ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.1436.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 1436/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně M. B., zastoupené advokátkou, proti žalované C., spol. s r.o. - u. ř. h., zastoupené advokátem, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn. 27 C 170/97, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. května 1999, č.j. 20 Co 62/99-34, takto:
Rozsudek městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Dopisem ze dne 29.9.1997 žalovaná sdělila žalobkyni, že s ní podle ustanovení §53 odst. 1 písm. b) zákoníku práce okamžitě zrušuje pracovní poměr, neboť zvlášť hrubým způsobem porušila pracovní kázeň. Důvod k tomuto opatření spatřovala v tom, že žalobkyně nepřipravila k předání a nepředala („do dnešního dne") mzdovou agendu pracovníků společnosti, ač k tomu byla opakovaně ve dnech 15.9., 19.9. a 22.9.1997 vyzývána jednatelem společnosti i dalšími osobami, provádějícími kontrolu společnosti, a dále v tom, že dne 22.9.1997 v prostorách společnosti před několika svědky prohlásila, že se nebude řídit příkazy nového jednatele J. B. s odůvodněním, že ji přijímal „pan ředitel G., a že se i nadále bude řídit jen jeho pokyny a příkazy", ačkoliv byla opakovaně informována, že pan G. byl z funkce jednatele k datu 16.9.1997 odvolán.
Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné. Žalobu odůvodnila zejména tím, že se vytýkaného porušení pracovní kázně nedopustila; nebylo jí písemně sděleno, že by měla mzdovou agendu předat k určitému termínu (když se dne 29.9.1997 dostavila na své místo na pracovišti, byla celá mzdová agenda z jejího pracovního místa odnesena), a skutečnost, že byl pan G. odvolán ze své funkce, vzala na vědomí a příkazy pana B. plnila.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 3.9.1998, č.j. 27 C 170/97-17, určil, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobkyni dopisem žalované ze dne 29.9.1997 je neplatné; zároveň rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 5.300,- Kč „na účet JUDr. V. B.", do tří dnů od právní moci rozsudku. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že jednání vytýkané žalobkyni, spočívající v tom, že do dne okamžitého zrušení pracovního poměru nepředala mzdovou agendu, nelze považovat za porušení pracovní kázně, protože nebylo prokázáno, že by žalovaná stanovila žalobkyni konkrétní termín k předání mzdové agendy nebo že by jednatel žalované pan B. žalobkyni k předání agendy upomínal a že by žalobkyně odmítla tuto agendu předat. Ohledně dalšího jednání žalobkyně, v němž žalovaná spatřovala důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru, tj. jejího prohlášení, že se nebude řídit pokyny jednatele pana B., ale ředitele pana G., dovodil, že svou mírou intenzity je nelze (se zřetelem k okolnostem, za kterých byl tento výrok pronesen, a za situace, kdy nebylo prokázáno, že by žalobkyně odmítla splnit nějaký konkrétní příkaz jednatele společnosti) posuzovat jako porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3.5.1999, č.j. 20 Co 62/99-34, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 2.150,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. V. B. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná, na které spočívalo důkazní břemeno k prokázání porušení pracovní kázně, neprokázala, jaký konkrétní příkaz vedoucího zaměstnance či jaký konkrétně určený termín předání mzdové agendy žalobkyně nesplnila, ani to, že by došlo k uložení úkolu k předání mzdové agendy v konkrétním termínu (jednání žalobkyně a svědkyně U. byla založena na dohodě o předání). Tvrzení žalované, že „žalobkyně záměrně předání protahovala", považoval za spekulativní (nemající oporu v provedeném dokazování) a ryze účelové. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně i ohledně hodnocení druhého důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru; dovodil, že žalované se nepodařilo prokázat, že by žalobkyně odmítla splnit konkrétní příkaz jednatele společnosti pana B., a že prohlášení vytýkané jí žalovanou nedosahuje míry intenzity porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem, neboť výrok žalobkyně se ani neváže na žádné další prokázané jednání žalobkyně, které by bylo v rozporu s příkazy zaměstnavatele.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž namítá, že v řízení před odvolacím soudem došlo k vadám uvedeným v ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. Odnětí možnosti jednat před soudem spatřuje jednak v tom, že její zástupce byl dne 3.5.1999 vadným úkonem zaměstnance soudu „uveden v omyl o jednací místnosti" senátu 20 Co odvolacího soudu, a to tím, že informace o místě jednání v této věci uvedené na úřední desce soudu, kde byl vyvěšen přehled všech jednání, která v ten den probíhala, byla nesprávná, jednak v tom, že u jednání odvolacího soudu dne 3.5.1999, které probíhalo v jednací síni č. 177 a k němuž se dostavil její zástupce se zpožděním, protože se řídil nesprávným údajem o čísle jednací místnosti uvedeným na úřední desce soudu, nemohla prostřednictvím svého zástupce „učinit svůj přednes a jednat". Žalovaná sice v dovolání výslovně potvrzuje, že její zástupce dne 25.3.1999 obdržel předvolání odvolacího soudu ze dne 24.3.1999, kterým bylo nařízeno jednání na den 3. května 1999 v 9,00 hod. „v místnosti č. dv. 177 ve II. poschodí Městského soudu v Praze", namítá však, že toto předvolání „neměl k dispozici", když se dne 3.5.1999 před 9,00 hod. do budovy odvolacího soudu dostavil, a proto vycházel z informace o místu jednání (jednací síni) uvedené na úřední desce soudu, kde byla uvedena jednací místnost jiná (před ní čekal na zahájení odvolacího jednání). V 9,15 hod., když jednání nebylo zahájeno, se odešel proto informovat do příslušné soudní kanceláře, kde mu bylo sděleno správné číslo dveří jednací místnosti s tím, že údaj na úřední desce byl vyvěšen nesprávně. Přestože se po příchodu do jednací síně (č. dv. 177) zástupce žalované soudu omluvil a vysvětlil příčinu svého zpoždění, předsedou senátu mu bylo sděleno, že „informace na desce nejsou určeny účastníkům, ale novinářům a návštěvníkům soudu, a že pro něj je rozhodující předvolánka, kterou podepsal". S tím však žalovaná nesouhlasí, neboť podle jejího názoru „informace vyvěšená na desce je zde proto, aby sdělovala místa a časy jednání před jednotlivými senáty a to všem, kteří o tuto informaci mají zájem a kteří se spoléhají na jejich správnost, neboť nejde o plakátovací plochu, na kterou si každý může umístit co se mu zlíbí; kdyby tomu tak nemělo být, nabízí se otázka, proč by tyto informace měly být vůbec zveřejňovány". Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání žalované odmítl pro jeho nepřípustnost. Podle jejího názoru nebyla žalované nesprávným postupem odvolacího soudu odňata možnost jednat před soudem, protože zástupce žalované byl k jednání odvolacího soudu na den 3.5.1999 řádně předvolán. Nebylo chybou soudu, že zástupce žalované v důsledku toho, že neměl předvolání u sebe, aby tak mohl ověřit místnost konání jednání, se řídil informacemi uvedenými na desce soudu.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen o.s.ř. - (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., dovolací soud projednal věc bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné a zároveň důvodné [§241 odst. 3 písm. a) o.s.ř.], jestliže směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkou rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není), které trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Přípustnost (a důvodnost) dovolání z hlediska tohoto ustanovení není však založena již tím, že dovolatel tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.; přípustnost (a důvodnost) dovolání nastává tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu vadou uvedenou v tomto ustanovení skutečně trpí. Protože jiné vady řízení vyjmenované v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. tvrzeny nebyly a z obsahu spisu nevyplývají, zabýval se dovolací soud otázkou, zda řízení trpí vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř., na kterou poukazuje dovolatelka.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. je dovolání přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Odnětím možnosti jednat před soudem (§237 odst.1 písm.f) o.s.ř.) se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád dává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.). O vadu ve smyslu ustanovení §237 odst.1 písm.f) o.s.ř. jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování. Nejde-li o případ, kdy účastníku byl ustanoven opatrovník, ačkoliv k tomuto opatření nebyly splněny zákonem stanovené předpoklady, je dovolací důvod podle ustanovení §237 odst.1 písm. f) o.s.ř. dán zejména tehdy, jestliže soud rozhodl bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno, nebo jestliže soud věc projednal v rozporu s ustanovením §101 odst.2 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka.
Účastník se může dát v řízení zastupovat zástupcem, jehož si zvolí (§24 odst. 1 o.s.ř.). Oprávnění zvolit si zástupce je právem zaručeno (článek 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) a jeho smyslem je poskytnout procesním právům a povinnostem účastníka kvalifikovanou ochranu. Zástupce vybavený plnou mocí (procesní nebo prostou) je oprávněn ke všem úkonům, které může v řízení učinit účastník (§28 odst. 2 věta druhá o.s.ř.), ať je jím advokát (§25 o.s.ř.) nebo jiný zmocněnec (§27 o.s.ř.). Písemnosti doručuje soud zástupci vždy; účastníku jen tehdy, má-li v řízení něco osobně vykonat (§49 odst.1 o.s.ř.), a zástupce je proto také vždy nutné předvolat k jednání (§115 o.s.ř.). Je-li účastník zastoupen, vykonává svá procesní práva a povinnosti prostřednictvím zástupce. Z této úpravy procesního postavení zástupce účastníka logicky vyplývá, že shora dovozený závěr o podmínkách existence vady řízení podle §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř., je nutné přiměřeně vztáhnout i na situaci, kdy soud projedná věc v nepřítomnosti účastníkova zástupce.
O odnětí možnosti jednat před soudem jde v případě zastoupeného účastníka tehdy, jestliže účastník v důsledku postupu soudu nemůže realizovat svá procesní práva prostřednictvím zástupce.
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že odvolací soud (dne 22.3.1999) nařídil k projednání odvolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně jednání na den 3.5.1999 v 9.00 hod. do jednací síně č. dv. 177 ve III. poschodí budovy soudu, že k tomuto jednání předvolal (vyrozuměl) jen zástupce obou účastníků a že předvolání k jednání bylo doručeno zástupkyni žalobkyně dne 26.3.1999 a zástupci žalované dne 25.3.1999. Advokát, který žalovanou v řízení zastupoval na základě plné moci ze dne 20.2.1998, tedy jako zástupce s plnou mocí pro celé řízení, se z neúčasti u jednání předem neomluvil ani nepožádal o jeho odročení. Podle obsahu protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 3.5.1999 „Ve fázi, kdy přítomní byli vyzváni k opuštění jednací síně za účelem porady senátu, se do jednací síně v 9,15 hod. dostavil Mgr. Z. K. a sděluje, že čekal na jednání před jednací síní č. 103 ve II. patře podle listiny vyvěšené na úřední desce soudu. Předseda senátu mu sdělil, že účastníci i zástupci byli předvoláni do jednací síně 177/III. patro, což je pro něj údaj rozhodný. K dotazu soudu Mgr. K. sděluje, že toto předvolání s sebou nemá". Nato byl po přerušení jednání a poradě senátu vyhlášen rozsudek (s odůvodněním a poučením o nepřípustnosti odvolání) a v 9,25 hod. jednání skončeno.
Podle ustanovení §214 odst. 1 o.s.ř. k projednání odvolání nařídí předseda senátu odvolacího soudu jednání. K jednání je třeba předvolat (ve smyslu vyrozumět) účastníky a všechny, jejichž přítomnosti je třeba; předvolání musí být účastníkům (jejich zástupcům) doručeno tak, aby měli dostatek času k přípravě, zpravidla nejméně pět dnů přede dnem, kdy se jednání má konat (srov. §211 a §115 o.s.ř.). Na účastníku (jeho zástupci) pak je, zda svého práva účastnit se jednání využije či nikoli.
Předvolání účastníků (jejich zástupců) k jednání odvolacího soudu se děje způsoby taxativně uvedenými v ustanovení §51 o.s.ř. (písemně, v naléhavých případech i telegraficky, telefonicky nebo telefaxem nebo ústně při jednání, u něhož je předvolaný přítomen). V písemném předvolání k jednání je třeba označit věc, místo, čas a předmět jednání a předvolání je třeba doručit tak, aby byla zachována zákonná lhůta k přípravě předvolaného na jednání. Jestliže písemné předvolání k jednání vyhovuje uvedeným požadavkům, je možné je považovat za řádné s tím důsledkem, že údaje v něm uvedené jsou pro předvolané účastníky (jejich zástupce) závazné. Protože předvolání k jednání odvolacího soudu na den 3.5.1999 splňovalo výše uvedené náležitosti řádného předvolání a protože bylo zástupci žalované také řádně a včas doručeno (dne 25.3.1999 dle údaje o datu doručení na doručence, kterou zástupce žalované osobně podepsal), což ostatně také zástupce žalované v dovolání výslovně potvrzuje, lze učinit závěr, že žalovaná (i její zástupce) byla k jednání odvolacího soudu řádně předvolána.
Seznam projednávaných věcí, který má být podle ustanovení §10 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů, vyvěšen na dveřích jednací síně, stejně tak jako obdobný seznam umístěný na informační tabuli nebo úřední desce v budově soudu, má informační charakter a údaje v něm uvedené slouží k tomu, aby o věcech projednávaných soudem - v souladu s ústavní zásadou veřejnosti soudního jednání (§116 odst. 1o.s.ř.) - byla informována veřejnost. Účastník (i řádně předvolaný) může důvodně předpokládat, že údaje tímto způsobem uvedené jsou správné. Mohou totiž sloužit i jako informace o tom, že z důvodů do doby předvolání účastníků neznámých (onemocnění soudce, nemožnost použít konkrétní jednací síň apod.) se jednání koná např. v jiné jednací síni, v jiném termínu a pod.
Jestliže se v projednávané věci zástupce žalované (ač řádně předvolán) dostavil k jednání opožděně proto, že se řídil nesprávným údajem na informační tabuli soudu, a soudem mu za této situace nebylo umožněno "učinit svůj přednes a jednat", tedy realizovat svá zákonem stanovená procesní práva, lze v tomto postupu odvolacího soudu spatřovat nesprávný postup soudu, jímž byla účastníku odňata možnost jednat před soudem [§237 odst. 1 písm. f) o.s.ř.].
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný. Nejvyšší soud České republiky jej proto podle ustanovení §243b odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 19. března 2001
JUDr. Mojmír P u t n a, v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková