ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.1317.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 1317/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných M. K., nar. 5.10.1980, R. K., nar. 9.8.1982, a nezletilého V. K., nar. 7.8.1984, zastoupeného matkou A. M., proti povinnému V. K., pro výživné srážkami ze mzdy povinného, vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočky Havířov pod sp. zn. 39 E 57/89, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. prosince 1999, č.j. 13 Co 1454/99 – 59, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné - pobočka Havířov usnesením ze dne 21.10.1999, č.j. 39 E 57/89-35, vyrozuměl nového plátce mzdy povinného Úřad práce K. - pobočka H. o nařízeném výkonu rozhodnutí pro dlužné výživné ve prospěch M. K., R. K. a V. K., které k datu 31.10.1999 představovalo částku 84.179,- Kč a pro běžné výživné od 1.11.1999 nadále ve prospěch R. K. ve výši 1.300,- Kč a nezletilého V. K. ve výši 1.100,- Kč měsíčně.
K odvolání povinného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 10.12.1999, č.j. 13 Co 1454/99 – 59, usnesení soudu prvního stupně v napadené části, týkající se vyčíslení dluhu na výživném k datu 31.10.1999, změnil tak, že k uvedenému datu činí dluh na výživném 87.279,- Kč.
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, v němž namítá, že dlužné výživné bylo vypočteno nesprávně.
Usnesením Okresního soudu v Karviné, pobočka Havířov ze dne 17.4.2000, č.j. 39 E 57/89 – 68, soud na návrh oprávněné částečně zastavil řízení o výkon rozhodnutí ohledně pohledávky na dlužném výživném o 84.179,- Kč s tím, že bývalým plátcem mzdy povinného O., a.s. D. P., o.z. S. byla povinnému sražena částka 29.246,- Kč a částka 54.933,- Kč.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 – dále jen o.s.ř. (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a dospěl k závěru, že v posuzované právní věci brání meritornímu rozhodnutí o dovolání nedostatek podmínky dovolacího řízení.
Podle ustanovení §241 odst. 1, věty první o.s.ř. dovolatel musí být zastoupen advokátem, jestliže nemá právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná. Podle ustanovení §241 odst. 2, věty druhé o.s.ř. nemá-li dovolatel právnické vzdělání, musí být dovolání sepsáno advokátem, anebo zaměstnancem (členem) dovolatele s právnickým vzděláním, který za něj jedná.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Mimořádnost tohoto opravného prostředku odůvodňuje požadavek, aby účastník řízení (jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj ve smyslu §21 o.s.ř. jedná), který se rozhodl dovolání uplatnit, měl právnické vzdělání nebo, aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytovat právní pomoc (advokátem, dříve i komerčním právníkem), jestliže sám nebo jeho zaměstnanec (člen) takového vzdělání nedosáhl.
Z ustanovení §241 odst. 1, věty první a z ustanovení §241 odst. 2, věty druhé o.s.ř. vyplývá, že dovolatel – pokud nemá právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná – musí být nejen při podání dovolání zastoupen advokátem (komerční právníci se stali s účinností od 1.7.1996 advokáty – srov. §57 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii), ale i požadavek, že tento procesní úkon může učinit jen prostřednictvím takového zmocněnce. Citované ustanovení představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit; bez jejího splnění však nelze vydat rozhodnutí, kterým se řízení končí (rozhodnutí ve věci samé).
V posuzovaném případě podal povinný dovolání proti usnesení odvolacího soudu, aniž by při tomto úkonu byl zastoupen advokátem, a nebylo ani prokázáno, že by měl právnické vzdělání.
Okresní soud v Karviné – pobočka Havířov proto usnesením ze dne 25.2.2000, č.j. 39 E 57/89 – 63, povinného poučil, že musí být zastoupen advokátem a že dovolání má doplnit tak, aby bylo zřejmé proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je napadá a které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodů dovolání. K doplnění mu stanovil lhůtu 15 dnů a upozornil jej, že soud řízení zastaví, nebude-li výzvě ve stanovené lhůtě vyhověno. Přestože usnesení bylo povinnému doručeno dne 1.3.2000, výzvě dosud nevyhověl.
Z uvedeného vyplývá, že dovolatel nesplnil zákonem stanovenou podmínku dovolacího řízení a přes výzvu a poučení o důsledcích své nečinnosti do dnešního dne nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ustanovení §241 odst. 1, věty první a §241 odst. 2, věty druhé o.s.ř. neodstranil. Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání povinného – aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi – podle ustanovení §243c a §104 odst. 2, věty třetí o.s.ř. zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, §254 odst. 1, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť povinný s ohledem na výsledek řízení na náhradu nákladů řízení nemá právo a oprávněným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 23. dubna 2001
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu