoval. (§241 odst. 3 písm. b/ resp. c/ o.s.ř.)
Tím se však dovolatel zbavil možnosti účinně napadnout rozhodný úsudek odvolacího soudu, že účinky doručení (v uvažovaných případech) ve smyslu §47 odst. 2 o.s.ř. nenastaly, neboť právě jen přezkum z uvedených - avšak opomenutých - hledisek mohl vést logicky k závěru o opaku. Zcela nekonkrétní mínění dovolatele , že "má za to", že "podmínka náhradního doručení byla splněna", uplatnění vyložených dovolacích důvodů podle §241 odst. 3 písm. b/, c/, d/ o.s.ř., založit nemůže.
Uplatněním těchto dovolacích důvodů není ani projevená představa, že povinností žalovaného bylo sdělit poště, kde se zdržuje, jelikož v ustanovení §47 odst. 2 o.s.ř. oporu nemá. Nic podstatného neplyne ani z výtky, že dovoláním napadený rozsudek "znemožňuje výkon vlastnických práv", a to již proto, že není přiléhavá; odvolací soud nedal nikterak najevo, že míní překážet skončení nájemního vztahu výpovědí, nýbrž požadoval (pouze), aby dovolatel doložil, že výpověď z nájmu byla dána.
Dovolateli se tedy - v mezích jím založeného přezkumu - správnost rozsudku odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, a jest jej mít za správný; v důsledku toho Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 1 o.s.ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř.; žalovanému, jenž by měl na jejich úhradu nárok, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. února 2001
JUDr. Vladimír K u r k a , v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová