ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.1303.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 1303/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po O. Š., za účasti A) O. Š., B) V. P. a C) M. M., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 35 D 708/97, o dovolání O. Š. a V. P. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. října 1999 č.j. 24 Co 306/99-56, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28.3.1997 č.j. 35 D 708/97-2 bylo zahájeno řízení o dědictví po O. Š., zemřelém dne 9.3.1997. Provedením úkonů v řízení o dědictví byl ve smyslu ustanovení §38 o.s.ř. pověřen notář JUDr. V. K.
Obvodní soud pro Prahu 4 po té, co byl proveden soupis aktiv a pasiv dědictví, usnesením ze dne 27.5.1999 č.j. 35 D 708/97-48 určil obecnou cenu majetku zůstavitele ve výši 26.106,- Kč, výši dluhů částkou 3.146,70 Kč a čistou hodnotu dědictví ve výši 22.959,30 Kč, potvrdil nabytí dědictví tak, že členský podíl zůstavitele u Stavebního bytového družstva N. D. nabývá jednou polovinou M. M., jednou čtvrtinou O. Š. a jednou čtvrtinou V. P. a že ostatní majetek zůstavitele (nedoplatek důchodu u České správy sociálního zabezpečení ve výši 5.047,- Kč, ledničku Calex 120l, skříň, tři prosklené sekretáře, tři židle, konferenční stolek, malý kuchyňský stolek, válendu) nabývají po jedné polovině O. Š. a V. P., a rozhodl, že notáři JUDr. V. K. se stanoví odměna za projednání dědictví ve výši 530,- Kč. Při svém rozhodování vycházel ze závěru, že zůstavitel závětí ze dne 18.7.1994 odkázal svůj členský podíl u Stavebního bytového družstva N. D. M. M.; tato závěť je podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12.10.1998 č.j. 39 C 186/97-57 neplatná "v části vydědění dětí zůstavitele" O. Š. a V. P. a je neplatná též v části, v níž "zkracuje" děti zůstavitele "na povinném dílu z dědictví". Protože dědici neuzavřeli dohodu o vypořádání dědictví, potvrdil nabytí dědictví ohledně členského podílu ve Stavebním bytovém družstvu N. D. ve výši jedné poloviny závětnímu dědici M. M., jedné čtvrtiny O. Š. a jedné čtvrtiny V. P.; nabytí ostatního majetku, o němž zůstavitel nepořídil závěť, soud prvního stupně potvrdil dědicům ze zákona O. Š. a V. P., každému jednou polovinou.
K odvolání M. M. Městský soud v Praze usnesením ze dne 29.10.1999 č.j. 24 Co 306/99-56 usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že členský podíl zůstavitele u Stavebního bytového družstva N. D. nabývá M. M. "v podílu" 62/100, O. Š. "v podílu" 19/100 a V. P. "v podílu" 19/100; "jinak" usnesení soudu prvního stupně ve výroku o vypořádání dědictví a ve výroku o určení odměny notáře JUDr. V. K. potvrdil a vyslovil, že ve výroku o určení obecné ceny dědictví, výše dluhů a čisté hodnoty dědictví zůstává usnesení soudu prvního stupně "nedotčeno". Odvolací soud dovodil, že ustanovení §479 obč. zák. zaručuje neopominutelným dědicům, že obdrží svůj "neopominutelný podíl" z dědictví jako celku, kdyby se jim v důsledku závěti, kterou byli zcela nebo zčásti opomenuti, tohoto podílu nemělo dostat a jestliže se neplatnosti závěti z tohoto důvodu dovolají. Do "neopominutelného podílu" je třeba započítat vše, co neopominutelný dědic dostává z dědictví nezávisle na neplatnosti závěti, tedy majetek, který dědí ze zákona, a majetek, který nabývá ze závěti, jestliže na něj zůstavitel v závěti "pamatoval jakýmkoliv majetkem". Vzhledem k tomu, že v posuzovaném případě byla obecná cena majetku zůstavitele určena částkou 26.106,- Kč, představuje u každého z dětí zůstavitele (O. Š. a V. P.) dědický podíl částku 13.053,- Kč a "neopomenutelný podíl" ve smyslu ustanovení §479 obč. zák. částku 6.526,50 Kč. Protože děděním ze zákona nabývá každé z dětí zůstavitele částku 2.523,50 Kč (polovinu z nedoplatku důchodu u České správy sociálního zabezpečení ve výši 5.047,- Kč, neboť ostatní majetek zůstavitele byl "bez realizační hodnoty"), náleží jim z majetku, na který se vztahuje závěť (tj. z členského podílu u Stavebního bytového družstva N. D.) podíl rovnající se částce 4.003,- Kč, což představuje na členském podílu zůstavitele u Stavebního bytového družstva N. D. 19% (19/100); na závětí odkázaném majetku tedy představují podíly O. Š. a V. P. u každého 19/100 a podíl závětního dědice M. M. činí 62/100.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali O. Š. a V. P. dovolání. Namítají, že závětní dědic M. M. byl "podstatnou částí" zvýhodněn, neboť dědicům ze zákona místo poloviny jejich "zákonného podílu" se dostává každému necelá jedna pětina; názor odvolacího soudu, podle kterého by měli nabýt dědictví podle "poměru majetku na celém dědictví", do něhož je započten i nedoplatek důchodu, není správný a má za následek, že se jim na členském podílu u Stavebního bytového družstva N. D. dostává méně než vyplývá z ustanovení §479 obč. zák. Dovolatelé se rovněž "cítí poškozeni" tím, že nebylo vyhověno jejich návrhu na zapečetění bytu zůstavitele a na provedení soupisu majetku v tomto bytě a že závětní dědic M. M. bydlí v družstevním bytě zůstavitele, aniž by k tomu měl souhlas soudu ve smyslu ustanovení §175r o.s.ř. Dovolatelé navrhli, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dovolání projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen "o.s.ř." (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) a po zjištění, že dovolání směřuje proti usnesení odvolacího soudu, proti němuž je dovolání přípustné podle ustanovení §238a odst.1 písm.a) o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez jednání (srov. §243a odst.1 větu první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
V posuzovaném případě soudy mimo jiné vycházely ze zjištění (správnost zjištění soudů v tomto směru dovolatelé nenapadají), že závětí ze dne 18.7.1994 zůstavitel odkázal svůj členský podíl u Stavebního bytového družstva N. D. M. M. a že o svém ostatním majetku závěť nepořídil. Děti zůstavitele O. Š. a V. P. popřeli pravost závěti a její platnost; na základě jimi podané žaloby Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 12.10.1998 č.j. 39 C 186/97-57 určil, že uvedená závěť zůstavitele je neplatná "v části vydědění jeho dětí a jejich potomků" a že "v ostatních částech je platná". O. Š. a V. P. rovněž uplatnili neplatnost závěti ve smyslu ustanovení §479 obč. zák.
Podle ustanovení §461 odst.1 obč. zák. se dědí ze zákona, ze závěti nebo z obou těchto způsobů.
Podle ustanovení §473 odst.1 obč. zák. v první skupině dědí zůstavitelovy děti a manžel, každý z nich stejným dílem.
Podle ustanovení §479 obč. zák. nezletilým potomkům se musí dostat aspoň tolik, kolik činí jejich dědický podíl ze zákona, a zletilým potomkům aspoň tolik, kolik činí jedna polovina jejich dědického podílu ze zákona. Pokud závěť tomu odporuje, je v této části neplatná, nedošlo-li k vydědění uvedených potomků.
V projednávané věci jsou zůstavitelovými dědici ze zákona v první dědické skupině jeho děti O. Š. a V. P. Ve smyslu ustanovení §473 odst.1 obč. zák. činí jejich dědický podíl ze zákona u každého z nich jednu polovinu dědictví; protože jde o zletilé potomky zůstavitele, musí se jim z hlediska ustanovení §479 obč. zák. dostat polovina jejich dědického podílu ze zákona, tedy každému jedna čtvrtina dědictví.
V případě, kdy zůstavitel nepořídil závěť o celém svém majetku a kdy tedy část majetku zůstavitele mají nabýt dědici ze zákona, kteří jsou ve smyslu ustanovení §479 obč. zák. neopominutelnými dědici zůstavitele (jak tomu bylo v posuzovaném případě), je třeba podle ustálené soudní judikatury dědický podíl ze zákona ve smyslu ustanovení §479 obč. zák. vypočíst z celého dědictví a nikoli jen z té části dědictví, která se v konkrétním případě dědí ze závěti, tedy z té části dědictví, o které zůstavitel pořídil závěť (srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30.6.1988 sp.zn. 4 Cz 43/88, uveřejněný pod č. 45 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1990). Uvedený právní názor je i nadále přijímán jako správný a dovolací soud nemá důvod na něm cokoliv měnit.
Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud postupoval v souladu se zákonem, když dědický podíl ze zákona ve smyslu ustanovení §479 obč. zák. stanovil u O. Š. a V. P. s přihlédnutím k celému dědictví a nejen k majetku, o němž zůstavitel pořídil závěť. Dovolatelé proto nedůvodně namítají, že se jim na členském podílu zůstavitele u Stavebního bytového družstva N. D. dostává méně než vyplývá z ustanovení §479 obč. zák.
Důvodná není ani námitka dovolatelů, že nebylo vyhověno jejich návrhu na zapečetění bytu zůstavitele a na provedení soupisu majetku v tomto bytě a že závětní dědic M. M. bydlí v družstevním bytě zůstavitele, aniž by k tomu měl souhlas soudu. Za situace, kdy byl proveden soupis aktiv a pasiv dědictví a na jeho základě soudem prvního stupně pravomocně rozhodnuto o obecné ceně majetku zůstavitele, o výši jeho dluhů a o čisté hodnotě dědictví (usnesení soudu prvního stupně ze dne 27.5.1999 č.j. 35 D 708/97-48 nebylo v tomto výroku odvoláním napadeno), nemohl dovolací soud při svém rozhodování vycházet z jiného stavu zůstavitelova majetku, než jaký byl zjištěn v řízení před soudem prvního stupně; okolnost, zda měl být zapečetěn byt zůstavitele, popřípadě zda měl být proveden soupis jeho majetku, který se nacházel v tomto bytě, byla za této situace pro věc nerozhodná a nemůže k ní být přihlédnuto ani v dovolacím řízení. To, zda dědic M. M. bydlí v bytě se souhlasem soudu, popřípadě zda k jeho bydlení v bytě zůstavitele byl potřebný souhlas soudu ve smyslu ustanovení §175r o.s.ř., nemůže mít na rozhodnutí soudu o vypořádání dědictví již ze své povahy žádný vliv; proto ani k této námitce nebylo v dovolacím řízení přihlédnuto.
Protože usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné, Nejvyšší soud ČR dovolání O. Š. a V. P. podle ustanovení §243b odst.1 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. března 2001
JUDr. Ljubomír D r á p a l, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková