ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.2293.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 2293/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Č. s., a.s. proti povinnému G. K., pro částku 20.905,- Kč s příslušenstvím srážkami ze mzdy povinného, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. E 2279/99, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. srpna 1999, č.j. 39 Co 428/99-9, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
K návrhu oprávněné Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 2.6.1999, č.j. E 2279/99-4, nařídil podle „vykonatelného rozsudku KS v Brně ze dne 4.8.1998, sp.zn. 20 Co 492/97\" k uspokojení pohledávky oprávněné v částce 20.905,- Kč s 6% úroky od 5.8.1997 do 24.10.1997 z částky 21.905,- Kč; od 25.10.1997 do 18.12.1997 z částky 21.405,- Kč a od 19.12.1997 do zaplacení z částky 20.905,- Kč, jakož i nákladů předcházejícího řízení 950,- Kč a nákladů návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí 420,- Kč výkon rozhodnutí srážkami z důchodu, jenž je povinnému vyplácen Českou správou sociálního zabezpečení Praha 5.
K odvolání povinného Městský soud v Praze usnesením ze dne 26.8.1999, č.j. 39 Co 428/99-9, usnesení soudu prvního stupně potvrdil s tím, že výkon rozhodnutí se nařizuje podle vykonatelného rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 28.2.1995, sp. zn. 43 C 165/90 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 4.8.1998, sp. zn. 20 Co 492/97. Dospěl k závěru, že v dané věci jsou splněny všechny zákonné předpoklady k nařízení výkonu rozhodnutí.
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31.12.2000 – dále jen „o.s.ř.\" (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a dospěl k závěru, že v posuzované právní věci brání meritornímu rozhodnutí o dovolání nedostatek podmínky dovolacího řízení.
Podle ustanovení §241 odst. 1, věty první o.s.ř. dovolatel musí být zastoupen advokátem, jestliže nemá právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná. Podle ustanovení §241 odst. 2, věty druhé o.s.ř. nemá-li dovolatel právnické vzdělání, musí být dovolání sepsáno advokátem, anebo zaměstnancem (členem) dovolatele s právnickým vzděláním, který za něj jedná.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Mimořádnost tohoto opravného prostředku odůvodňuje požadavek, aby účastník řízení (jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj ve smyslu §21 o.s.ř. jedná), který se rozhodl dovolání uplatnit, měl právnické vzdělání nebo, aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytovat právní pomoc (advokátem, dříve i komerčním právníkem), jestliže sám nebo jeho zaměstnanec (člen) takového vzdělání nedosáhl.
Z ustanovení §241 odst. 1, věty první a z ustanovení §241 odst. 2, věty druhé o.s.ř. vyplývá, že dovolatel – pokud nemá právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná – musí být nejen při podání dovolání zastoupen advokátem (komerční právníci se stali s účinností od 1.7.1996 advokáty – srov. §57 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii), ale i požadavek, že tento procesní úkon může učinit jen prostřednictvím takového zástupce. Citované ustanovení představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit; bez jejího splnění však nelze vydat rozhodnutí, kterým se řízení končí (rozhodnutí ve věci samé).
V posuzovaném případě podal povinný dovolání proti usnesení odvolacího soudu, aniž by při tomto úkonu byl zastoupen advokátem, a nebylo ani prokázáno, že by měl právnické vzdělání.
Obvodní soud pro Prahu 5 proto usnesením ze dne 28.2.2000, č.j. 72 E2279/99-15a, povinného vyzval, aby si ve lhůtě 1 měsíce od doručení označeného usnesení zvolil zástupcem advokáta, který ve stejné lhůtě povinným učiněné dovolání nahradí nebo doplní vlastním podáním, které bude mít náležitosti řádného dovolání. Zároveň je poučil, že soud řízení o dovolání zastaví, nebude-li výzvě ve stanovené lhůtě vyhověno. Usnesení bylo povinnému doručeno dne 12.6.2000. Na uvedenou výzvu soudu povinný nereagoval.
Protože dovolatel přes výzvu a poučení o důsledcích své nečinnosti do dnešního dne nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ustanovení §241 odst. 1, věty první a §241 odst. 2, věty druhé o.s.ř. neodstranil, Nejvyšší soud České republiky řízení o dovolání povinného – aniž by se jím mohl dále zabývat – podle ustanovení §243c a §104 odst. 2, věty třetí o.s.ř. zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, §254 odst. 1, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť povinný s ohledem na výsledek řízení na náhradu nákladů řízení nemá právo a oprávněné v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 16. května 2001
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á
předsedkyně senátu