ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.1328.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 1328/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po J. V., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 33 D 500/98, o dovolání T. L., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. září 1999 č.j. 24 Co 243/99-1000, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 28.5.1998 č.j. 33 D 500/98-2 zahájil řízení o dědictví po J. V., zemřelém dne 1.3.1998. Provedením úkonů v řízení o dědictví pověřil podle ustanovení §38 o.s.ř. notáře JUDr. Z. Š.
Poté, co T. L. předložil soudnímu komisaři listinu datovanou dnem 30.5.1993, o níž nejprve uvedl, že jde o kopii zůstavitelovy závěti, a o níž posléze tvrdil (prostřednictvím svého zástupce advokáta JUDr. Z. M.), že jde o "pravou" zůstavitelovu závěť, Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 23.3.1999 č.j. 33 D 500/98-84 ve smyslu ustanovení §175k odst.1 o.s.ř. rozhodl, že T. L. není zůstavitelovým dědicem. Soud prvního stupně dovodil, že uvedená listina, v níž zůstavitel odkázal T. L. veškerý svůj "movitý i nemovitý majetek", není platnou závětí. Jedná se totiž o pouhou fotokopii, kterou "nelze uznat za listinu", neboť na ní chybí originál podpisu zůstavitele. Vzhledem ke skutečnosti, že originál závěti nebyl nalezen, nelze vyloučit, že zůstavitel mohl "později projevit svou vůli zrušit závět např. i tím, že ji zničil".
K odvolání T. L. Městský soud v Praze usnesením ze dne 30.9.1999 č.j. 24 Co 243/99-100 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že rozhodnutí o dědickém právu záviselo "v tomto konkr. případě" na právním posouzení věci (§175k odst. 1 o.s.ř.), nikoliv na zjištění sporných skutečností (§175k odst. 2 o.s.ř.). Soud prvního stupně proto "nepochybil, když o této otázce rozhodl sám". Listina ze dne 30.5.1993 není platnou závětí zůstavitele, neboť jde zjevně o fotokopii, kterou zůstavitel "vlastnoručně nepodepsal, resp. ani nemohl podepsat".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal T. L. dovolání. Namítá, že soudy měly postupovat podle §175k odst. 2 o.s.ř., pokusit se o smír a odkázat toho z dědiců, jehož právo se jeví jako méně pravděpodobné, aby své právo uplatnil žalobou. Odvolacímu soudu dále vytýká, že neprovedl důkaz propisovacím papírem, který navrhl k prokázání skutečnosti, že listina ze dne 30.5.1993, kterou "měl v držení a jež založil do dědického spisu v rámci dědického řízení, je originál a je platná, na které se podepsal čas, jelikož tato listina je díky propisovacímu papíru, na kterém byla napsána, značně vybledlá". Podáním ze dne 14.1.2000 dovolatel svoje dovolání doplnil o sdělení, že originál zůstavitelovy závěti byl nalezen v notářské úschově u soudního komisaře JUDr. Z. Š., a že soudy obou stupňů "neposuzovali originál závěti, ale pouze její fotokopii". Dovolatel dovozuje přípustnost dovolání z ustanovení §239 odst.1 o.s.ř. a navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky "usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) projednal dovolání podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen "o.s.ř." (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Podle ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř. dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,
b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,
c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,
e) odvolání odmítnuto,
f) odvolací řízení zastaveno.
Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o.s.ř.).
V posuzovaném případě T. L. napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně. Protože nejde o potvrzující usnesení ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o.s.ř. a protože přípustnost dovolání proti tomuto usnesení neplyne ani z dalších ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř., mohla by přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu v dané věci vyplývat již pouze z ustanovení §239 o.s.ř., nebo by ji mohl zakládat některý z důvodů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §239 odst. 1 o.s.ř. v dané věci nejsou splněny, neboť odvolací soud ve výroku svého usnesení přípustnost dovolání nevyslovil. Uvedl-li odvolací soud v části svého usnesení obsahující poučení (nad rámec vyplývající z ustanovení §169 odst.1 o.s.ř.), že "dovolání proti němu lze podat za podmínek ustanovení §236 až 241 o.s.ř. prostřednictvím soudu I. stupně", šlo jen o obecné upozornění na podmínky přípustnosti dovolání, upravené občanským soudním řádem, které přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení §239 odst.1 o.s.ř. nezakládá.
Dovolání v této věci nemůže být přípustné ani podle ustanovení §239 odst.2 o.s.ř., a to již z toho důvodu, že dovolatel - jak vyplývá z obsahu spisu - neučinil před vydáním usnesení odvolacího soudu návrh na vyslovení přípustnosti dovolání.
Přípustnost dovolání není v posuzovaném případě založena ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Žádná z vad uvedených v tomto ustanovení nebyla zjištěna a dovolatel ani netvrdí, že by jí bylo usnesení odvolacího soudu postiženo.
Protože dovolání proti usnesení odvolacího soudu není z hledisek ustanovení §237, §238a a §239 o.s.ř. přípustné, Nejvyšší soud České republiky dovolání T. L. - aniž by se věcí mohl dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odmítl. Ve smyslu ustanovení §243a odst. 1 věty první o.s.ř. dovolací soud o dovolání rozhodl bez jednání.
Ke sdělení dovolatele, že originál zůstavitelovy závěti byl dodatečně nalezen u soudního komisaře notáře JUDr. Z. Š., je třeba uvést, že jde o novou skutečnost, která v době rozhodování soudů obou stupňů nebyla známa; k této skutečnosti proto nebylo možné přihlédnout ani v dovolacím řízení. Uvedené samozřejmě neznamená, že by nemohla být vzata v úvahu v dalším průběhu řízení o dědictví po J. V.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. března 2001
JUDr. Ljubomír D r á p a l, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková