ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.1555.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 1555/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné D. p. P., akciové společnosti, proti povinné M. Š., pro 204,- Kč, srážkami ze mzdy povinné, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. E 3079/97, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. prosince 1999, č.j. 54 Co 499/99-20, takto:
Usnesení městského soudu se zrušuje a věc se Městskému soudu v Praze vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. prosince 1999, č.j. 54 Co 499/99-20, odmítl podle ustanovení §218 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.\"), odvolání povinné proti usnesení ze dne 22. října 1997, č.j. E 3079/97-3, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 nařídil výkon platebního rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 27. září 1994, sp. zn. 20 Ro 4658/94, pro pohledávku oprávněné ve výši 204,- Kč, nákladů nalézacího řízení ve výši 660,- Kč a nákladů výkonu rozhodnutí ve výši 850,- Kč, srážkami ze mzdy, na kterou má povinná nárok vůči plátci mzdy K., spol. s r. o.
Odvolací soud z doručenky a ze zprávy pošty zjistil, že povinné byla zásilka s rozhodnutím soudu prvního stupně doručena do vlastních rukou ve smyslu §47 odst. 1 o.s.ř. dne 20. listopadu 1997 (čtvrtek); posledním dnem lhůty k podání odvolání proto byl pátek 5. prosince 1997. Zásilku obsahující odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně odevzdala však povinná poště k přepravě až dne 29. října 1998, tedy opožděně.
Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná včas dovolání, v němž namítá dovolací důvody podle §241 odst. 3 písm. a/ (v řízení došlo k vadě uvedené v §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.) a písm. c/ o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Odnětí možnosti jednat před soudem spatřuje v tom, že odvolací soud prováděl - k objasnění okolnosti, zda jí bylo usnesení soudu prvního stupně doručeno do vlastních rukou - dokazování vyjádřením pošty, aniž nařídil jednání, při kterém by se mohla k důkazu vyjádřit. Zjištění, že zásilka s rozhodnutím soudu prvního stupně jí byla doručena do vlastních rukou dne 20. listopadu 1997, nemá - namítá dovolatelka - oporu ve spisu, neboť obsahem sdělení pošty je pouze to, že zásilku převzala osobně uvedeného dne žena s příjmením „Š.\", aniž by bylo uvedeno její jméno a číslo občanského průkazu. Ve skutečnosti usnesení soudu prvního stupně jí nebylo řádně doručeno, protože podpis na doručence není jejím podpisem (s rozhodnutím se seznámila teprve až nahlédnutím do spisu dne 14. října 1998); na adrese, kam bylo doručováno, bydlely totiž její matka a sestra, obě se stejným příjmením. Odvolací soud nemohl za této situace po právní stránce uzavřít, že povinné bylo usnesení soudu prvního stupně řádně doručeno a že lhůta k podání odvolání, která vůbec nezačala běžet, marně uplynula.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000 (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Dovolání je přípustné (§238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř.) a současně důvodné, neboť řízení přecházející vydání napadeného usnesení je postiženo vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.
Ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. spojuje zmatečnost řízení se skutečností, že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem je takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává, přičemž je nerozhodné, zda se tak stalo v řízení před soudem prvního stupně nebo v řízení odvolacím. Ustálená judikatura (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 1996, sp. zn. 2 Cdon 539/96, a ze dne 30. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 953/96, uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročníku 1998, sešitech č. 4 a 6, pod poř. č. 27 a 49) dovodila, že od účinnosti zákona č. 238/1995 Sb. o odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. jde jen tehdy, jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení, nikoli tedy při rozhodování, a byl-li tento postup nesprávný (v rozporu s občanským soudním řádem, popřípadě dalšími obecně závaznými předpisy).
Při zkoumání, zda jsou splněny předpoklady pro odmítnutí odvolání, vychází odvolací soud ze skutečností vyplývajících z obsahu spisu, popřípadě zjištěných šetřením, které provede sám nebo prostřednictvím soudu prvního stupně nebo soudu dožádaného. I když při zjišťování rozhodných skutečností pomocí šetření nejde o dokazování (dokazování se v řízení před soudem pojmově vztahuje jen k věci samé), soud při něm postupuje přiměřeně podle ustanovení §122 a násl. o.s.ř. Jestliže tedy soud za účelem ověření okolností doručení zásilky obsahující rozhodnutí soudu prvního stupně provádí šetření listinou (srov. §129 odst. 1 o.s.ř.), mají účastníci právo vyjádřit se k výsledkům takového šetření (srov. §123 o.s.ř.).
V projednávané věci bylo odvolání povinné odmítnuto na základě skutečností vyplývajících z obsahu spisu (tj. z doručenky o doručení usnesení soudu prvního stupně povinné prostřednictvím pošty) a na podkladě zprávy Pošty P., kterou soud prvního stupně vyžádal na pokyn odvolacího soudu. Soud prvního stupně a ani soud odvolací - dříve než o odvolání rozhodl - neumožnily povinné seznámit se s obsahem uvedené zprávy, vyjádřit se k ní a případně navrhnout doplnění dosud provedeného šetření. Výsledkem takového - z hlediska §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. nesprávného - postupu je, že účastník řízení (povinná) byl zkrácen v právech, která mu občanský soudní řád při zjišťování skutečností významných pro rozhodnutí o odmítnutí odvolání poskytuje.
Nejvyšší soud proto - aniž se zabýval dalšími námitkami v dovolání snesenými - napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 1 část věty za středníkem, odst. 2 věta první o.s.ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta třetí o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. září 2001
JUDr. Pavel K r b e k, v.r.
předseda senátu