ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.1159.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 1159/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného K. K. proti povinné O. K., pro 19.295,50 Kč s příslušenstvím srážkami z důchodu povinné, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 48 E 273/99, o dovolání povinné proti usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 15. března 1999, č.j. 48 E 273/99-2 a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. dubna 1999, č.j. 13 Co 419/99–15, takto:
I. Řízení o dovolání povinné proti usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 15. března 1999, č.j. 48 E 273/99-2, se zastavuje.
II. Dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. dubna 1999, č.j. 13 Co 419/99–15, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Na návrh oprávněného nařídil Okresní soud v Karviné usnesením ze dne 15.3.1999, č.j. 48 E 273/99-2, podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 18.12.1996, č.j. 30 C 8/94-69, k vydobytí pohledávky oprávněného ve výši 19.295,50 Kč, jakož i nákladů návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí ve výši 386,- Kč, výkon rozhodnutí srážkami z důchodu povinné u České správy sociálního zabezpečení Praha.
K odvolání povinné Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 19.4.1999, č.j. 13 Co 419/99-15, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dovodil, že byly splněny všechny zákonné předpoklady k nařízení výkonu rozhodnutí a konstatoval, že námitkami povinné, jimiž je zpochybňována věcná správnost rozhodnutí vydaného v nalézacím řízení, není soud v rámci vykonávacího řízení oprávněn se zabývat.
Proti usnesení soudu prvního stupně a proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, v němž žádá zrušení obou rozhodnutí a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V dovolání popisuje svou sociální situaci a nepříznivé finanční poměry a vytýká soudům obou stupňů, že při rozhodování o výkonu rozhodnutí tyto poměry nezohlednily. Uvádí, že napadenými rozhodnutími jí „byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, že napadená rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění, která nemají v podstatné části oporu v provedeném dokazování a že rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení věci\". Kritice pak podrobuje nalézací řízení a rozhodnutí v něm vydané, když namítá, že v tomto řízení „jí soud odepřel možnost podat účastnickou výpověď, neprovedl jí navržené důkazy a záměrně zkresloval její výpověď\".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 - dále jen „o.s.ř.\" (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Nejvyšší soud České republiky rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku – dovolání – proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §236 odst. 1 o.s.ř.).
Usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 15.3.1999, č.j. 48 E 273/99-2, v této věci není rozhodnutím odvolacího soudu; jde o rozhodnutí soudu prvního stupně a již z tohoto důvodu je jeho přezkum dovolacím soudem vyloučen. Občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání podaného proti takovému rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. §10a o.s.ř.).
Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání povinné proti usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 15.3.1999, č.j. 48 E 273/99-2, zastavil (srov. §104 odst. 1 o.s.ř.).
Zabývaje se dále dovoláním povinné proti usnesení odvolacího soudu, dovolací soud po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a k tomu oprávněným subjektem (povinnou) řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 o.s.ř.), není však v dané věci přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Podle ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,
b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208 o.s.ř.); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,
c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,
e) odvolání odmítnuto,
f) odvolací řízení zastaveno.
Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o.s.ř.).
V posuzovaném případě povinná napadla dovoláním usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nařízení výkonu rozhodnutí. Protože nejde o potvrzující usnesení ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř., a přípustnost dovolání proti tomuto usnesení neplyne ani z ustanovení §238a odst. 1 písm. a/, b/, c/, e/ a f/ o.s.ř., mohla by přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu v dané věci vyplývat již pouze z ustanovení §239 o.s.ř., nebo by ji mohl zakládat některý z důvodů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Podmínky přípustnosti dovolání stanovené v ustanovení §239 odst. 1 o.s.ř. v dané věci nejsou splněny, neboť odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, aniž ve výroku svého rozhodnutí vyslovil, že je dovolání přípustné. Zkoumat přípustnost dovolání v intencích ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř vylučuje již skutečnost, že povinná návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vydáním usnesení odvolacího soudu neučinila.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., které se dovolatelka dovolává v intencích námitky, že „napadenými rozhodnutími jí byla odňata možnost jednat před soudem\", není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo některou z vad uvedených ve zmíněném ustanovení; nastává tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. skutečně trpí.
Podle §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. O vadu ve smyslu citovaného ustanovení jde jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování, neboli „postupem soudu v průběhu řízení\" ve smyslu citovaného ustanovení je činnost, která vydání konečného soudního rozhodnutí předchází, nikoli vlastní rozhodovací akt soudu, který má za úkol průběh řízení zhodnotit.
Povinná svou námitku, že „napadenými rozhodnutími jí byla odňata možnost jednat před soudem\", v dovolání obsahově nekonkretizuje, z obsahu spisu pak žádné skutečnosti, které by byly v posuzované právní věci způsobilé zapříčinit vadnost řízení podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., nevyplývají.
Jiné vady vyjmenované v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. povinná netvrdí a jejich existence se z obsahu spisu nepodává.
Protože napadené usnesení odvolacího soudu netrpí žádnou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. a protože z hledisek uvedených v ustanovení §238a a §239 o.s.ř. není dovolání proti tomuto usnesení přípustné, Nejvyšší soud České republiky dovolání povinné - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 4, věty první, a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítl; ve smyslu ustanovení §243a odst. 1 věty první o.s.ř. rozhodl o dovolání bez jednání.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4 věty první, §254 odst. 1, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o.s.ř. Oprávněnému, který byl v dovolacím řízení úspěšný, žádné náklady v tomto řízení nevznikly a povinná na jejich náhradu nemá právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. dubna 2001
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu