ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.1590.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 1590/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Č. T., proti povinnému J. J., pro 10.278,60 Kč s příslušenstvím srážkami ze mzdy povinného, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. E 3403/99, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. dubna 2000, č.j. 25 Co 54/2000-24, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 10.11.1999, č.j. E 3403/99-4, nařídil Okresní soud v Hradci Králové podle rozhodnutí Č. t. ú. ze dne 21.5.1998, č.j. 21090/98-636, k uspokojení pohledávky oprávněného v částce 10.278,60 Kč s 26 % úrokem z částky 1.810,90 Kč od 27.6.1997 do zaplacení a z částky 97,60 Kč od 14.3.1996 do zaplacení, jakož i nákladů návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí ve výši 500,- Kč, výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného.
K odvolání povinného Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 3.5.2000, č.j. 25 Co 54/2000-24, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dovodil, že v daném případě jsou splněny všechny zákonné předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí. K námitce povinného, že „exekuční titul nebyl získán cestou zákona, tedy ve shodě s právními předpisy\" konstatoval, že „exekučnímu soudu nepřísluší přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu\". Z obsahu správního spisu Č. t. ú., Ministerstva dopravy a spojů ČR, sp. zn. 212090/1998, pak vzal za prokázané, že rozhodnutí tohoto orgánu ze dne 21.5.1998, č.j. 212090/98-636, kterým byla povinnému uložena soudem nyní vymáhaná povinnost zaplatit 10.278,60 Kč s příslušenstvím, bylo povinnému doručeno dne 25.5.1998 a nabylo právní moci dne 10.6.1998.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje především z ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř. Byť připouští, že návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nepodal, domnívá se, že jsou splněny zákonné předpoklady pro připuštění dovolání podle uvedeného ustanovení, neboť „odvolací soud není příslušný k tomu, aby přezkoumával existenci exekučního titulu, když odvolací soud nesprávně uvádí, že odvolatel údajně namítá nesprávnost exekučního titulu, který mu navíc vůbec nebyl doručen\". Povinný nadále tvrdí, že „exekuční titul neexistuje a listina, kterou přezkoumával jak nalézací, tak odvolací soud, je nepochybně padělek získaný jakousi podvodnou cestou\". Vadným shledává postup odvolacího soudu, který o jeho odvolání rozhodl bez jednání, takže povinný nemohl podal návrh na vyslovení přípustnosti dovolání. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 - dále jen „o.s.ř.\" (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., Občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího bylo podáno včas a k tomu oprávněným subjektem (povinným) řádně zastoupeným advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o.s.ř.), se zabýval nejprve přípustností dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Podle ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,
b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208 o.s.ř.); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,
c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,
e) odvolání odmítnuto,
f) odvolací řízení zastaveno.
Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o.s.ř.).
V posuzovaném případě povinný napadl dovoláním usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nařízení výkonu rozhodnutí. Protože nejde o potvrzující usnesení ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř., a přípustnost dovolání proti tomuto usnesení neplyne ani z ustanovení §238a odst. 1 písm. a/, b/, c/, e/ a f/ o.s.ř., mohla by přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu v dané věci vyplývat již pouze z ustanovení §239 o.s.ř., nebo by ji mohl zakládat některý z důvodů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Podmínky přípustnosti dovolání stanovené v ustanovení §239 odst. 1 o.s.ř. v dané věci nejsou splněny, neboť odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, aniž ve výroku svého rozhodnutí vyslovil, že je dovolání přípustné. Zkoumat přípustnost dovolání v intencích ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř vylučuje již skutečnost, že povinný - jak sám uvádí - návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vydáním usnesení odvolacího soudu neučinil. K jeho výtce, že neměl příležitost k podání takového návrhu, protože odvolací soud nenařídil k projednání jeho odvolání jednání, dlužno poznamenat, že zákon dává účastníku řízení možnost uplatnit návrh na připuštění dovolání nejen při jednání soudu, nýbrž kdykoli do vyhlášení (vydání) usnesení, kterým odvolací soud rozhodne ve věci samé (např. již v odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně).
Vady uvedené v ustanovení 237 odst. 1 o.s.ř. povinný netvrdí a jejich existence ani z obsahu spisu nevyplývá.
Za procesní situace, kdy dovolání proti usnesení odvolacího soudu není z hledisek ustanovení §237, §238a a §239 o.s.ř. přípustné, Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného - aniž by se věcí mohl dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. odmítl. Ve smyslu ustanovení §243a odst. 1 věty první o.s.ř. dovolací soud o dovolání rozhodl bez jednání.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, §254 odst 1, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o.s.ř., neboť povinný s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a oprávněnému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. dubna 2001
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á
předsedkyně senátu