ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.1841.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 1841/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně A. V., proti žalovanému M. N., o 60.142,95 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 4 C 1279/97, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. listopadu 1999 č.j. 15 Co 581/98-50, takto:
Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby jí žalovaný zaplatil na náhradě mzdy poskytované při neplatném rozvázání pracovního poměru 60.142,95 Kč s příslušenstvím. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že žalovaný s ní dne 18.9.1995 okamžitě zrušil pracovní poměr a že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 20.3.1996 sp. zn. 4 C 1244/95 byla určena neplatnost tohoto právního úkonu. Dopisem ze dne 19.9.1995 žalobkyně oznámila žalovanému, že trvá na tom, aby ji dále zaměstnával. Žalovaný jí však další výkon práce neumožnil a neposkytl jí ani náhradu mzdy ve smyslu ustanovení §61 odst.1 zák. práce.
Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 13.5.1998 č.j. 4 C 1279/97-34 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 15.808,- Kč \"na účet\" advokáta JUDr. J. N. Dospěl k závěru, že žalobkyně má nárok na náhradu mzdy podle ustanovení §61 odst.1 zák. práce, neboť žalovaný s ní neplatně zrušil pracovní poměr, žalobkyně mu oznámila, že trvá na tom, aby ji dále zaměstnával, a žalovaný jí výkon práce neumožnil. Požadavek žalovaného, aby poskytnutí náhrady mzdy bylo omezeno na dobu 6 měsíců (§61 odst.2 zák. práce), soud prvního stupně odmítl s odůvodněním, že žalobkyně po dobu sporu o neplatnost rozvázání pracovního poměru nikde nepracovala (podle sdělení Úřadu práce v H. pro ni nebyla jiná vhodná práce) a že byla \"odkázána na vyživovací povinnost svého manžela\".
Odvolání žalovaného proti tomuto rozsudku Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22.11.1999 č.j. 15 Co 581/98-50 podle ustanovení §218 odst.1 písm.a) o.s.ř. odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že rozsudek soudu prvního stupně, doručovaný žalovanému, byl po opakovaném bezvýsledném pokusu o doručení uložen na poště dne 15.6.1998 a ve smyslu ustanovení §47 odst.2 o.s.ř. se považuje za doručený dnem 18.6.1998. I když žalovaného v řízení zastupoval na základě plné moci JUDr. J. Š., byl rozsudek soudu prvního stupně podle názoru odvolacího soudu správně doručován přímo žalovanému a nikoliv tomuto zástupci, neboť JUDr. J. Š. v průběhu řízení jednal za žalovaného jako jeho zaměstnanec. Skutečnost, že žalovanému byl rozsudek soudu prvního stupně znovu doručen \"proti podpisu\" dne 18.8.1998, není podle názoru odvolacího soudu významná, neboť účinky doručení nastaly již dnem 18.6.1998. Protože odvolání bylo podáno na poštu dne 20.8.1998, ačkoliv odvolací lhůta uplynula již dnem 3.7.1998, je odvolání žalovaného opožděné.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že ho v době od 17.3.1998 do 30.9.1999 v řízení zastupoval na základě plné moci JUDr. J. Š. a že tomuto zástupci měl být doručen též rozsudek soudu prvního stupně; protože se tak nestalo a rozsudek soudu prvního stupně byl doručován přímo žalovanému, nemohlo být odvolání proti tomuto rozsudku žalovaným podáno opožděně. Žalovaný dále namítal, že mu rozsudek soudu prvního stupně byl doručován na adresu \"farma N. v D.\", ačkoliv se ve dnech 12.6. až 18.6.1998 zdržoval v místě svého bydliště ve S.; od roku 1995 žalovaný bydlel na \"soukromé farmě N.\" v D. a zpět se do svého bydliště nastěhoval v srpnu 1999. Rozsudek soudu prvního stupně mu proto nemohl být účinně doručen uložením na poště. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl. Uvedla, že tvrzení žalovaného o tom, že od roku 1995 bydlel na \"soukromé farmě N.\" v D. a zpět se do svého bydliště nastěhoval v srpnu 1999, je účelové, neboť i v této době byl hlášen k trvalému pobytu na adrese S. a na této adrese běžně přebíral poštovní zásilky.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dovolání projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen \"o.s.ř.\" (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o.s.ř a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení §238a odst. 1 písm. e) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Stejnopis písemného vyhotovení rozsudku se doručuje účastníkům, popřípadě jejich zástupcům do vlastních rukou (srov. §158 odst.2 větu první o.s.ř.). Má-li účastník zástupce s plnou mocí pro celé řízení (s procesní plnou mocí), doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci (srov. §49 odst.1 větu první o.s.ř.).
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný udělil dne 17.3.1998 pro řízení v této věci písemnou plnou moc JUDr. J. Š. a že tato plná moc byla předložena soudu prvního stupně nejpozději při jednání, konaném dne 22.4.1998; podle obsahu listiny ze dne 17.3.1998 se jedná o plnou moc pro celé řízení (procesní plnou moc). Rozsudek soudu prvního stupně byl soudem doručován zástupci žalobkyně advokátu JUDr. J. N. a žalovanému. Zánik plné moci, kterou žalovaný udělil JUDr. J. Š., byl soudu oznámen v podání ze dne 8.11.1999, doručeném odvolacímu soudu dne 9.11.1999, v němž žalovaný sdělil, že JUDr. J. Š. ho již \"jako jeho zaměstnanec\" nezastupuje, neboť ke dni 30.9.1999 pro něho přestal pracovat.
S názorem odvolacího soudu, že rozsudek soudu prvního stupně byl správně doručován žalovanému a nikoliv jeho zástupci, neboť JUDr. J. Š. jednal za žalovaného v průběhu řízení jako jeho zaměstnanec, dovolací soud nesouhlasí.
Z ustanovení §20 a §24 o.s.ř. vyplývá, že účastník, který má procesní způsobilost, může jednat v občanském soudním řízení před soudem osobně nebo může vykonávat svá procesní práva a povinnosti prostřednictví zástupce, jejž si zvolí (tj. prostřednictvím zmocněnce).
Z povahy věci je nepochybné, že osobně může jednat před soudem jen takový účastník řízení, který je fyzickou osobou. Právnické osoby a stát mohou v řízení vykonávat svá procesní práva a povinnosti jen prostřednictvím fyzických osob. V ustanovení §21 o.s.ř. se proto v návaznosti na hmotné právo stanoví, kdo je oprávněn za právnické osoby a stát jako za účastníky řízení před soudem jednat; takovými osobami jsou též zaměstnanci právnických osob nebo státu (státního orgánu). Jednání osob uvedených v ustanovení §21 o.s.ř. před soudem představuje úkony samotné právnické osoby nebo státu, nejde tedy o jednání jejich zástupce ve smyslu ustanovení §24 a násl. o.s.ř., a proto se také písemnosti určené těmto účastníkům řízení doručují přímo právnické osobě (příslušnému orgánu státu) a nikoliv těmto osobám.
Možnost, že by za účastníka řízení - fyzickou osobu mohl jednat před soudem zaměstnanec této osoby ve stejné podobě a se stejnými důsledky, jaké uvádí ustanovení §21 o.s.ř. o jednání zaměstnanců právnické osoby nebo státu (státního orgánu) za tyto účastníky řízení, Občanský soudní řád ani jiný obecně závazný právní předpis nepřipouští. Nechce-li účastník řízení - fyzická osoba před soudem vykonávat svá procesní práva nebo povinnosti osobně, může tak činit jen prostřednictvím svého zástupce, jejž si zvolí a udělí mu plnou moc (tj. prostřednictvím svého zmocněnce); okolnost, zda zvolený zmocněnec je jeho zaměstnancem nebo jestli ho zastupuje na základě jiného právního vztahu (např. příkazní smlouvy), je zde nerozhodná.
Nejvyšší soud České republiky z uvedených důvodů dospěl k závěru, že zaměstnanec fyzické osoby může svého zaměstnavatele zastupovat v občanském soudním řízení jen na základě plné moci (§27 o.s.ř.); udělí-li zaměstnavatel (fyzická osoba) svému zaměstnanci plnou moc pro celé řízení (procesní plnou moc), doručují se písemnosti soudu tomuto zástupci (§49 odst.1 o.s.ř.).
V posuzovaném případě - jak vyplývá z výše uvedeného - žalovaný udělil v této věci před soudem prvního stupně plnou moc JUDr. J. Š.; JUDr. J. Š. tedy v řízení před soudem prvního stupně vystupoval jako zástupce žalovaného ve smyslu ustanovení §27 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že šlo o plnou moc pro celé řízení (procesní plnou moc) a že do doby, než soud prvního stupně přistoupil k doručení svého rozsudku ze dne 13.5.1998 č.j. 4 C 1279/97-34, nebylo soudu oznámeno odvolání nebo vypovězení této plné moci, měl být rozsudek soudu prvního stupně správně doručován nikoliv žalovanému, ale smyslu ustanovení §49 odst.1 o.s.ř. jeho zástupci JUDr. J. Š. Protože k doručení rozsudku soudu prvního stupně tomuto zástupci žalovaného až do zániku zastoupení nedošlo (a nebyl řádně doručen ani později), nebyl rozsudek žalovanému účinně doručen. Následkem tohoto stavu pak mimo jiné je, že v důsledku neúčinného doručení rozsudku soudu prvního stupně nemohla žalovanému začít běžet lhůta k podání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně; ustanovení §204 odst.1 o.s.ř. totiž váže počátek běhu odvolací lhůty na doručení (samozřejmě řádné) účastníku, který tento opravný prostředek podává. Závěr odvolacího soudu, že žalovaný podal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně opožděně, tedy nemůže obstát.
Protože usnesení odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud České republiky je zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení (§243b odst. 1 část věty za středníkem, §243b odst. 2 věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 věta druhá a třetí o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 28. března 2001
JUDr. Ljubomír D r á p a l , v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Romana Říčková