ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.1747.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 1747/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce J. J., zastoupeného advokátem, proti žalované L. F. - M., a. s., zastoupené advokátem, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. 8 C 6/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. dubna 2000 č.j. 16 Co 96/2000-163, takto:
Rozsudek odvolacího soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Dopisem ze dne 13.11.1995 žalovaná sdělila žalobci, že s ním podle ustanovení §53 odst. 1 písm. b) zák. práce okamžitě zrušuje pracovní poměr. Zvlášť hrubé porušení pracovní kázně spatřovala v tom, že žalobce na čestném prohlášení ze dne 25.10.1995 uvedl nepravdivé údaje a že „zneužil informací získaných v souvislosti s výkonem řídící funkce a poškodil zájmy zaměstnavatele vlastní podnikatelskou činností\".
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné. Žalobu odůvodnil zejména tím, že „skutková tvrzení v něm obsažená nejsou pravdivá\". Připustil, že „v minulosti\" sice byl členem představenstva společnosti W., a.s., avšak z této funkce byl dne 19.10.1995 odvolán valnou hromadou společnosti a tím také pro něj zanikly veškerá práva a povinnosti s výkonem této funkce spojené. Výtku žalované, že „zneužil informací získaných v souvislosti s výkonem řídící funkce a poškodil zaměstnavatele vlastní podnikatelskou činností\", pak žalobce považoval nejen za nepravdivou, neboť nikdy po dobu trvání pracovního poměru „nebyl sám nositelem živnostenského oprávnění\", ale též za neurčitou, neboť správně měla obsahovat „konkrétní údaje, kterých informací žalobce zneužil a které zájmy zaměstnavatele porušil\".
Okresní soud ve Frýdku - Místku rozsudkem ze dne 29.7.1996 č.j. 8 C 6/96-17 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 2.265,- Kč k rukám „právního zástupce žalobce\". Soud prvního stupně dospěl k závěru, že důvody okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 13.11.1995 jsou nedostatečně skutkově vymezeny. I kdyby se však jednalo o dostatečně určité vymezení, v době podpisu čestného prohlášení, tedy 25.10.1995, žalobce věděl, že jej valná hromada společnosti W., a.s. již dne 19.10.1995 z funkce člena představenstva odvolala.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 17.12.1996 č.j. 16 Co 453/96-42 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce se nemohl dopustit porušení pracovní kázně tím, že v čestném prohlášení ze dne 25.10.1995 sdělil nepravdivé údaje, když uvedl, že není členem představenstva žádné společnosti, neboť byl z funkce člena představenstva společnosti W., a.s. odvolán valnou hromadou konanou dne 19.10.1995. Soudu prvního stupně však vytknul, že se nepokusil neurčitost písemného projevu vůle (další důvod okamžitého zrušení pracovního poměru spočívající ve „zneužití informací získaných v souvislosti s výkonem řídící funkce a poškození zájmů zaměstnavatele vlastní podnikatelskou činností\") odstranit jeho výkladem ve smyslu ustanovení §240 odst. 3 zák. práce.
Okresní soud ve Frýdku - Místku poté rozsudkem ze dne 7.10.1998 č.j. 8 C 6/96-94 žalobě znovu vyhověl a žalované uložil zaplatit žalobci na nákladech řízení 5.715,- Kč k rukám „právního zástupce žalobce\". Po doplnění dokazování soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce měl porušit pracovní kázeň „zneužitím informací získaných v souvislosti s výkonem řídící práce a poškodit zájmy zaměstnavatele vlastní podnikatelskou činností\" tím, že provedl obchod s dřívím o objemu asi 400 m3 pro společnost W. a.s., které bylo expedováno z manipulačního skladu F. l., a.s. v H. n. M. Protože však „žádný z provedených důkazů neprokázal\", že by žalobce takový obchod, kterým by byly poškozeny zájmy žalované, „realizoval\", a protože „samotné zajištění expedičního skladu pro dřevní hmotu zakoupenou společností W.\" nelze považovat za zvlášť hrubé porušení pracovní kázně ve smyslu ustanovení §53 odst. 1 písm. b) zák. práce, je okamžité zrušení pracovní poměru žalobce neplatné.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 15.6.1999 č.j. 16 Co 177/99-126 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vyslovil nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně, že o porušení pracovní kázně provedením obchodu s dřívím pro společnost W. a.s. by se mohlo jednat pouze za předpokladu, že žalobce „osobně uzavřel smlouvu za společnost W. týkající se předmětného dříví\", neboť - jak odvolací soud zdůraznil - obchodem mezi podnikatelskými subjekty nelze rozumět jen uzavření konkrétní obchodní smlouvy, „ale i mnoho dalších činností\", které „ve svém souhrnu zajišťují optimální výsledek obchodního vztahu\". Soudu prvního stupně rovněž vytknul, že nepřihlédl k ustanovení §75 zák. práce, podle kterého mohou zaměstnanci vedle svého zaměstnání vykonávat v pracovněprávním vztahu výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, u něhož jsou zaměstnáni, jen s jeho předchozím písemným souhlasem. Pro naplnění pojmu „výdělečná činnost\" je přitom rozhodující, že jde o činnost „vykonávanou za účelem získání majetkového prospěchu\", což v případě žalobce, který v létě 1995 (kdy zajistil expediční sklad pro dřevní hmotu zakoupenou společností W. a.s.) vykonával funkci člena představenstva a.s.W., bylo splněno.
Okresní soud ve Frýdku - Místku posléze rozsudkem ze dne 14.10.1999 č.j. 8 C 6/96-135 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 7.445,- Kč k rukám „právního zástupce žalované\". Poté, co soud prvního stupně opětovně dovodil, že důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru žalobce bylo jeho zneužití informací a kontaktů získaných v souvislosti s výkonem řídící funkce k provedení obchodu s dřevní hmotou na účet společnosti W. a.s. a poškození zájmů zaměstnavatele vlastní podnikatelskou činností, dospěl k závěru, že tímto jednáním žalobce porušil pracovní kázeň. Protože „v řízení bylo prokázáno\", že žalobce byl v době, kdy zajistil expediční sklad dříví, členem představenstva společnosti W. a.s., která měla stejný předmět činnosti jako žalovaná (nákup a prodej dřevní hmoty), porušil tím ustanovení §75 odst. 1 zák. práce, když vykonával výdělečnou činnost shodnou s předmětem činnosti zaměstnavatele bez jeho předchozího písemného souhlasu. Při hodnocení stupně intenzity porušení pracovní kázně soud prvního stupně přihlížel zejména k okolnosti, že žalobce vykonával vedoucí funkci u žalované - ekonomického náměstka divize Š. Vycházeje „z odůvodněného předpokladu\", že vedoucí zaměstnanci budou veškeré své pracovní síly a iniciativu věnovat ve prospěch zaměstnavatele, soud prvního stupně dovodil, že pokud žalobce vykonával současně funkci člena představenstva a.s. W., vkládal svůj pracovní potenciál, znalosti a zkušenosti získané v pracovním poměru ve prospěch fakticky konkurenční společnosti na trhu s dřevní hmotou, čímž „poškozoval zájmy svého zaměstnavatele\". Porušení pracovní kázně žalobcem proto hodnotil jako zvlášť hrubé, jak má na mysli ustanovení §53 odst. 1 písm. b) zák. práce.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19.4.2000 č.j. 16 Co 96/2000-163 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žalobci uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 1.075,- Kč k rukám advokáta. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Odvolací námitky žalobce, že okamžité zrušení pracovního poměru není dostatečně skutkově vymezeno a že nebyla dodržena jednoměsíční lhůta podle ustanovení §53 odst. 2 zák. práce odmítl s odůvodněním, že žalovaná se dozvěděla o důvodech k tomuto opatření dne 27.10.1995 a že soud prvního stupně správně výkladem podle ustanovení §240 odst. 3 zák. práce dovodil, že „zneužitím informací získaných v souvislosti s výkonem řídící funkce a poškození zájmu zaměstnavatele vlastní podnikatelskou činností\" žalovaná mínila, že žalobce je v představenstvu jiné společnosti (W. a.s.) se stejným předmětem činnosti a že provedl obchod dřívím v objemu asi 400 m3 pro společnost W. a.s., přičemž dřevo bylo expedováno z manipulačního skladu F. l. a.s. Žalobce sice - jak odvolací soud zdůraznil - sám zmíněný obchod nerealizoval, avšak tím, že telefonicky požádal jménem žalované o umožnění navagónování dřeva ze skladu F. l. a.s., se na obchodu podílel. Jelikož zaměstnanec jmenované a.s. umožnil nakládku dřeva na pouhou telefonickou žádost žalobce jen proto, že žalobce znal z titulu jeho funkce u žalované a že mezi oběma společnostmi existovaly blízké vztahy, zneužil tím žalobce informací, které měl jako ekonomický náměstek žalované, a kontaktů, které získal v souvislosti s výkonem této řídící funkce. Žalobce současně porušil i ustanovení §75 zák. práce (výkonem funkce člena představenstva ve společnosti W. a.s.), neboť bez povolení zaměstnavatele vykonával vedle svého zaměstnání i jinou výdělečnou činnost shodnou s předmětem činnosti zaměstnavatele. Takové jednání žalobce je tedy „v daných okolnostech případu\", kdy žalobce své zkušenosti a kvalifikaci vydával ve prospěch jiné společnosti se stejným předmětem činnosti jako žalovaná, „skutečně\" třeba podle názoru odvolacího soudu hodnotit jako zvlášť hrubé porušení pracovní kázně zakládající důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítal, že neurčitost výtky žalované uvedené v písemném vyhotovení okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 13.11.1995, že žalobce „zneužil informací získaných v souvislosti s výkonem řídící funkce a poškodil zájmy zaměstnavatele vlastní podnikatelskou činností\", nelze „odstraňovat výkladem tak, jak to v daném případě provedl odvolací soud\", který svým závazným právním názorem dal soudu prvního stupně „v podstatě pokyn, by prováděl dokazování v tom směru, co bylo žalobci před, resp. při předávání okamžitého zrušení pracovního poměru sděleno ústně\". Prováděním výkladu ve smyslu ustanovení §240 odst. 3 zák. práce - jak dovolatel zdůraznil - „určitě není suplování nedostatečného písemného projevu způsobem výslechů, byť nepřeberného množství svědků, kteří budou prokazovat, co v daném případě zaměstnavatel sdělil zaměstnanci ústní formou\". I přes provedení „řady důkazů\" se však žalované podle jeho názoru nepodařilo nahradit nedostatečně konkretizovaný důvod okamžitého zrušení pracovního poměru (což žalobce „opírá o dosti objektivní důkaz\", kterým je zápis z mimořádného jednání představenstva žalované ze dne 10.11.1995), a proto je tento projev vůle žalované neurčitý a tudíž neplatný. Kromě toho žalobce namítal, že zajištění navagónování dřeva na základě údajného telefonického rozhovoru v manipulačním skladu F. l. a.s. pro společnost W. a.s., nelze hodnotit jako porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i „rozsudek okresního soudu, který tomuto předcházel\", a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 - dále jen „o.s.ř.\" (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a že dovolání je podle ustanovení §238 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přípustné, přezkoumal věc bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba posuzovat i v současné době - vzhledem k tomu, že žalovaná okamžitě zrušila pracovní poměr s žalobcem dopisem ze dne 13.11.1995 - podle zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31.12.1995 (tj. přede dnem, kdy nabyl účinnosti zákon č. 287/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 238/1995 Sb. o některých opatřeních souvisejících s ochranou veřejného zájmu) - dále jen „zák. práce\".
Podle ustanovení §55 zák. práce okamžité zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec provést písemně, musí v něm skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným, a musí je ve stanovené lhůtě doručit druhému účastníku, jinak je neplatné; uvedený důvod nesmí dodatečně měnit.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že důvod okamžitého zrušení pracovního poměru musí být v písemném okamžitém zrušení pracovního poměru uveden tak, aby bylo zřejmé, jaké jsou skutečné důvody, které vedou zaměstnavatele k tomu, že rozvazuje se zaměstnancem pracovní poměr, aby nevznikaly pochybnosti o tom, co chtěl tímto právním úkonem projevit, a aby bylo zajištěno, že uplatněný důvod okamžitého zrušení pracovního poměru nebude možné dodatečně měnit. Ke splnění hmotněprávní podmínky platného okamžitého zrušení pracovního poměru je tedy třeba, aby důvod okamžitého zrušení pracovního poměru byl určitým způsobem konkretizován uvedením skutečností, v nichž zaměstnavatel spatřuje naplnění zákonného důvodu tak, aby nemohly vzniknout pochybnosti, ze kterého důvodu rozvazuje se zaměstnancem pracovní poměr.
S dovolatelem lze souhlasit v tom, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 13.11.1995 vytýká žalobci, že „zneužil informací získaných v souvislosti s výkonem řídící funkce a poškodil zájmy zaměstnavatele vlastní podnikatelskou činností\", aniž blíže uvádí, v jakém konkrétním jednání žalobce mělo toto porušení pracovní kázně spočívat. Proto se soud prvního stupně - v souladu s pokynem odvolacího soudu v jeho zrušovacím usnesení ze dne 17.12.1996 č.j. 16 Co 453/96-42 - pokusil projev vůle žalované obsažený v dopise ze dne 13.11.1995 objasnit. Jak správně podotkl odvolací soud v citovaném zrušovacím usnesení, výklad projevu vůle (§240 odst. 3 zák. práce) může směřovat jen k objasnění jeho obsahu, tedy ke zjištění toho, co bylo skutečně projeveno. Pomocí výkladu projevu vůle nelze „nahrazovat\" nebo „doplňovat\" vůli, kterou účastník v rozhodné době neměl nebo kterou sice měl, ale neprojevil. Takto musí soud postupovat i tehdy, interpretují-li účastníci ve svých přednesech či výpovědích v průběhu řízení projev vůle odlišným způsobem. Taková situace neznamená, že obsah projevené vůle nelze zjistit, neboť zájmy a postoje účastníků v průběhu soudního řízení již nemusejí odpovídat jejich původní vůli, kterou projevili. Jde tedy o to, aby obsah projevu vůle, který jednající učinil, byl vyložen v souladu se stavem, který existoval v době, kdy byl učiněn. Při výkladu projevu vůle nelze ulpívat pouze na doslovném významu použitých výrazů; současně je třeba pečlivě přihlížet ke všem okolnostem, za kterých bylo slovní nebo jiné vyjádření učiněno, a významné je i to, jak bylo vyjádření pochopeno tím, komu byl projev vůle určen. Celkové hodnocení všech rozhodných okolností pak musí odpovídat „pravidlům slušnosti a občanského soužití\". Platí-li uvedená východiska pro výklad právních úkonů obecně, je třeba z nich vycházet i při výkladu obsahu jednostranného právního úkonu směřujícího ke skončení pracovního poměru - okamžitého zrušení pracovního poměru.
V posuzovaném případě soud prvního stupně (a odvolací soud, který se s jeho závěry ztotožnil) při výkladu projevu vůle žalované obsažené v dopise ze dne 13.11.1995 - jak vyplývá z odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů - z uvedených výkladových pravidel vycházel. Soudy vycházely z toho, že činnost žalobce ve společnosti W., a.s., byla projednávána na mimořádném zasedání představenstva žalované dne 10.11.1995. Z výpovědí osob na tomto jednání zúčastněných V., Š., Č., K., J. a S. zjistily, že na mimořádném zasedání představenstva dne 10.11.1995 bylo projednáváno rozvázání pracovního poměru se žalobcem v souvislosti s jeho „nepravdivým\" čestným prohlášením a že mu bylo vytýkáno porušení pracovní kázně spočívající v tom, že společnost W., a.s., v jejímž vedení žalobce byl, provedla obchod se dřevem a expedicí této dřevní hmoty ze skladu F. l., a.s.
V rozporu s postupem předpokládaným v ustanovení §132 o.s.ř. však soudy dále dovodily, že žalobci bylo též vytýkáno, že vykonával výdělečnou činnost shodnou s předmětem činnosti zaměstnavatele bez jeho předchozího písemného souhlasu, ačkoli z obsahu provedených důkazů (výpovědí žalobce a svědků V., Š., Č., K., J. a S.) takový závěr nevyplývá. Úsudek odvolacího soudu, že žalobci muselo být zřejmé, jaké konkrétní důvody vedly žalovanou k okamžitému zrušení pracovního poměru dopisem ze dne 13.11.1995, tak mohl být (s ohledem na obsah provedených důkazů) vztažen jen k závěru, že žalobci bylo vytýkáno porušení pracovní kázně spočívající v tom, že společnost W., a. s., v jejímž vedení žalobce byl, provedla obchod se dřevem a expedici této dřevní hmoty ze skladu F. l., a. s. Další skutkové zjištění odvolacího soudu (že bylo žalobci vytknuto vykonávání výdělečné činnosti shodné s předmětem činnosti zaměstnavatele bez jeho předchozího písemného souhlasu), jež sloužilo jako podklad pro výklad obsahu projevu vůle v okamžitém zrušení pracovního poměru v dopise ze dne 13.11.1995, naproti tomu nemá oporu v provedeném dokazování. Tento vadný postup nemohl zůstat bez vlivu na následné posouzení věci v tom směru, zda žalobce porušil pracovní kázeň způsobem vyžadovaným ustanovením §53 odst. 1 písm. b) zák. práce (zvlášť hrubým způsobem), neboť z hlediska stupně intenzity porušení pracovní kázně nebylo uvedené hodnocení vztaženo - jak z logiky věci plyne - právě k vytýkanému porušení pracovní kázně, tj. k tomu důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru, kterým byl ve zrušovacím projevu po skutkové stránce jeho důvod skutečně vymezen.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správný. Nejvyšší soud České republiky jej proto zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení (§243b odst. 1 část věty za středníkem, §243b odst. 2 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud též o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1 věta druhá a třetí o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. září 2001
JUDr. Zdeněk N o v o t n ý, v. r.
předseda senátu