ECLI:CZ:NS:2001:20.CDO.965.2001.1
sp. zn. 20 Cdo 965/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Z. B. proti povinnému L. T., za účasti I. T., prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 18 E 4522/2000, o dovolání povinného a I. T. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. února 2001, č. j. 25 Co 95/2001-28, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. února 2001, č. j. 25 Co 95/2001-28, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud usnesením ze dne 23. listopadu 2000, č. j. 18 E 4522/2000-10, ve znění opravného usnesení ze 6. prosince téhož roku, č. j. 18 E 4522/2000-12, nařídil výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí povinného a jeho manželky k vymožení pohledávky oprávněného ve výši 300.000,- Kč a náhrady nákladů vykonávacího řízení v částce 12.180,- Kč.
Krajský soud shora označeným usnesením - s odůvodněním, že odvolání povinného a jeho manželky trpí vadami, pro něž není způsobilé k projednání, a že odvolatelé, ač o následcích neodstranění vad poučeni, odvolání ani na výzvu soudu prvního stupně nedoplnili - odvolací řízení zastavil.
Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadli povinný a jeho manželka včasným dovoláním, jímž namítají, že - bylo-li jejich doplňující podání ze dne 17. ledna 2001 do spisu založeno nesprávně, v důsledku čehož k němu odvolací soud nepřihlédl - v řízení „došlo k vadám\" podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) občanského soudního řádu.
Podle vyjádření oprávněného k dovolání „lze o dovolacím důvodu dle §237 písm. f) o. s. ř. uvažovat\" pouze v případě, že povinný odvolání doplnil v soudem stanovené lhůtě, jinak podle něj dovolání důvodné není.
Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Jelikož napadené rozhodnutí bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do dne 31. prosince 2000 (dále též jen „o. s. ř.\").
Dovolání (přípustné podle §238a odst. 1 písm. f/ o. s. ř.) je důvodné.
Z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.) dovolací soud posuzuje pouze vady řízení vyjmenované v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. a jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř.); jinak je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Jelikož vady vyjmenované v ustanovení §237 odst. 1 písm. a) - e) a g) o. s. ř. ani jiné vady řízení (§241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř.) z obsahu spisu nevyplývají a nejsou ani namítány (a jiné důvody neuplatňují), bylo úkolem dovolacího soudu posoudit, zda je řízení postiženo namítnutou vadou podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. a zda tak je dán uplatněný dovolací důvod podle ustanovení §241 odst. 3 písm. a) o. s. ř.
Ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř., spojuje zmatečnost řízení se skutečností, že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem je přitom takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává, a to i tím způsobem, že soud za řízení nejednal tak, jak jednat měl (znemožnil účastníku realizaci jeho procesních práv svou nečinností). O vadu ve smyslu tohoto ustanovení jde tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 1996, sp. zn. 2 Cdon 539/96, a ze dne 30. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 953/96, uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, sešity č. 4 a 6, pod poř. č. 27 a 49).
Podle ustanovení §205 odst. 1 o. s. ř. má v odvolání být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá.
Podle ustanovení §209 o. s. ř. předseda senátu soudu prvního stupně dbá o odstranění vad odvolání. Nezdaří-li se mu vadu odstranit nebo má-li za to, že odvolání je podáno opožděně nebo tím, kdo k němu není oprávněn, nebo že není přípustné, předloží věc po uplynutí odvolací lhůty se zprávou o tom odvolacímu soudu.
Podle ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř. není-li přes výzvu předsedy senátu podání opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení zastaví. O těchto následcích musí být účastník poučen.
Ze spisu vyplývá, že dovolatelé dne 12. prosince 2000 podali (poštovní přepravě) odvolání (č. l. 13-14), v němž uvedli, že je ve lhůtě deseti dnů doplní. Soud prvního stupně je usnesením z 19. prosince 2000, č. j. 18 E 4522/2000-17, (doručeným jejich zástupci 22. prosince téhož roku) vyzval k doplnění odvolání v intencích ustanovení §205 odst. 1 o. s. ř. do jednoho měsíce od doručení výzvy. Protože odvolatelé na výzvu nereagovali, odvolací soud - s odůvodněním, že odvolatelé neuvedli, v čem spatřují nesprávnost napadeného usnesení nebo postupu soudu - odvolací řízení zastavil.
Součástí spisu je ovšem i podání dovolatelů ze dne 17. ledna 2001 (podané poštovní přepravě 22. ledna 2000, tedy ve lhůtě) označené jako „Doplnění odvolání proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové č. j. 18 E 4522/2000 ze dne 23. 11. 2000\", které se nyní nachází na č. l. 30-32 spisu. Originál tohoto podání (původně označeného jako č. l. 24-26) byl 24. ledna 2001 zaslán „omylem zapisovatelky\" k vyjádření zástupci oprávněného, který jej pak k výzvě soudu 10. dubna 2001 vrátil (srov. pokyn kanceláři a doručenku na č. l. 22 versa a úřední záznam na č. l. 29). Je tudíž zjevné, že odvolací soud toto doplnění odvolání - ač bylo podáno včas (§57 odst. 3 o. s. ř.) - v době vydání napadeného usnesení k dispozici neměl. Tato skutečnost ostatně vyplývá i z toho, že protokol o hlasování senátu odvolacího soudu (č. l. 27) i originál napadeného usnesení (č. l. 28) jsou zažurnalizovány před tímto podáním.
Jestliže krajský soud odvolací řízení podle §211 a §43 odst. 2 o. s. ř. zastavil, aniž mu okresní soud předložil včas podané doplnění odvolání a aniž tak měl k dispozici úplný spisový materiál potřebný k posouzení projednatelnosti odvolání, byla tím odvolatelům odňata možnost jednat před soudem ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 31. srpna 1999, sp. zn. 20 Cdo 1720/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2000, pod poř. č. 47).
Protože důvod uvedený v §241 odst. 3 písm. a) o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud napadené rozhodnutí - bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) - usnesením zrušil (§243b odst. 1, věta za středníkem, odst. 5 o. s. ř.) a věc podle §243b odst. 2 věty prvé o. s. ř. vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený dovolacím soudem je pro další řízení závazný (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. srpna 2001
JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.
předseda senátu