ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.1200.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 1200/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Města D. proti povinnému J. H., pro 5.000,- Kč s příslušenstvím prodejem movitých věcí povinného, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 2 E 1821/97, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. srpna 1999, č.j. 9 Co 667/99-11, takto:
Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Na návrh oprávněného Okresní soud v Děčíně usnesením ze dne 3.2.1998, č.j. 2 E 1821/97-4, nařídil podle „rozhodnutí č.j. 13/97/MŽÚk/Kr ze dne 19.2.1997, které nabylo právní moci dne 12.3.1997\", k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 5.000,- Kč a nákladů tohoto výkonu rozhodnutí 50,- Kč výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného; zároveň povinnému uložil zaplatit „státu\" poplatek z návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí 300,- Kč do 15 dnů od doručení usnesení, upozornil ho, že nebude-li poplatek zaplacen ve lhůtě, bude ho soud vymáhat, a zakázal mu, aby nakládal s věcmi, které vykonavatel podle usnesení sepíše.
K odvolání povinného Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 11.8.1999, č.j. 9 Co 667/99-11, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vycházel z toho, že vykonávané rozhodnutí vydal Městský úřad v D. - obecní živnostenský úřad podle ustanovení §65 odst. 6 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), a že podle ustanovení §66 odst. 3 téhož zákona jsou pokuty uložené podle tohoto ustanovení příjmem státního rozpočtu České republiky, a živnostenský úřad, který pokutu uložil, je oprávněn ji vybírat a vymáhat. Protože vymáhaná pohledávka je příjmem státního rozpočtu, Město D. nebylo ani účastníkem řízení, v jehož prospěch by bylo povinnému rozhodnutím uloženo vymáhanou pohledávku uhradit. Dospěl proto k závěru, že Město D. není subjektem věcně a místně příslušným k vymáhání předmětné pohledávky; tím je živnostenský úřad, který pokutu uložil.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o.s.ř. Za nesprávný považuje v prvé řadě závěr odvolacího soudu o tom, že pokuty uložené podle ustanovení §65 zákona č. 455/1991 Sb. o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), jsou příjmem státního rozpočtu, a namítá, že podle ustanovení §66 odst. 3 téhož zákona jsou tyto pokuty příjmem státního rozpočtu jen tehdy, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak. Tímto zvláštním předpisem je zákon č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky), který v ustanovení §23 odst. 1 písm. n) stanoví, že pokuty ukládané obcí jsou příjmem rozpočtu obce. Dovozuje, že pokuty ukládané podle živnostenského zákona směřují do rozpočtu obce nebo do rozpočtu okresního úřadu - státu v závislosti na tom, kdo tyto pokuty ukládá (zda obecní živnostenský úřad jako samostatný odbor obecního úřadu nebo okresní živnostenský úřad jako samostatný referát okresního úřadu). Jestliže v daném případě pokutu uložil Městský úřad v D. - obecní živnostenský úřad, je pokuta příjmem Města D.; odkazuje přitom na „Metodický pokyn č. 20/1996 Ministerstva hospodářství k pokutám ukládaným podle živnostenského zákona\". Oprávněný nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu o tom, že Město D. není subjektem věcně a místně příslušným k vymáhání předmětné pohledávky a že tímto subjektem je pouze živnostenský úřad, který pokutu uložil. Má naopak zato, že kdyby návrh na výkon rozhodnutí podal Městský úřad D. - obecní živnostenský úřad, muselo by být řízení zastaveno pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, spočívající v nedostatku způsobilosti „takového navrhovatele\" být účastníkem řízení; z žádného ustanovení zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, nelze dovodit, že by obecní (městský) úřad jako orgán obce (města), který plní některé úkoly obce (města) v oblasti samostatné působnosti a při výkonu státní správy v přenesené působnosti, byl právnickou osobou (měl právní subjektivitu). Na podporu tohoto svého názoru argumentuje „usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 9 Co 528/94-13 ze dne 29.7.1994\", jímž bylo (v jiné věci) zastaveno řízení o výkon rozhodnutí, kterým byla vymáhána pokuta uložená ve správním řízení, pro nedostatek způsobilosti oprávněného (Městského úřadu D.) být účastníkem řízení. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále je „o.s.ř.\" - (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je i podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, dovolací soud projednal věc bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a po přezkoumání napadeného usnesení ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
V posuzovaném případě se oprávněný (Město D.) domáhá nařízení výkonu rozhodnutí vydaného Městským úřadem v D. - obecním živnostenským úřadem dne 19.2.1997, č.j. 13/97/MŽÚk/Kr, kterým byla povinnému za souběžné porušení zákona touž osobou projednané ve společném řízení podle ustanovení §65 odst. 6 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů (za porušení povinností uvedených v ustanovení §49 odst. 1, §17 odst. 2 živnostenského zákona), uložena pokuta ve výši 5.000,- Kč, splatná do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí; toto rozhodnutí podle potvrzení na něm vyznačeném nabylo právní moci dne 12.3.1997.
Dovolatel především napadá závěr odvolacího soudu o tom, že pokuty uložené podle ustanovení §65 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), jsou příjmem státního rozpočtu, neboť byl učiněn na základě nesprávného výkladu ustanovení §66 odst. 3 tohoto zákona.
Se závěrem odvolacího soudu, že pokuta uložená povinnému k výkonu navrženým rozhodnutím je příjmem státního rozpočtu České republiky, dovolací soud nesouhlasí.
Pokuty podle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění zákonů č. 231/1992 Sb., č. 600/1992 Sb., č. 273/1993 Sb., č. 303/1993 Sb., č. 38/1994 Sb., č. 42/1994 Sb., č. 136/1994 Sb., č. 200/1994 Sb., č. 237/1995 Sb., č. 286/1995 Sb., č. 94/1996 Sb., č. 95/1996 Sb., č. 147/1996 Sb. a č. 19/1997 Sb., tj. ve znění účinném do 31.3.1997 (vzhledem k tomu, že rozhodnutí o uložení pokuty bylo vydáno dne 19.2.1997) - dále též jen „živnostenský zákon\", ukládají (srov. §61 až 63a, §65, §71 živnostenského zákona) živnostenské úřady, kterými jsou [srov. §1 písm. a) až c) zákona č. 570/1991 Sb, o živnostenských úřadech, ve znění zákona č. 286/1995 Sb.] obecní živnostenské úřady jako samostatné odbory pověřených obecních úřadů, okresní živnostenské úřady jako samostatné referáty okresních úřadů a na území hlavního města Prahy samostatné živnostenské odbory pověřených úřadů městských částí. Při rozhodování o uložení těchto pokut postupuje příslušný živnostenský úřad (správní orgán) podle zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů (srov. §71 živnostenského zákona).
Podle ustanovení §3 písm. b) zákona č. 570/1991 Sb., o živnostenských úřadech, ve znění zákona č. 286/1995 Sb., obecní živnostenský úřad ukládá pokuty za porušení povinností podle živnostenského zákona v oblasti ohlašovacích živností volných, s výjimkou živností provozovaných průmyslovým způsobem a pokut podle ustanovení §61, §63a a §65 odst. 1 živnostenského zákona.
25
Podle ustanovení §65 odst. 6 živnostenského zákona živnostenský úřad uloží za souběžné porušení zákona touž osobou projednané ve společném řízení sankci podle ustanovení vztahujícího se na porušení nejpřísněji postižitelné.
Podle ustanovení §66 odst. 3 věty první živnostenského zákona - ve znění účinném od 1.1.1996 - pokuty uložené podle §61 až 63a, §65 a §71 jsou příjmem státního rozpočtu České republiky, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak [srov. Čl. I bod 104. zákona č. 286/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 570/1991 Sb., o živnostenských úřadech]. Do té doby platilo, že pokuty uložené podle §61 až 63 a podle §65 jsou příjmem státního rozpočtu České republiky (srov. §66 odst. 3 živnostenského zákona ve znění do 31.12.1995- před účinností zákona č. 286/1995 Sb.). Zvláštním předpisem ve smyslu ustanovení §66 odst. 3 živnostenského zákona (ve znění účinném od 1.1.1996) byl v době, kdy bylo vydáno k výkonu navržené rozhodnutí, zákon č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky), ve znění zákonů 579/1991 Sb., č. 166/1992 Sb., č. 321/1992 Sb., č. 10/1993 Sb., č. 189/1993 Sb., č. 57/1995 Sb., č. 154/1995 Sb. a č. 160/1995 Sb. (dále jen „rozpočtová pravidla republiky\"). Podle ustanovení §23 odst. 1 písm. n) rozpočtových pravidel republiky příjmy rozpočtu obce tvoří pokuty ukládané obcí, popřípadě další pokuty patřící podle zvláštních předpisů do příjmů obce a jiné příjmy stanovené obecně závaznými právními předpisy.
Rozhodování o pokutách za porušování povinností ukládaných podle živnostenského zákona v oblasti živností ohlašovacích volných (s výjimkou živností provozovaných průmyslovým způsobem a pokut podle ustanovení §61, §63a a §65 odst. 1 živnostenského zákona) je - jak vyplývá z výše uvedeného - zákonem svěřeno obecním živnostenským úřadům, kterými jsou samostatné odbory pověřených obecních úřadů [srov. v té době platné ustanovení §60 zákona č. 367/1990 Sb. o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, §1 písm. b), §3 písm. b) zákona č. 570/1991 Sb., o živnostenských úřadech, ve znění zákona č. 286/1995 Sb.], a příjem z nich je odváděn do rozpočtu obce.
Městský úřad v D. je pověřeným obecním úřadem k výkonu státní správy [srov. §1 a Přílohu 1 „Seznam pověřených obecních úřadů\" k nařízení vlády České republiky č. 475/1990 Sb., kterým se určují pověřené obecní úřady, ve znění nařízení vlády České republiky č. 315/1995 Sb.]; obecní živnostenský úřad je samostatným odborem Městského úřadu v D.
Protože k výkonu navržené rozhodnutí, kterým byla povinnému uložena pokuta za porušení povinností podle živnostenského zákona v oblasti ohlašovací živnosti volné - za souběžné porušení zákona touž osobou projednané ve společném správním řízení podle ustanovení §65 odst. 6 živnostenského zákona - vydal obecní živnostenský úřad jako samostatný odbor Městského úřadu v D., směřuje příjem z této pokuty v souladu s ustanovením §23 odst. 1 písm. n) rozpočtových pravidel republiky do rozpočtu Města D.
Dovolací soud proto nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že Město D. není oprávněno k podání návrhu na výkon rozhodnutí proto, že „nebylo ani účastníkem řízení, v jehož prospěch by bylo povinnému rozhodnutím uloženo vymáhanou pokutu uhradit\".
Podle ustanovení §251 o.s.ř. nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
Podle ustanovení §274 písm. f) o.s.ř. se ustanovení §251 o.s.ř. použije i na výkon vykonatelných rozhodnutí orgánů státní správy a územní samosprávy včetně platebních výměrů, výkazů nedoplatků ve věcech daní a poplatků, jakož i smírů schválených těmito orgány.
Jde-li o výkon rozhodnutí orgánů státní správy, je k podání návrhu na soudní výkon rozhodnutí podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správního řád), věcně legitimován účastník řízení (ten, v jehož prospěch byla povinnému uložena povinnost plnit) nebo vymáhající správní orgán.
Protože pokuta uložená povinnému k výkonu navrženým rozhodnutím je - jak vyplývá z výše uvedeného - příjmem rozpočtu obce, je Město D. tím subjektem, v jehož prospěch byla povinnému uložena povinnost plnit, tedy oprávněným z rozhodnutí ukládajícího tuto pokutu, a je také jako účastník správního řízení aktivně legitimováno k podání návrhu na soudní výkon tohoto rozhodnutí.
Správný však není názor dovolatele, že Městský úřad v D. - obecní živnostenský úřad, který ve správním řízení pokutu uložil, nemá způsobilost být účastníkem řízení a nemůže podat v této věci návrh na výkon rozhodnutí.
Podle ustanovení §19 o.s.ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva povinnosti; jinak ten, komu ji zákon přiznává.
Živnostenský zákon obsahuje samostatnou procesní úpravu vymáhání pokut uložených podle tohoto zákona odkazem na zvláštní předpis. Podle ustanovení §66 odst. 3 věty druhé živnostenského zákona živnostenský úřad, který pokutu uložil, je oprávněn ji vybírat a vymáhat, přičemž postupuje podle části šesté zákona č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o správě daní a poplatků\").
Podle části šesté zákona o správě daní a poplatků se postupuje (s výjimkou ustanovení §63 odst.2 až 6, §67 až 69, §71 a §72) také při placení (vybírání) a vymáhání jiných (než v ustanovení §1 odst. 1 tohoto zákona uvedených) odvodů a poplatků sankční povahy, pokut a penále, jestliže je jejich vybírání zvláštním zákonem svěřeno územním finančním orgánům a dalším správním i jiným státním orgánům České republiky nebo orgánům obcí a jestliže jsou tyto příjmy odváděny do rozpočtu České republiky, obcí, okresních úřadů a fondů (srov. §1 odst. 4 zákona o správě daní a poplatků). Ustanovení §1 odst. 2 věty druhé zákona o správě daní a poplatků (ve znění účinném od 1.1.1995) uvádí, že „správce daně má způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení ve věcech správy daní a v tomto rozsahu má i procesní způsobilost\". Zákon o správě daní a poplatků v ustanovení §1 odst. 3 počítá také s tím, že i orgány obcí mohou vykonávat „správu daní\" (správou se rozumí i vymáhání) a tedy být „správcem daně\".
Podle ustanovení §73 odst. 3 věty druhé zákona o správě daní a poplatků o provedení exekuce může správce daně požádat též soud.
Z výše uvedeného mimo jiné vyplývá, že obecní živnostenský úřad, kterým je samostatný odbor pověřeného obecního úřadu (zde Městský úřad v D. - obecní živnostenský úřad), má při vybírání a vymáhání pokut, které v rámci své působnosti uložil za porušení povinností podle živnostenského zákona, postavení správce daně ve smyslu ustanovení §1 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků, a proto má způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení ve věcech vymáhání těchto pokut a v tomto rozsahu i procesní způsobilost podle ustanovení §19 věty za středníkem o.s.ř.
Lze proto uzavřít, že k podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, kterým byla povinnému uložena pokuta podle ustanovení §65 odst. 6 živnostenského zákona, jsou aktivně procesně legitimováni buď obec, do jejíhož rozpočtu jsou příjmy z těchto pokut odváděny, nebo ze zákona (srov. ustanovení §66 odst. 3 větu druhou živnostenského zákona, §1 odst. 2 větu druhou a §1 odst. 3 zákona o správě daní a poplatků) živnostenský úřad, který pokutu uložil.
Protože usnesení odvolacího soudu není z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné, Nejvyšší soud České republiky je zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení (§243b odst. 1 část věty za středníkem, §243b odst. 2 věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud též o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1 věta druhá a třetí o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 15. května 2001
JUDr. Mojmír P u t n a , v. r.
předseda senátu