ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.2985.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 2985/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Č. d., proti povinné M. V., pro 4.600,- Kč s příslušenstvím prodejem movitých věcí povinné, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp.zn. 48 E 422/99, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. listopadu 1999, č.j. 13 Co 1362/99-24, takto:
I. Dovolání povinné se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné usnesením ze dne 14.5.1999, č.j. 48 E 422/99-13, nařídil na návrh oprávněné podle “vykonatelného platebního rozkazu Okresního soudu v Karviné ze dne 29.1.1990 č.j. 22 C 6/90“ k uspokojení pohledávky oprávněné v částce 4.600,- Kč s 3% úroky od 1.3.1998, nákladů předcházejícího řízení ve výši 195,- Kč a nákladů tohoto výkonu rozhodnutí ve výši 300,- Kč výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinné.
K odvolání povinné Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30.11.1999, č.j. 13 Co 1362/99-24, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že všechny podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí byly splněny; vydání napadeného usnesení předcházelo vydání „podkladového titulu“, jímž je platební rozkaz Okresního soudu v Karviné ze dne 29.1.1990, č.j. 22 C 6/90-4, který nabyl právní moci dne 20.2.1990, a navržený výkon rozhodnutí částku přiznanou vykonatelným titulem nepřesáhl.
V dovolání proti usnesení odvolacího soudu povinná namítá, že vymáhanou pohledávku z titulu půjčky v původní výši 5.000,- Kč v době od února do prosince roku 1990 zaplatila. Navrhla, aby „byly tyto věci ověřeny Nejvyšším soudem“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen „o.s.ř.“ (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2 o.s.ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
V posuzovaném případě bylo z obsahu spisu zjištěno, že usnesení odvolacího soudu bylo doručeno oprávněné i povinné dne 20.12.1999. Usnesení odvolacího soudu tak nabylo právní moci dne 20.12.1999 (§167 odst. 2, §159 odst. 1 o.s.ř.) a lhůta k podání dovolání uplynula podle ustanovení §240, §243c o.s.ř. a §57 odst. 1 a 2 o.s.ř. dnem 20.1.2000.
Jak vyplývá z dokladu o zaslání dovolání (poštovní obálky), bylo dovolání povinné adresované Nejvyššímu soudu v Brně, Burešova 20 (dovolacímu soudu), podáno na poště Bohumín 1 jako doporučená zásilka pod podacím číslem R 024399 dne 24.1.2000. Dovolání bylo tedy podáno po uplynutí zákonné lhůty (§240 odst. 1 věta první, 57 odst. 2, 3 o.s.ř.).
Vzhledem k tomu, že zmeškání dovolací lhůty nelze prominout (§240 odst. 2 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud České republiky dovolání povinné podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - jako opožděné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243 odst. 4 věty první, §254 odst. 1, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť povinná s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a oprávněné v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. září 2001
JUDr. Mojmír P u t n a, v.r.
předseda senátu