ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.1057.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 1057/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J. M. proti žalované C., spol. s r. o., o 34.396,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 11 C 166/95, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. září 1999 č.j. 55 Co 349/99-88, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit mu 37.629,- Kč s úrokem ve výši 16% z částky 22.129,- Kč od 1.9.1994 do zaplacení, z částky 8.000,- Kč od 1.11.1994 do zaplacení a z částky 7.500,- Kč od 1.4.1995 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že u žalované pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne 1.9.1993 jako obchodní zástupce a že platovým zařazením ze dne 3.1.1994 mu byla od 1.1.1994 přiznána základní měsíční mzda ve výši 8.500,- Kč s pohyblivou složkou mzdy závislou na výši obratu. Protože mu žalovaná za období leden 1994 až březen 1995 platila základní mzdu pouze ve výši 8.000,- Kč měsíčně, požadoval odpovídající doplatek 7.500,- Kč; dále požadoval dlužné prémie (pohyblivou složku mzdy) za období květen - srpen 1994 v celkové výši 22.129,- Kč a náhradu škody ve výši 8.000,- Kč za osobní věci (koženou bundu a vlněný svetr) odcizené v průběhu pracovní cesty z osobního automobilu.
Obvodní soud pro Prahu 1 [poté, co žalobce ohledně části nároku na zaplacení pohyblivé složky mzdy ve výši 3.233,- Kč vzal žalobu zpět] rozsudkem ze dne 8.12.1998 č.j. 11 C 166/95-68 řízení do částky 3.233,- Kč zastavil, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 11.811,- Kč "v hrubé výši" s 16% úrokem z prodlení od 1.9.1994 do zaplacení a částku 4.000,- Kč s 16% úrokem z prodlení od 1.11.1994 do zaplacení, do částky 18.585,- Kč s 16% úrokem z částky 7.085,- Kč od 1.9.1994 do zaplacení, z částky 4.000,- Kč od 1.11.1994 do zaplacení a z částky 7.500,- Kč od 1.4.1994 do zaplacení žalobu zamítl, rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že žalobce a žalovaná jsou povinni zaplatit "čs. státu" na znalečném každý částku 1.500,- Kč a na svědečném každý částku 260,- Kč "na účet" Obvodního soudu pro Prahu 1. Soud prvního stupně vycházeje ze znaleckého posudku dospěl k závěru, že žalobci přísluší na pohyblivé složce mzdy pouze žalovanou uznaný doplatek ve výši 16.227,- Kč, od kterého však odečetl částku 4.416,- Kč za škodu způsobenou žalobcem žalované při plnění pracovních povinností. Ohledně doplatku základní mzdy soud prvního stupně neshledal žalobu důvodnou, neboť žalobce neprokázal, že se s žalovanou dohodli na základní měsíční mzdě ve výši 8.500,- Kč. Za škodu způsobenou žalobci odcizením jeho osobních věcí během pracovní cesty neznámým pachatelem podle názoru soudu prvního stupně žalovaná podle ustanovení §204 odst. 1 zák. práce odpovídá jen z jedné poloviny, t.j. do částky 4.000.- Kč, neboť žalobce "svým lehkovážným jednáním přispěl ke vzniklé škodě tím, že svrchní oděv v tak vysoké ceně neměl ponechat v kufru automobilu".
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14.9.1999 č.j. 55 Co 349/99-88 rozsudek soudu prvního stupně "ve výroku o věci samé, kterým byla žaloba ohledně částky 18.585,- Kč s přísl. zamítnuta", "co do částky 2.669- Kč s 16% úroky od 1.9.1994 do zaplacení" potvrdil a "ve zbývající částce" jej změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 15.916,- Kč s 16% úroky z částky 4.416,- Kč od 1.9.1994 do zaplacení, z částky 4.000,- Kč od 11.11.1994 do zaplacení a z částky 7.500,- Kč od 1.4.1995 do zaplacení; současně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení před soudem prvního stupně 10.845,- Kč a na nákladech odvolacího řízení 3.344,- Kč, obojí "na účet advokátky" a "Čs. státu náklady znalečného ve výši 3.000,- Kč a náklady svědečného ve výši 520,- Kč na účet Obvodního soudu pro Prahu 1". Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce předloženým písemným platovým zařazením ze dne 3.1.1994 prokázal, že mu byla od 1.1.1994 přiznána základní měsíční mzda ve výši 8.500,- Kč "brutto", a proto mu přísluší doplatek v požadované výši. Odvolací soud dále dovodil, že doplatek pohyblivé složky mzdy ve výši 16.227,- Kč nelze - tak jak to učinil soud prvního stupně - snížit o částku 4.416,- Kč, protože srážky ze mzdy lze provést jen z důvodů uvedených v ustanovení §121 odst. 1 zák. práce. Konečně podle názoru odvolacího soudu za škodu způsobenou žalobci odcizením jeho oblečení ze zaparkovaného automobilu žalovaná odpovídá v plné výši, neboť "s přihlédnutím k situaci kde a jak ke škodě došlo a při vyloučení jiné možnosti, kam si měl žalobce oděvy uložit", nelze na straně žalobce spatřovat žádné spoluzavinění.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítala, že žalobci neměla být odvolacím soudem na pohyblivé složce mzdy přiznána částka 4.416,- Kč odpovídající výši jím způsobené škody, neboť žalobce tím, že dopis žalované ze dne 27.4.1999 "bez změn či doplňků" podepsal, nárok žalované co do výše uznal; zmíněný dopis proto nelze považovat pouze za oznámení žalované o srážce ze mzdy žalobce. Žalovaná dále dovozovala, že žalobci nevznikl ani nárok na doplatek základní mzdy, poněvadž pokud byl na chybně uvedenou výši základní mzdy v platovém výměru upozorněn a po dobu více než jednoho roku bez jakýchkoli připomínek pobíral základní mzdu ve výši 8.000,- Kč měsíčně, "došlo tak jednáním žalobce a žalované k uzavření ústní dohody ohledně smluvního platu". Odvolací soud podle názoru dovolatelky neposoudil správně ani míru odpovědnosti žalované za škodu vzniklou žalobci odcizením osobních věcí, neboť žalobce "v průběhu pracovní cesty postupoval lehkomyslně", což odůvodňuje jeho spoluodpovědnost do výše 4.000,- Kč. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10 a o.s.ř.) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1693 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal věc bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkou rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není), jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Dovolání je přípustné též proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé [§238 odst. 1 písm. a) o.s.ř.] nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§238 odst. 1 písm. b) o.s.ř.]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč [§238 odst. 2 písm. a) o.s.ř.], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, určení (popření) otcovství nebo mateřství nebo nezrušitelného osvojení [§238 odst. 2 písm. b) o.s.ř.].
Dovolání je rovněž přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o.s.ř.), nebo nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o.s.ř.); to neplatí u rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není, u rozsudků ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, a u rozsudků ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, určení (popření) otcovství nebo mateřství nebo nezrušitelného osvojení (§239 odst. 3 o.s.ř. ve vztahu k §237 odst. 2 a k §238 odst. 2 o.s.ř.).
V posuzovaném případě žalovaná napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto (jeho měnícím výrokem) o nároku na peněžité plnění ve výši 15.916,- Kč. Dovoláním dotčeným rozsudkem bylo tedy rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 20.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že zákon v takovém případě dovolání nepřipouští ani na základě rozhodnutí soudu (srov. §239 odst. 3 o.s.ř.), nemůže být dovolání proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu přípustné ani z hlediska ustanovení §239 o.s.ř. Za situace, kdy dovolatelka netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by řízení před soudy trpělo některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst.1 o.s.ř., není dovolání proti měnícímu výroku (části výroku) rozsudku odvolacího soudu přípustné ani z hlediska ustanovení §237 o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 4, věty první a §218 odst.1 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaná, která z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalobci žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. února 2001
JUDr. Zdeněk N o v o t n ý , v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová