ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.1806.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 1806/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné V., s.r.o. „v likvidaci\", proti povinnému Ing. J. M., pro 2.012.666,30 Kč s příslušenstvím prodejem nemovitostí povinného, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp.zn. 22 E 528/97, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. listopadu 1998, č.j. 11 Co 550/98-20, takto:
Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Na návrh oprávněné, podaný u soudu dne 6.5.1997, Okresní soud v Opavě usnesením ze dne 6.3.1998, č.j. 22 E 528/97-6, nařídil podle vykonatelného směnečného platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 11.3.1997, č.j. 2 Sm 38/97-7, k vydobytí pohledávky oprávněné v částce 2.012.666,30 Kč, jakož i pro náklady řízení v částce 80.508,- Kč výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí povinného, a to „objekt občanské vybavenosti postavený na pozemku parc. č. st. 117 č.p. 96, pozemku parc. č. st. 117 o výměře 68 m2, zemědělská hospodářská budova postavená na pozemku parc. č. st. 118, pozemku parc. č. st. 118 o výměře 182 m2, objekt občanské vybavenosti postavený na pozemku parc. č. st. 123/1, pozemku parc. č. st. 123/1 o výměře 7701 m2, pozemku parc. č. 1024/1 o výměře 118 m2 - ostatní plocha, vše zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v O. na LN č. 911 pro obec O. a katastrální území J.\", dále „garáže postavené na pozemku parc. č. 2625/11 o výměře 19 m2, pozemku parc. č. 2625/11 zast. plocha, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v O. na LN č. 2719 pro obec O. a katastrální území O. -p.\" a dále „pozemku parc. č. 442/3 o výměře 400 m2 - ostatní plocha, zapsaného v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v O. na LN č. 1418 pro obec V. a katastrální území K.\"; povinnému zároveň zakázal převést označené nemovitosti na někoho jiného nebo je jinak zatížit, uložil mu, aby do 15 dnů ode dne doručení usnesení oznámil soudu, zda a kdo má k nemovitostem předkupní právo, a upozornil ho, že v případě neoznámení těchto skutečností odpovídá za škodu tím způsobenou. Návrh oprávněné na nařízení výkonu rozhodnutí „pro příslušenství\" pohledávky zamítl a rozhodl, že povinný je povinen zaplatit oprávněné náklady řízení o výkon rozhodnutí ve výši 40.254,- Kč (soudní poplatek z návrhu). Vycházeje z toho, že k výkonu navržený směnečný rozkaz je vykonatelný, že je prokázáno vlastnictví povinného k nemovitostem, jejichž prodej je navrhován, a že jde také o svým rozsahem vhodný a přiměřený způsob výkonu rozhodnutí z hlediska ustanovení §263 odst. 1, §264 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že všechny podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí jsou splněny. Protože návrh oprávněné na nařízení výkonu rozhodnutí pro „příslušenství\" pohledávky nebyl podložen vykonatelným rozhodnutím, byl v této části zamítnut.
K odvolání povinného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30.11.1998, č.j. 11 Co 550/98-20, usnesení soudu prvního stupně v napadené části (ve výroku o nařízení výkonu rozhodnutí a ve výroku o nákladech řízení) změnil tak, že zamítl návrh oprávněné na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí povinného pro částku 2.012.666,30 Kč a náklady řízení v částce 80.508,- Kč podle směnečného platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 11.3.1997, č.j. 2 Sm 38/97-7, a tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení; zároveň rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Zamítnutí návrhu odvolací soud zdůvodnil tím, že k výkonu navržený směnečný platební rozkaz, byť je na něm vyznačena doložka právní moci, co do jistiny dnem 28.3.1997 a co do nákladů řízení dnem 9.4.1997, a doložka vykonatelnosti, co do jistiny dnem 2.4.1997 a co do nákladů řízení dnem 15.4.1997, není „ještě formálně vykonatelný\". I když námitky, které podal povinný proti vykonávanému směnečnému platebnímu rozkazu, byly usnesením Krajského obchodního soudu v Ostravě jako opožděné odmítnuty, Vrchním soudem v Olomouci nebylo dosud rozhodnuto o včas podaném odvolání povinného proti tomuto usnesení; kdyby se dospělo k závěru, že námitky byly povinným podány včas, měly by tyto včas podané námitky vliv na právní moc směnečného platebního rozkazu a způsobily by odklad jeho právní moci a tudíž i vykonatelnosti.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání (doplněné písemnými podáními ze dne 30.11.199 a ze dne 18.1.2000) z důvodů uvedených v ustanovení „§241 odst. 3 písm. a) a b) o.s.ř.\". Namítá, že při podání návrhu na výkon rozhodnutí v této věci postupovala v souladu se zákonem, když návrh podala dne 6.5.1997, tedy až poté, co se vykonávaný směnečný platební rozkaz stal pravomocným a vykonatelným; jeho stejnopis, který soud opatřil doložkou právní moci dnem 28.3.1997 a vykonatelnosti dnem 2.4.1997, k návrhu připojila. Nepovažuje proto za správný závěr odvolacího soudu, že k výkonu navržený směnečný platební rozkaz není pravomocný a vykonatelný proto, že dosud nebylo Vrchním soudem v Olomouci rozhodnuto o odvolání povinného proti usnesení Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 23.5.1997, č.j. 2 Sm 38/97-18, jímž byly námitky povinného proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 11.3.1997 odmítnuty jako opožděné. Nesouhlasí ani s dalšími úvahami odvolacího soudu, že „pokud by se dospělo k závěru, že námitky byly podány včas, měly by tyto námitky vliv na právní moc a tím i vykonatelnost směnečného platebního rozkazu a způsobily by odklad právní moci a vykonatelnosti\". Otázku včasnosti či opožděnosti námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu není podle názoru dovolatelky soud v řízení o výkon rozhodnutí oprávněn řešit; byl-li odvolací soud toho názoru, že směnečný platební rozkaz „není ještě vykonatelný\", přestože v době svého rozhodování měl k dispozici i usnesení Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 23.5.1997 o odmítnutí námitek povinného pro opožděnost, měl řízení podle ustanovení §109 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přerušit a vyčkat pravomocného rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci o této otázce. Dovolatelka argumentuje i tím, že Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 18.12.1998, č.j. 7 Cmo 671/98-46, usnesení Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 23.5.1997, č.j. 2 Sm 38/1997-18, jímž byly námitky povinného proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 11.3.1997 odmítnuty jako opožděné, potvrdil. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen \"o.s.ř.\" - (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení) a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, dovolací soud přezkoumal napadené usnesení bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Ačkoli oprávněná v dovolání uvedla, že uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení „§241 odst. 3 písm. a) a b) o.s.ř.\", z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že nesouhlasí s právním posouzením věci [dovolací důvod podle ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o.s.ř.]. Existence vykonatelného titulu (zde směnečného platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 11.3.1997, č.j. 2 Sm 38/97-7) je jedním z předpokladů pro nařízení výkonu rozhodnutí (srov. §261 odst. 2 o.s.ř.). Případné pochybení soudu při hodnocení otázky, zda je exekuční titul vykonatelný, je omylem v právním v právním posouzení věci (v nesprávném posouzení předpokladů pro nařízení výkonu rozhodnutí).
Podle §251 o.s.ř. nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
Při rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí pro vymožení peněžitého plnění soud - z hlediska jeho věcného posouzení - zkoumá, zda rozhodnutí, jehož výkon je navrhován, bylo vydáno orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelné po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je výkon rozhodnutí navrhován v takovém rozsahu, jaký stačí k uspokojení oprávněného (§263 o.s.ř.), zda je výkon rozhodnutí navrhován vhodným způsobem (§264 o.s.ř.) a zda vymáhaná pohledávka není prekludována.
Z ustanovení §251 o.s.ř. mimo jiné vyplývá, že soud může nařídit výkon rozhodnutí jen tehdy, jestliže se rozhodnutí, jehož výkonu se oprávněný domáhá, stalo vykonatelným po stránce materiální i formální. U rozhodnutí vydaného v občanském soudním řízení vychází soud při zkoumání, zda se stalo vykonatelným, z potvrzení o jeho vykonatelnosti, jímž rozhodnutí opatřil soud, který o věci rozhodoval jako soud prvního stupně. Soud rozhodující o nařízení výkonu rozhodnutí je však vždy oprávněn přezkoumat správnost tohoto potvrzení o vykonatelnosti (srov. §275 odst. 2 o.s.ř.).
V posuzovaném případě se oprávněná domáhá - jak vyplývá z obsahu spisu - nařízení výkonu rozhodnutí k uspokojení své pohledávky podle směnečného platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 11.3.1997, č.j. 2 Sm 38/97-7, jímž bylo povinnému uloženo, aby zaplatil oprávněné do tří dnů od doručení tohoto rozhodnutí částku 2.012.666,30 Kč a náklady řízení ve výši 80.508,- Kč, nebo aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti tomuto směnečnému platebnímu rozkazu namítá; podle potvrzení na něm vyznačeném směnečný platební rozkaz nabyl právní moci, co do jistiny dnem 28.3.1997 a co do nákladů řízení dnem 9.4.1997, a stal se vykonatelným, co do jistiny dnem 2.4.1997 a co do nákladů řízení dnem 15.4.1997.
Z obsahu připojeného spisu Krajského soudu v Ostravě, sp.zn. 2 Sm 00038/97, dále vyplývá, že usnesením Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 23.5.1997, č.j. 2 Sm 38/97-18, byly námitky podané odpůrcem (zde povinným) proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 11.3.1997, č.j. 2 Sm 38/97-7, jako opožděné odmítnuty; soud vycházel z toho, že zásilka obsahující směnečný platební rozkaz byla odpůrci (povinnému) doručena náhradním způsobem „dne 24.3.1997\" a že námitky proti němu podal až dne 9.5.1997, tedy po uplynutí zákonné třídenní lhůty. Proti tomuto usnesení podal povinný podáním ze dne 12.6.1997, doručeným Krajskému obchodnímu soudu v Ostravě dne 18.6.1997, odvolání, které bylo dne 29.7.1997 předloženo Vrchnímu soudu v Olomouci; přípisem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27.8.1998 (č.l. 23 spisu) byla věc vrácena Krajskému obchodnímu soudu v Ostravě bez věcného vyřízení za účelem provedení šetření, zda se žalovaný (povinný) v rozhodné době v místě doručení zdržoval. Dne 26.11.1998 byl spis (po provedeném šetření) znovu předložen Vrchnímu soudu v Olomouci k rozhodnutí o odvolání povinného proti výše označenému usnesení Krajského obchodního soudu v Ostravě.
Z uvedeného je zřejmé, že ke dni 30.11.1998, kdy bylo odvolacím vydáno napadené usnesení, nebylo Vrchním soudem v Olomouci rozhodnuto o odvolání povinného proti usnesení Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 23.5.1997, č.j. 2 Sm 38/97-18.
Se závěrem odvolacího soudu, podle kterého návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí povinného nebylo možno vyhovět jen proto, že k výkonu navržený směnečný platební rozkaz „není ještě formálně vykonatelný, neboť dosud nebylo Vrchním soudem v Olomouci rozhodnuto o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského obchodního soudu v Ostravě, jímž byly odmítnuty jeho námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu jako opožděné\", dovolací soud nesouhlasí.
Soud rozhodující o nařízení výkonu rozhodnutí je sice oprávněn sám zkoumat správnost potvrzení o vykonatelnosti k výkonu navrženého rozhodnutí (§275 odst. 2 o.s.ř.), v daném případě však odvolací soud vykonatelnost k výkonu navrženého směnečného platebního rozkazu (a tedy otázku včasnosti podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu) sám nezkoumal a vlastní závěr o naplnění předpokladů vykonatelnosti neučinil. Uzavřel totiž, že již sama okolnost probíhajícího řízení o včasnosti námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu znamená, že směnečný platební rozkaz není vykonatelný.
Podle ustanovení §175 odst. 1 věty první a druhé o.s.ř. předloží-li navrhovatel v prvopisu směnku nebo šek, o jejichž pravosti není důvodu pochybovat, a další listiny nutné k uplatnění práva, vydá na jeho návrh předseda senátu krajského soudu činného v obchodních věcech směnečný (šekový) platební rozkaz, v němž odpůrci uloží, aby do tří dnů zaplatil požadovanou částku a náklady řízení nebo, aby v téže lhůtě podal námitky, v nichž musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá. Směnečný (šekový) platební rozkaz musí být doručen do vlastních rukou odpůrce.
Podle ustanovení §175 odst. 3 věty první a druhé o.s.ř. nepodá-li odpůrce včas námitky nebo vezme-li je zpět, má směnečný (šekový) platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku. Pozdě podané námitky nebo námitky, které neobsahují odůvodnění, předseda senátu odmítne.
Z citovaných ustanovení vyplývá, že vykonatelným se může stát řádně doručený směnečný platební rozkaz, který nabyl účinků pravomocného rozsudku (§175 odst. 1 věta druhá a odst. 3 věta první o.s.ř.). Směnečný platební rozkaz lze přitom žalovanému doručit i způsobem uvedeným v ustanovení §47 odst. 2 o.s.ř., tj. náhradním způsobem (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30.6. 1999, sp.zn. 20 Cdo 419/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 118, ročník 1999, číslo sešitu 11). Účinků pravomocného rozsudku nabývá směnečný platební rozkaz, proti němuž nebyly podány námitky, uplynutím třídenní lhůty běžící od doručení žalovanému. Stejně, tedy uplynutím třídenní lhůty, nabývá směnečný platební rozkaz účinků pravomocného rozsudku i v případě, že námitky nebyl podány včas a byly odmítnuty jako opožděné. Jestliže má směnečný platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku, je právně závazným rozhodnutím v rozsahu vyplývajícím z ustanovení §159 odst. 2 o.s.ř., tedy pro účastníky a pro všechny orgány, a je titulem jakéhokoliv způsobu výkonu rozhodnutí na peněžitá plnění (§251, §58 odst. 1 o.s.ř.).
Odvolací soud tedy nesprávně dovodil, že k výkonu navržený směnečný platební rozkaz Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 11.3.1997, č.j. 2 Sm 38/97-7, není po formální stránce vykonatelným a že podle něj nemůže být (v době, kdy o návrhu oprávněné na výkon tohoto směnečného platebního rozkazu rozhodoval soud prvního stupně a odvolací soud) výkon rozhodnutí nařízen. K výkonu navržený směnečný platební rozkaz tím, že proti němu nebyly podány včas námitky, nabyl uplynutím třídenní lhůty od jeho doručení povinnému účinků pravomocného rozsudku a stal proto i formálně vykonatelným. Dovolatelka tedy důvodně namítá, že byl způsobilým podkladem pro nařízení výkonu rozhodnutí.
S dovolatelkou však nelze souhlasit v tom, že odvolací soud měl řízení podle ustanovení §109 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přerušit a vyčkat pravomocného rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci o odvolání povinného proti usnesení Krajského obchodního soudu ze dne 23.5.1997 (k otázce opožděnosti námitek povinného proti směnečnému platebnímu rozkazu), neboť možnost přerušení řízení o výkon rozhodnutí je výslovně vyloučena ustanovením §254 odst. 2 věty první o.s.ř. Argumentuje-li dovolatelka v dovolání usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18.12.1998, č.j. 7 Cmo 671/98-46, kterým bylo usnesení Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 23.5.1997, č.j. 2 Sm 38/1997-18, jímž byly námitky povinného proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 11.3.1997 odmítnuty jako opožděné, potvrzeno, jde - nehledě k tomu, že toto usnesení nemá na posouzení vykonatelnosti k výkonu navrženého směnečného platebního rozkazu vliv - z pohledu průběhu řízení o výkon rozhodnutí o tvrzení nové, uplatněné až před dovolacím soudem (v podaném dovolání), k němuž nemohl odvolací soud přihlédnout již proto, že bylo vydáno až po jeho rozhodnutí; nemůže k němu přihlédnout ani soud dovolací.
Protože usnesení odvolacího soudu není z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné, Nejvyšší soud České republiky je ve výroku o věci samé, jakož i v akcesorických výrocích o náhradě nákladů řízení, zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení (§243b odst. 1 část věty za středníkem, §243b odst. 2 věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud též o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1 věta druhá a třetí o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. května 2001
JUDr. Mojmír P u t n a
předseda senátu