ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.2884.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 2884/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné A. K., proti povinnému J. K., pro výživné srážkami ze mzdy povinného, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 48 E 1597/99, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. května 2000, č.j. 13 Co 573/2000 – 17, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 10.8.1992, č.j. 41 C 57/92 – 27, rozvedl manželství oprávněné a povinného a schválil jejich dohodu o výchově a výživě nezletilých dětí A. a B. K., v níž se povinný zavázal platit na výživu každého z dětí částku 600,- Kč měsíčně. Protože podle tvrzení oprávněné jí povinný v době od 1.1.1996 do 31.12.1999 nehradil stanovené výživné a dluží jí za toto období na výživném částku 28.800,- Kč, domáhala se tato návrhem došlým Okresnímu soudu v Karviné dne 15.12.1999 nařízení výkonu rozhodnutí „srážkami z pracovní odměny odsouzeného\".
Okresní soud v Karviné usnesením ze dne 5.1.2000, č.j. 48 E 1597/99 – 7, nařídil podle výše označeného rozsudku k uspokojení pohledávky oprávněné na výživném v částce 28.800,- Kč výkon rozhodnutí srážkami z pracovní odměny, která přísluší povinnému proti nápravně výchovnému ústavu v H. S.
K odvolání povinného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 11.5.2000, č.j. 13 Co 573/2000 – 17, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že v dané věci byly splněny všechny předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí.
Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 – dále jen „o.s.ř.\" (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a dospěl k závěru, že v posuzované právní věci brání meritornímu rozhodnutí o dovolání nedostatek podmínky dovolacího řízení.
Podle ustanovení §241 odst. 1, věty první o.s.ř. dovolatel musí být zastoupen advokátem, jestliže nemá právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná. Podle ustanovení §241 odst. 2, věty druhé o.s.ř. nemá-li dovolatel právnické vzdělání, musí být dovolání sepsáno advokátem, anebo zaměstnancem (členem) dovolatele s právnickým vzděláním, který za něj jedná.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Mimořádnost tohoto opravného prostředku odůvodňuje požadavek, aby účastník řízení (jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj ve smyslu §21 o.s.ř. jedná), který se rozhodl dovolání uplatnit, měl právnické vzdělání nebo aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytovat právní pomoc (advokátem, dříve i komerčním právníkem), jestliže sám nebo jeho zaměstnanec (člen) takového vzdělání nedosáhl.
Z ustanovení §241 odst. 1, věty první a z ustanovení §241 odst. 2, věty druhé o.s.ř. vyplývá, že dovolatel – pokud nemá právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná – musí být nejen při podání dovolání zastoupen advokátem (komerční právníci se stali s účinností od 1.7.1996 advokáty – srov. §57 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii), ale i požadavek, že tento procesní úkon může učinit jen prostřednictvím takového zmocněnce. Citované ustanovení představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit; bez jejího splnění však nelze vydat rozhodnutí, kterým se řízení končí (rozhodnutí ve věci samé).
V posuzovaném případě podal povinný dovolání proti usnesení odvolacího soudu, aniž by při tomto úkonu byl zastoupen advokátem, a nebylo ani prokázáno, že by měl právnické vzdělání. Okresní soud v Karviné proto usnesením ze dne 24.10.2000, č.j. 48 E 1597/99 - 26, povinného poučil, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem, kterým musí být sepsáno i dovolání a vyzval jej, aby si ve lhůtě 15-ti dnů od doručení označeného usnesení zvolil jako zástupce pro dovolací řízení advokáta, který by již učiněné dovolání došlé tamnímu soudu v uvedené lhůtě nahradil nebo doplnil vlastním podáním tak, aby z dovolání byl patrný rozsah, v jaké se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, důvody, kterými je dovolání v souladu s ustanovení §241 odst. 3 o.s.ř. odůvodněno, aby byly označeny důkazy k prokázání důvodů dovolání a uvedeno čeho se dovolatel domáhá. Dovolatel byl zároveň poučen, že soud řízení zastaví, nebude-li takové výzvě ve stanovené lhůtě vyhověno. Přestože usnesení bylo povinnému doručeno dne 26.10.2000, výzvě dosud nevyhověl.
Z uvedeného vyplývá, že dovolatel nesplnil zákonem stanovenou podmínku dovolacího řízení a přes výzvu soudu a poučení o důsledcích své nečinnosti do dnešního dne nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ustanovení §241 odst. 1, věty první a §241 odst. 2, věty druhé o.s.ř. neodstranil. Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání povinného – aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi – podle ustanovení §243c a §104 odst. 2, věty třetí o.s.ř. - zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, §254 odst. 1, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť povinný s ohledem na výsledek řízení na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo a oprávněné v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 16. května 2001
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á
předsedkyně senátu