ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.210.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 210/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně Č. K. p. a.s. proti žalované Č. s. e., o předběžné opatření, vedené u Okresního soudu Plzeň–město pod sp. zn. 23 Nc 131/97, o dovolání odpůrkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. července 1999 č.j. 14 Co 617/99-66, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Žalobkyně požadovala, aby soud nařídil předběžné opatření, jímž by bylo žalované uloženo „ponechat ve svém vlastnictví bez omezení vlastnického práva či jeho jiného zatížení nemovitost čp. 619 v P., uvedenou ve Výpisu z katastru nemovitostí – listu vlastnictví č. 8076, katastrální území P., parcelní č. 1550, 1549\". K výzvě soudu upřesnila svůj požadavek tak, že žalované má být „zakázáno nemovitosti, a to budovu čp. 619 V. P., pozemek parc.č. 1550 o výměře 266 m2 – zastavěná plocha a pozemek parc.č. 1549 o výměře 375 m2 – zahrada, zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem P., obec P., kat. území P., na listu vlastnictví 8076, jakýmkoli způsobem převádět, zejména prodat, darovat či jinak převádět vlastnické právo\", jakož i „vlastnické právo k nemovitostem omezovat či jinak zatěžovat, zejména pak zřizovat k nim zástavní práva a věcná břemena\".
Usnesení ze dne 4. 9. 1998, č.j. 23 Nc 131/97-32, jímž Okresní soud Plzeň-město návrh na vydání předběžného opatření zamítl a žalobkyni uložil zaplatit žalované náklady řízení, Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 7. 1. 1999 č.j. 14 Co 731/98-44 zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Usnesením ze dne 18. 5. 1999, č.j. 23 Nc 131/97-54, pak Okresní soud Plzeň-město – cituje ustanovení §74 odst. 1, §76 odst. 1 písm.e/, f/ a §102 o.s.ř. - nařídil předběžné opatření, jímž žalované uložil, aby „nenakládala s nemovitostmi, nacházejícími se v jejím vlastnictví, a to budovou čp. 619, V. P., pozemkem parc.č. 1550 o výměře 266 m2 – zastavěná plocha a pozemkem parc.č. 1549 o výměře 375 m2 – zahrada, zapsanými v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem P., obec P., katastrální území P., na listu vlastnictví 8076\".
K odvolání odpůrkyně Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 30.7.1999, č.j. 14 Co 617/99-66, usnesení soudu prvního stupně „změnil\" tak, že se nařizuje předběžné opatření, kterým se žalované zakazuje nemovitosti, a to budovu čp. 619 V. P., pozemek parc.č. 1550 o výměře 266 m2 – zastavěná plocha a pozemek parc.č. 1549 o výměře 375 m2 – zahrada, zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem P., obec P., kat. území P., na listu vlastnictví 8076, jakýmkoli způsobem převádět, zejména prodat, darovat či jinak převádět vlastnické právo a žalované uložil zdržet se omezování vlastnického práva k uvedeným nemovitostem či jeho zatěžování, zejména zřizovat k nim zástavní práva a věcná břemena.
Žalovaná podala proti usnesení odvolacího soudu včas dovolání namítajíc, že řízení je postiženo vadou podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., čímž je naplněn dovolací důvod uvedený v ustanovení §241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř. Odnětí možnosti jednat před soudem spatřuje v tom, že „odvolací soud ve svém usnesení rozhodoval o jiném petitu, než soud prvního stupně, aniž by žalobkyně tento postup požadovala či nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně namítala\". Zároveň jej však shledává v tom, že podání ze dne 16.2.1999, nazvané oprava vady návrhu, v němž žalobkyně požadovala změnu žalobního petitu, nebylo zástupci žalované doručeno a soudem nebylo o přípustnosti změny rozhodnuto. Na naplnění druhého z jí namítaných dovolacích důvodů, tj. důvodu podle §241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř., usuzuje dovolatelka z toho, že odvolacím soudem nebylo najisto postaveno, zda „se jedná o předběžné opatření podle §74 a násl. o.s.ř. před zahájením řízení či ve smyslu ust. §102 o.s.ř. jako úprava poměrů po zahájení řízení\", dále i z toho, že k nařízení předběžného opatření došlo přesto, že ani žalobkyně, ani soudy „netvrdí žádnou konkrétní skutečnost, která odůvodňuje jejich obavu v ohrožení výkonu rozhodnutí a vychází pouze z obecně formulovaných tezí o tunelování a o možném poškození žalobkyně\"; vytýkána je pak i skutečnost, že předběžné opatření postrádá určení, kdy zanikne. Z uvedených důvodů, a s poukazem na odlišný výsledek jiného „analogického řízení\", žalovaná navrhla, aby dovolací soud zrušil jak rozhodnutí odvolacího soudu, tak rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně považuje dovolání žalované za „záměrné vyvozování klamných myšlenkových závěrů, za absurdní překrucování skutečností se snahou dokazovat pravdivost nesprávného, aniž by tím byla řešena podstata sporné věci\", a navrhuje jeho zamítnutí. Připomíná, že návrh na vydání předběžného opatření v průběhu řízení nezměnila, pouze upřesnila v něm obsažený požadavek. Znovu rozvádí důvody, které ji vedly k podání návrhu na nařízení předběžného opatření a dodává, že dne 21. 7. 1999 byl Obvodním soudem pro Prahu 7 - po zrušení platebního rozkazu vydaného jím dne 10. 3. 1999 - vydán rozsudek, kterým byla žalovaná uznána povinnou zaplatit žalobkyni 3 000 000,- Kč s příslušenstvím a náklady řízení ve výši 168 225 Kč, a že ústavní stížnost žalované byla usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2000 jako nedůvodná odmítnuta.
Podle Části dvanácté, Hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., který se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001).
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237, §238a a §239 o.s.ř.
Podle ustanovení §238a odst. 1 písm a/ o.s.ř. není dovolání v dané věci přípustné především proto, že odvolací soud - byť výrok svého usnesení formuloval jako změnu rozhodnutí soudu prvního stupně - ve skutečnosti usnesení soudu prvního stupně potvrdil, tj. okolnosti významné pro nařízení předběžného opatření posoudil souhlasně se soudem prvního stupně (rozhodnutí odvolacího soudu a rozhodnutí soudu prvního stupně nejsou tudíž diformní). Ani za předpokladu, že by se skutečně jednalo o změnu usnesení soudu prvního stupně, nebylo by dovolání podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř. přípustné proto, že podle části věty za středníkem je pro tento případ výslovně vyloučeno.
Případům vyjmenovaným v ustanovení §238a odst. 1 pod písmeny b/ až f/ o.s.ř. nelze napadené rozhodnutí podřadit.
Podmínky stanovené v §239 o.s.ř. daná věc nesplňuje, neboť napadené rozhodnutí není potvrzujícím usnesením odvolacího soudu ve věci samé (předmětem je opatření představující pouze prozatímní úpravu řešené otázky, uplatnění nároku vyplývajícího z procesního práva).
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Toto ustanovení spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. Přípustnost dovolání však není založena již tím, že dovolatel příslušnou vadu řízení tvrdí, ale až zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí.
Protože jiné vady podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. tvrzeny nebyly a z obsahu spisu ani nevyplývají, je pro závěr o přípustnosti (a současně důvodnosti) dovolání rozhodující, zda řízení je postiženo vadou, na kterou v dovolání poukazuje dovolatelka.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.
Odnětím možnosti jednat před soudem se ve smyslu citovaného ustanovení rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád dává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.)
Rozhodnutí soudu (ve věci samé nebo o otázkách, týkajících se přípustnosti řízení) vyjadřuje závěry, k nimž soud dospěl zhodnocením skutečnosti, které vyšly najevo za řízení (v \"průběhu řízení\"). Postupem soudu v průběhu řízení je tedy činnost soudu, která vydání soudního rozhodnutí předchází, a nikoliv vlastní rozhodovací akt soudu, který má za úkol průběh řízení zhodnotit. O vadu ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. jde tedy jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv při rozhodování. Pro tento závěr svědčí i systematický argument (tzv. argumentum a rubrica), neboť občanský soudní řád sám užívá termínu \"průběh řízení\" pro řízení v prvním stupni k označení hlavy první části třetí a v užším významu v záhlaví (rubrice) k ustanovením §100 až §102 o.s.ř., zatímco soudní rozhodnutí jsou upravena až v hlavě čtvrté, části třetí o.s.ř.; obdobně se řízení o odvolání (hlava první části čtvrté o.s.ř.) člení na \"řízení u odvolacího soudu\" (rubrika k ustanovením §211 až 217 o.s.ř., postihující - mimo jiné též přes odkaz v ustanovení §211 o.s.ř. - průběh odvolacího řízení) a na \"rozhodnutí o odvolání\" (rubrika k ustanovením §218 až §223 o.s.ř.) [srovnej např. usnesení Nejvyššího soud ČR z 27.6.1996 sp. zn. 2 Cdon 539/96, uveřejněné pod č. 27 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998].
Tím, že dovolatelka namítá, že odvolací soud rozhodl o jiném předmětu řízení, než bylo návrhem na vydání předběžného opatření žalobkyní požadováno, nezpochybňuje postup soudu, nýbrž rozhodnutí samotné. Vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. spočívající v tom, že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, tak není řízení postiženo.
Námitka dovolatelky, že možnost jednat před soudem jí byla odňata tím, že jí odvolací soud nedoručil změněný návrh na nařízení předběžného opatření, příp. že o změně návrhu nerozhodl, nemůže obstát již proto že ke změně žalobního požadavku v posuzovaném případě v průběhu řízení nedošlo. Porovnáním původně formulovaného požadavku na vydání předběžného opatření a požadavku, jak byl žalobkyní vyjádřen k výzvě soudu je zřejmé, že žalobkyně návrh na vydání předběžného opatření nezměnila, pouze pregnantněji zformulovala výrok požadovaného předběžného opatření, tj. použila jiného slovního vyjádření obsahově téhož požadavku. Navíc je třeba připomenout, že předběžným opatřením se rozhoduje zpravidla bez slyšení žalovaného a před vydáním rozhodnutí o nařízení předběžného opatření není třeba doručit ani samotný návrh na nařízení předběžného opatření, natož jeho změnu.
Protože dovolání v této věci není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., Nejvyšší soud je - bez toho, že by se mohl zabývat dovolacími námitkami ohledně nesprávného právního posouzení věci - odmítl (§243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první os.ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. dubna 2001
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á
předsedkyně senátu