ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.91.2001.1
sp. zn. 20 Cdo 91/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné M. d. z., Š. a.s., proti povinné I. P., prodejem nemovitostí povinné, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 22 E 635/98, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. června 2000, č. j. 11 Co 544/2000-43, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 13. března 2000, č. j. 22 E 635/98-30, jímž Okresní soud v Opavě nařídil výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí povinné (specifikovaných ve výroku usnesení) k vymožení pohledávky oprávněné ve výši 33.291,- Kč, částky 2.972,- Kč představující náhradu nákladů nalézacího řízení a částky 2.641,- Kč jako náhrady nákladů předcházejícího výkonu rozhodnutí (prodejem movitých věcí), kterým dále povinné zakázal převedení nemovitostí nebo jejich zatížení a uložil jí, aby ve lhůtě patnácti dnů od doručení usnesení soudu sdělila, zda a případně kdo má k nemovitostem předkupní právo, a jímž konečně povinnou zavázal k náhradě nákladů předmětného řízení o výkon rozhodnutí v částce 3.124,- Kč.
Proti usnesení krajského soudu podala povinná - posuzováno podle obsahu podání adresovaného Ministerstvu spravedlnosti ČR (je jím napadeno, kromě jiného, pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu) - dovolání, označené jako "odvolání a stížnost proti usnesení 22 E 635/98 Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. června 2000 a usnesení 22 E 635/98 Okresní soud v Opavě ze dne 1.3.1999".
Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 30. června 2000, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále jen "o. s. ř.").
Dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Podle ustanovení §240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Jak se podává z obsahu spisu, bylo usnesení odvolacího soudu povinné doručeno 14. září 2000; protože téhož dne bylo doručeno také zástupkyni oprávněné, nabylo tohoto dne právní moci. Z uvedeného pak vyplývá, že posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání bylo pondělí 16. října téhož roku (ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř.). Bylo-li (viz otisk poštovního razítka na kopii obálky /č. l. 50/) dovolání podáno poštovní přepravě až dne 30. října 2000, stalo se tak po marném uplynutí zákonné lhůty.
Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud (aniž se musel zabývat otázkou, kdy ministerstvo spravedlnosti dovolání podalo poštovní přepravě k jeho doručení některému ze soudů uvedených v ustanovení §240 o. s. ř.) dovolání podle ustanovení §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jako opožděné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, §224 odst. 1 o. s. ř. a §146 odst. 2 věty první (per analogiam) o. s. ř., neboť povinná, která podáním opožděného dovolání zavinila jeho odmítnutí, na náhradu těchto nákladů nemá právo a oprávněné náklady dovolacího řízení (podle obsahu spisu) nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. ledna 2001
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková