ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.2136.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 2136/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné pojišťovny proti povinnému J. H., pro 2.000,- Kč s příslušenstvím srážkami z důchodu povinného, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp.zn. 21 E 913/99, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. února 2000, č.j. 11 Co 957/99-13, takto:
Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Na návrh oprávněné podaný u soudu dne 1.6.1999 Okresní soud v Opavě usnesením ze dne 28.6.1999, č.j. 21 E 913/99-3, nařídil podle „pravomocného platebního výměru pojišťovny ze dne 22.11.1995 čj. 1340100872\" k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 2.000,- Kč výkon rozhodnutí srážkami z důchodu povinného u plátce České správy sociálního zabezpečení v Praze 5, Křížová 25.
K odvolání povinného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29.2.2000, č.j. 11 Co 957/99-13, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh oprávněné na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl; zároveň rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud dospěl k závěru, že vykonatelnost správního rozhodnutí (platebního výměru „pojišťovny\" ze dne 22.11.1995 č. 1340100872) vydaného ve správním řízení podle ustanovení §18 zákona č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, je třeba posuzovat podle ustanovení §71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (správní řád); podle tohoto ustanovení lze rozhodnutí vykonat nejpozději do tří let po uplynutí lhůty stanovené pro splnění uložené povinnosti. Jde přitom o lhůtu prekluzívní, po jejímž uplynutí nemůže být již takové rozhodnutí podkladem pro soudní výkon rozhodnutí. Protože k výkonu navržené správní rozhodnutí se stalo vykonatelným dne 28.12.1995, odvolací soud dovodil, že tříletá prekluzívní doba k výkonu platebního výměru uplynula dne 28.12.1998, tedy přede dnem 1.6.1999, kdy byl podán návrh na soudní výkon rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení podala oprávněná dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Odvolacímu soudu vytýká, že při posuzování vykonatelnosti k výkonu navrženého platebního výměru nesprávně aplikoval ustanovení §71 a násl. zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, přestože podle ustanovení §18 odst. 1 věty druhé zákona č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění (od 1.4.1997 podle ustanovení §53 odst. 1 věty druhé zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, v platném znění), zdravotní pojišťovny rozhodují platebními výměry, které jsou vykonatelné podle předpisů občanskoprávních. Namítá, že po povinném je vymáhána pokuta, která mu byla uložena podle ustanovení §26 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, a že ustanovení §16 odst. 2 tohoto zákona upravuje promlčení práva vymáhat pokuty (při jejich vymáhání se postupuje jako u pojistného) ve lhůtě 5 let od právní moci platebního výměru. Protože k výkonu navržený platební výměr nabyl právní moci dnem 13.12.1995 a stal se vykonatelným dnem 28.12.1995, „je lhůta v případě podání dne 1.6.1999 pro vymáhání oprávněného zachována\". Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen \"o.s.ř.\" - (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení) a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, dovolací soud přezkoumal napadené usnesení bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
V posuzovaném případě se oprávněná domáhá - jak vyplývá z obsahu spisu - nařízení výkonu platebního výměru vydaného „pojišťovnou\" (podle ustanovení §18 zákona č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení) dne 22.11.1995 pod č. 1340100872, kterým byla povinnému uložena podle ustanovení §26 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, za porušení povinností plátce pojistného podle ustanovení §24 odst. 2 téhož zákona pokuta ve výši 2.000,- Kč; podle potvrzení na něm vyznačeném platební výměr nabyl právní moci dnem 13.12.1995 a stal se vykonatelným dnem 28.12.1995.
Odvolací soud při svém rozhodování dospěl k závěru, že vykonatelnost k výkonu navrženého platebního výměru vydaného ve správním řízení podle ustanovení §18 zákona č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, je třeba posuzovat podle ustanovení §71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád). S tímto závěrem dovolací soud nesouhlasí.
Pokuty podle ustanovení §26 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění zákonů č. 10/1993 Sb., č. 15/1993 Sb., č. 161/1993 Sb., č. 324/1993 Sb., č. 42/1994 Sb., č. 241/1994 Sb., č. 59/1995 Sb., tj. ve znění účinném do 30.6.1996 (vzhledem k tomu, že k výkonu navržený platební výměr byl vydán dne 22.11.1995) - dále též jen „zákon č. 592/1992 Sb.\" - ukládají příslušné zdravotní pojišťovny jako právnické osoby a nositelé všeobecného zdravotního pojištění plátci pojistného za neplnění nebo porušení povinností stanovených v ustanovení §22 odst. 3 písm. a) a b), §24 odst. 2 a 3, §25 a §28 větě druhé tohoto zákona; pokuty jsou příjmem zdravotní pojišťovny, která ji uložila (srov. §26 odst. 4 zákona č. 592/1992 Sb.). Ohledně způsobu placení a vymáhání těchto pokut tento zákon v ustanovení §26 odst. 3 stanoví, že se postupuje stejně jako u pojistného; přitom výslovně odkazuje na ustanovení §18 zákona č. 550/1991 Sb.
Rozhodování zdravotních pojišťoven ve věcech pojistného na zdravotní pojištění upravoval v době, kdy byl vydán k výkonu navržený platební výměr, zákon č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, ve znění zákonů č. 592/1992 Sb., č. 10/1993 Sb., č. 15/1993 Sb., č. 161/1993 Sb., č. 324/1993 Sb., č. 241/1994 Sb., č. 59/1995 Sb., tj. ve znění do 31.12.1995 - dále též jen „zákon č. 550/1991 Sb.\" (v současné době - s účinností od 1.4.1997 - jde o obdobnou úpravu v ustanovení §53 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Podle v té době platného ustanovení §18 odst. 1 věty první zákona č. 550/1991 Sb. se na rozhodování zdravotních pojišťoven ve věcech týkajících se přirážek k pojistnému a pokut a ve sporných případech ve věcech placení pojistného, penále, vracení přeplatku na pojistném a snížení záloh na pojistné vztahují obecné předpisy o správním řízení [tj. zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád) - dále též jen „správní řád\"]. Podle ustanovení §18 odst. 1 věty druhé zákona č. 550/1991 Sb. zdravotní pojišťovny rozhodují platebními výměry, které jsou vykonatelné podle předpisů o řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle ustanovení §251 o.s.ř. nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Uvedené ustanovení se použije nejen na výkon rozhodnutí vydaných v občanském soudním řízení, ale i na výkon dalších titulů, uvedených v ustanovení §274 o.s.ř.
Podle ustanovení §274 písm. h) o.s.ř. jsou titulem, podle kterého lze nařídit soudní výkon rozhodnutí, také jiná vykonatelná rozhodnutí a schválené smíry, jejichž soudní výkon připouští zákon.
Z výše uvedeného vyplývá, že o ukládání pokut za neplnění nebo porušení povinností podle ustanovení §26 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. rozhodují zdravotní pojišťovny formou platebních výměrů na podkladě zákonem jim svěřené pravomoci v oblasti veřejné správy, přičemž v řízení postupují podle správního řádu (srov. §18. odst. 1 zákona č. 550/1991 Sb., §26 odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb.). Platební výměry k zaplacení takové pokuty lze proto vykonat soudním výkonem rozhodnutí podle ustanovení §274 písm. h) o.s.ř.
Stanoví-li zákon, že rozhodnutí správního orgánu lze vykonat jen do určité doby, pak do uplynutí této doby musí být soudní výkon rozhodnutí nařízen a proveden; dojde-li ke zmeškání zákonem stanovené lhůty, nemůže již takové rozhodnutí být podkladem pro soudní výkon rozhodnutí.
Podle ustanovení §71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), lze rozhodnutí správního orgánu, které je ve smyslu ustanovení §52 odst.2 tohoto zákona vykonatelné, nebo smír schválený správním orgánem anebo výkaz nedoplatků jím sestavený vykonat nejpozději do tří let po uplynutí lhůty stanovené pro splnění uložené povinnosti. Uvedené ustanovení platí i pro výkon těchto rozhodnutí, smírů nebo výkazů nedoplatků v řízení před soudem. Rozhodnutí vydaná ve správním řízení (včetně smírů schválených správním orgánem anebo výkazy nedoplatků jím sestavených) lze soudním výkonem rozhodnutí vykonat jen ve lhůtě uvedené v ustanovení §71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád); tato lhůta je prekluzívní, a proto během ní musí být řízení o soudní výkon rozhodnutí nejen zahájeno, ale i skončeno (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28.2.1972, sp. zn. 11 Co 84/72, uveřejněné pod č. 19 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1973 a rozsudek býv. Nejvyššího soudu SSR ze dne 30.11.1977, sp.zn. 2 Cz 151/77, uveřejněný ve Sborníku stanovisek, zpráv a rozhodování soudů a soudních rozhodnutí Nejvyšších soudů ČSSR, ČSR a SSR IV, str. 775).
Ustanovení §71 odst. 3 správního řádu se však nevztahuje na všechna rozhodnutí, smíry a výkazy nedoplatků, které byly vydány správními orgány.
Stanoví-li speciální právní předpis, že se právo na vymáhání pohledávky promlčuje, pak není možné aplikovat obecnou právní úpravu, podle níž taková pohledávka zaniká prekluzí před uplynutím promlčecí doby.
Podle ustanovení §16 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. se právo předepsat dlužné pojistné promlčuje za pět let ode dne splatnosti. Byl-li proveden úkon ke zjištění výše pojistného nebo jeho vyměření, plyne nová promlčecí lhůta ode dne, kdy se o tom plátce pojistného dozvěděl.
Podle ustanovení §16 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. se právo vymáhat pojistné promlčuje ve lhůtě pěti let od právní moci platebního výměru, jímž bylo vyměřeno.
Protože při způsobu placení a vymáhání pokut uložených zdravotními pojišťovnami podle ustanovení §26 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. se postupuje (srov. §26 odst. 3 tohoto zákona) stejně jako u pojistného, platí ustanovení §16 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. i pro vymáhání vyměřených pokut.
Tím, že ustanovení §16 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. stanoví, že právo vymáhat pojistné (i pokuty) se promlčuje, upravuje vykonatelnost platebních výměrů vydaných zdravotními pojišťovnami podle ustanovení §18 zákona č. 550/1991 Sb. odlišným (jiným) způsobem, než je uvedeno v obecném ustanovení §71 odst. 3 správního řádu. Ve svém důsledku to znamená, že ustanovení §16 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. představuje v tomto smyslu ve vztahu k ustanovení §71 odst. 3 správního řádu speciální právní úpravu.
Na základě uvedených důvodů dovolací soud dospěl k závěru, že platební výměr, kterým byla povinnému uložena pokuta podle ustanovení §26 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. za nesplnění povinnosti vyplývající z ustanovení §24 odst. 2 téhož zákona, lze soudním výkonem rozhodnutí vykonat i po uplynutí tří let od uplynutí lhůty stanovené pro její zaplacení; lhůta uvedená v ustanovení §71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád) pro výkon těchto rozhodnutí neplatí. Na uvedeném závěru nic nemění ani to, že platební výměr o uložení pokuty se vydává ve správním řízení; rozhodné tu je, že při vymáhání (i cestou výkonu rozhodnutí) se postupuje podle ustanovení §16 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb., podle něhož se nároky neprekludují, ale promlčují. K promlčení pokuty pak lze v soudním výkonu rozhodnutí přihlédnout jen tehdy, jestli to dlužník namítne a jen v rozsahu uplatněné námitky (srov. též usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13.1.1999, sp.zn. 21 Cdo 1887/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 21, ročník 1999, číslo sešitu 2/99, nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28.7.1999, sp.zn. 20 Cdo 437/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 11, ročník 2000, číslo sešitu 1/2000).
Z uvedeného vyplývá, že právní názor odvolacího soudu, podle kterého lze platební výměr o uložení pokuty podle ustanovení §26 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vydaný zdravotní pojišťovnou podle ustanovení §18 zákona č. 550/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, soudním výkonem rozhodnutí vykonat jen ve lhůtě uvedené v ustanovení §71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., není správný. Nejvyšší soud České republiky proto napadené usnesení zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení (§243b odst. 1 část věty za středníkem, §243b odst. 2 věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud též o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1, věta druhá a třetí o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 18. května 2001
JUDr. Mojmír P u t n a, v. r.
předseda senátu