ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.1696.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 1696/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného K. F., proti povinné J. F., pro vypořádání podílového spoluvlastnictví prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. E 188/98, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. května 1999, č.j. 20 Co 6/99 – 39, takto:
I. Dovolání povinné se odmítá.
II. Povinná je povinna zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.200,- Kč k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 22.9.1995, č.j. 3 C 100/93-70, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soud v Hradci Králové ze dne 1.10.1996, č.j. 14 Co 777/95-93, bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví oprávněného a povinné k domu čp. 1290 a parcelám č. 2026 o výměře 101 m2 a č. 1246/11 o výměře 599 m2, včetně vedlejší stavby a venkovních úprav, které jsou zapsány u Katastrálního úřadu v Ch. v katastru nemovitostí na LV č. 2228 pro obec a k.ú. H. v Č., a nařízen prodej uvedených nemovitostí s tím, že jeho výtěžek má být rozdělen mezi oprávněného a povinnou rovným dílem.
K návrhu oprávněného Okresní soud v Chrudimi usnesením ze dne 29.5.1998, č.j. E 188/98-13, nařídil podle rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 22.9.1995, č.j. 3 C 100/93-70, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soud v Hradci Králové ze dne 1.10.1996, č.j. 14 Co 777/95-93, „k uspokojení pohledávky povinného, která se rovná polovině hodnoty nemovitostí\", výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí účastníků zapsaných v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu v Ch. pro obec a kat. ú. H. v Č. na LV č. 2228, a to domu čp. 1290 a parcel č. 2026 o výměře 101 m2 a č. 1246/11 o výměře 599 m2 , včetně vedlejší stavby a venkovních úprav se vším co k těmto nemovitostem patří. Účastníkům zakázal označené nemovitosti převést na někoho jiného nebo zatížit a stanovil jim povinnost sdělit soudu do 15 dnů ode dne doručení usnesení, zda a kdo má k nemovitostem předkupní právo.
K odvolání povinné Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 31.5.1999, č.j. 20 Co 6/99-39, usnesení soudu prvního stupně potvrdil s tím, že námitky povinné neshledal opodstatněnými, neboť v dané věci byly splněny všechny zákonné předpoklady nařízení výkonu rozhodnutí.
Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání. Namítá v něm, že rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s rozhodnutím soudu prvního stupně porušuje ústavně zaručená práva volné dispozice s majetkem a je tudíž v rozporu s právním řádem České republiky. Soudy totiž nezohlednily skutečnost, že „bylo zřízeno předkupní právo k jedné polovině nemovitostí pro syna povinné K. F. za 150 000,- Kč a tato skutečnost byla ze strany tohoto syna realizována nabídkou odkoupení a podáním návrhu na uzavření kupní smlouvy\". Povinná proto navrhla, aby usnesení odvolacího soudu, jakož i usnesení soudu prvního stupně byla zrušena.
Oprávněný ve svém vyjádření navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto, protože bylo podáno opožděně a navíc směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., Občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31.12.2000 – dále jen o.s.ř. (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení §240 odst. 1, věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2, věty druhé o.s.ř. je lhůta zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
V posuzovaném případě bylo zjištěno, že usnesení odvolacího soudu bylo doručeno zástupci oprávněného JUDr. R. J., advokátu, dne 12.8.1999 (§49 odst. 1 o.s.ř.) a povinné dne 10.9.1999; dovolání povinné proti usnesení odvolacího soudu (nazvané jako „stížnost\"), adresované Nejvyššímu soudu, bylo odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§57 odst. 3 o.s.ř.) - poště H. v Č. - dne 18.10.1999. Usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne 10.9.1999 a lhůta k podání dovolání uplynula dne 10.10.1999.
Jelikož bylo dovolání podáno dne 18.10.1999 po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání dovolání, jejíž zmeškání nelze prominout (§240 odst. 2, věta první o.s.ř.), bylo podle ustanovení §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. – aniž byl dovolací soud oprávněn se jím blíže zabývat – odmítnuto.
V dovolacím řízení vznikly oprávněnému v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v odměně za jeden úkon právní služby ve výši 6.250,- Kč (z obsahu spisu vyplývá, že obecná cena nemovitostí je cca 800.000,- Kč) snížené na polovinu a náhradě hotových výdajů v paušální výši 75,- Kč (srov. §7, §8 odst. 5 věta první, §11 odst. 2 písm. e/, §11 odst. 3 a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 235/1997 Sb.); tj. celkem náklady ve výši 3.200,- Kč. Protože dovolání povinné bylo odmítnuto, soud jí ve smyslu ustanovení §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první (per analogiam) o.s.ř. uložil, aby tyto náklady oprávněnému nahradila; ve smyslu ustanovení §149 odst. 1 o.s.ř. je povinná povinna náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který oprávněného v tomto řízení zastupoval.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 19. dubna 2001
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á
předsedkyně senátu