ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.1427.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 1427/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce W. s. r. o. proti žalovaným 1) RNDr. Ing. P. P. a 2) I. P., o zrušení zástavního práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 18 C 284/98, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. listopadu 1999 č.j. 16 Co 498/99-44, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby soud rozhodl, že \"zástavní právo vyplývající ze zástavní smlouvy ze dne 25.6.1996 vložené do katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu P. pod č.j. V2 8564/96 dne 25.7.1996 se ruší\". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že jako vlastník pozemku č. 2171/1 v k.ú. B. uzavřel dne 25.6.1996 zástavní smlouvu se žalovanými, na základě které zastavil uvedenou nemovitost \"ve prospěch žalovaných, a to na základě smlouvy o uzavření budoucí kupní smlouvy ze dne 25.6.1996 na cenu pozemku, tj. 1.600.000,- Kč\"; vklad zástavního práva byl povolen rozhodnutím Katastrálního úřadu P. pod č.j. V2-8564/96 dne 25.7.1996. Žalovaní podstatným způsobem porušili svoje povinnosti ze smlouvy o uzavření budoucí kupní smlouvy, čímž žalobci vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1.600.000,- Kč. Dne 21.5.1998 žalobce provedl \"zápočet smluvní pokuty\" ve výši 1.600.000,- Kč na žalovanými zálohově zaplacenou kupní cenu zastaveného pozemku ve stejné výši a vyzval žalované k \"vystavení kvitance pro Katastrální úřad P. za účelem výmazu zástavního práva, což však do dnešního dne neučinili\".
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 20.4.1999 č.j. 18 C 284/98-26 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení 2.625,- Kč k rukám advokáta. Zamítnutí žaloby soud prvního stupně odůvodnil především tím, že \"zákon neumožňuje zrušit zástavní právo výrokem soudu tak, jak požaduje žalobce ve svém žalobním návrhu\", neboť způsoby zániku zástavního práva jsou taxativně uvedeny v ustanovení §151g obč. zák. Žalobci se rovněž nepodařilo prokázat, že by se žalovaní dopustili porušení smlouvy o budoucí kupní smlouvě, které by odůvodňovalo požadavek žalobce na zaplacení smluvní pokuty. Vzájemné pohledávky mezi žalobcem a žalovanými navíc nebyly podle názoru soudu prvního stupně způsobilé k započtení jednostranným právním úkonem. Ze zástavní smlouvy sice nevyplývá, zda slouží k zajištění nepeněžitého závazku žalobce (uzavřít v dohodnutém termínu se žalovanými kupní smlouvu k \"předmětným nemovitostem\") či závazku peněžitého (vrátit žalovaným zálohově zaplacenou kupní cenu za pozemek), v prvním případě však nemožnost započtení spočívá v různém druhu plnění pohledávek a v druhém případě v nesplatnosti pohledávky žalovaných vůči žalobci.
K odvolání žalovaných Městský soud v Praze usnesením ze dne 16.11.1999 č.j. 16 Co 498/99-44 změnil rozsudek soudního stupně ve výroku o nákladech řízení tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovaným společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 44.625,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 3.075,- Kč, vše \"ve prospěch účtu jejich zástupce\". Odvolací soud nepovažoval za správný názor soudu prvního stupně, že v posuzovaném případě lze při výpočtu výše nákladů řízení, které je žalobce povinen žalovaným nahradit, \"s ohledem na znění požadovaného výroku rozsudku\" vycházet z ustanovení §9 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a za tarifní hodnotu pro výpočet sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby považovat částku 1.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že se žalobce domáhal, aby bylo \"cestou soudního rozhodnutí\" zrušeno zástavní právo, zřízené \"smlouvou s žalovanými jako zástavními věřiteli, jíž zastavil žalobce ve prospěch žalovaných na základě smlouvy o uzavření budoucí kupní smlouvy předmětnou nemovitost na cenu pozemku, tj. 1.600.000,- Kč\", lze podle odvolacího soudu cenu uplatněného práva zjistit, a proto je třeba postupovat podle ustanovení §8 odst. 1 uvedené vyhlášky. Protože tarifní hodnotou je částka 1.600.000,- Kč, náleží žalovaným za řízení v prvním stupni odměna za 3 úkony právní služby ve výši 44.400,- Kč a za 3 \"režijní paušály\" ve výši 225,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení odměna za 1 úkon právní služby 3.000,- Kč a náhrada \"hotových výloh\" ve výši 75,- Kč.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání s tím, že je \"odůvodní ve lhůtě 10 dnů\".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dovolání projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen \"o.s.ř.\" (srov. Část dvanáctou, hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po přezkoumání věci, které provedl bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolací řízení je třeba zastavit.
Podle ustanovení §240 odst.1 o.s.ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle ustanovení §241 odst. 2 věty první o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá. Dovolání lze podat jen pro některý z dovolacích důvodů, uvedených v ustanovení §241 odst.3 o.s.ř.
Podle ustanovení §243c a §43 o.s.ř. předseda senátu vyzve dovolatele, aby nesprávné nebo neúplné dovolání opravil nebo doplnil, a poučí ho, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Není-li přes výzvu předsedy senátu dovolání opraveno nebo doplněno a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení zastaví; o těchto následcích musí být dovolatel poučen.
V posuzovaném případě podal žalobce dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že přípustnost dovolání proti tomuto usnesení odvolacího soudu nevyplývá z ustanovení §238a o.s.ř. (srov. §238a odst.1 písm. a) část věty za středníkem o.s.ř.) nebo z ustanovení §239 o.s.ř. (usnesení odvolacího soudu není rozhodnutím ve věci samé), může být dovolání proti usnesení odvolacího soudu přípustné jen podle ustanovení §237 odst.1 o.s.ř. a lze je podat jen z důvodu uvedeného v ustanovení §241 odst.3 písm.a) o.s.ř., tj. proto, že v řízení došlo k vadám uvedeným v ustanovení §237 odst.1 o.s.ř.
V dovolání proti usnesení odvolacího soudu žalobce neuvedl žádné údaje o tom, z jakých důvodů toto rozhodnutí napadá; i když sdělil, že dovolání \"odůvodní ve lhůtě 10 dnů\", neučinil tak. Doplnění dovolání o dovolací důvod přitom bylo pro další pokračování v dovolacím řízení nezbytné. Dovolací soud je totiž uplatněným dovolacím důvodem vázán; není-li v dovolání vymezen dovolací důvod, je tím dovolacímu soudu znemožněno přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Uvedené platí i tehdy, může-li být dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné jen podle ustanovení §237 odst.1 o.s.ř.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 5.4.2000 č.j. 18 C 284/98-50 žalobce vyzval, aby své dovolání proti usnesení odvolacího soudu mj. do 10 dnů od doručení usnesení doplnil o uvedení dovolacích důvodů, poučil jej, jak má být doplnění dovolání provedeno, a upozornil jej, že dovolací řízení bude zastaveno, jestliže žalobce vady dovolání neodstraní. Přestože usnesení bylo žalobci (jeho zástupci advokátu) doručeno dne 12.5.2000, žalobce výzvě soudu dosud nevyhověl a neúplné dovolání nedoplnil.
Vzhledem k tomu, že uvedená neúplnost dovolání brání - jak vyplývá z výše uvedeného - v pokračování dovolacího řízení a že výzva učiněná soudem k odstranění této vady dovolání byla bezvýsledná, ačkoliv žalobce byl řádně poučen a upozorněn na následky své nečinnosti, Nejvyšší soud České republiky dovolací řízení podle ustanovení §243c a §43 odst. 2 o.s.ř. zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce, který z procesního hlediska zavinil, že dovolací řízení bylo zastaveno, na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 4. dubna 2001
JUDr. Ljubomír D r á p a l, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková