ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.3031.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 3031/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Okresní pojišťovny v H., proti povinnému K. S., pro 5.000,- Kč přikázáním pohledávky z účtu povinného, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. E 3840/99, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. srpna 2000, č.j. 25 Co 60/2000–19, takto:
Usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Podle ustanovení §26 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších změn a doplňků (dále jen zákon č. 592/1992 Sb.), uložila oprávněná platebním výměrem ze dne 29.10.1996 č. 1340205559 povinnému povinnost zaplatit pokutu za porušení povinnosti plátce pojistného, stanovené v ustanovení §24 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. a spočívající v tom, že povinný oprávněné ve stanovené lhůtě nepředložil přehled o úhrnu zaplacených záloh, příjmech a výdajích ze samostatné výdělečné činnosti za rok 1994.
K návrhu oprávněné nařídil Okresní soud v Hradci Králové unesením ze dne 17.12.1999, č.j. E 3840/99 – 6, výkon platebního výměru oprávněné ze dne 29.10.1996 č. 1340205559 odepsáním uplatněné pohledávky ve výši 5.000,- Kč z účtu povinného.
K odvolání povinného Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 4.8.2000, č.j. 25 Co 60/2000 – 19, usnesení okresního soudu změnil tak, že návrh oprávněné na nařízení výkonu jmenovaného platebního výměru zamítl. Dovodil, že předmětný platební výměr oprávněné nelze vykonat, jelikož uplynula tříletá prekluzívní lhůta podle ustanovení §71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších změn a doplňků (dále jen „správní řád\"). Aplikace uvedeného ustanovení správního řádu není vyloučena speciální právní úpravou podle ustanovení §16 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb., neboť toto ustanovení se vztahuje výlučně na vymáhání pojistného, zatímco předmětným platebním výměrem byla uložena povinnost platit pokutu.
Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání, v němž namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.). Nesouhlasí se závěrem dovozujícím, že výkon platebního výměru oprávněné je omezen tříletou prekluzívní lhůtou podle ustanovení §71 odst. 3 správního řádu. Připomíná, že pokuta ve výši 5.000,- Kč byla povinnému jako plátci uložena podle ustanovení §26 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění. Podle §26 odst. 3 tohoto zákona se při placení a vymáhání pokut postupuje stejně jako u vymáhání pojistného, přičemž právo vymáhat pojistné se ve smyslu ustanovení §16 odst. 2 uvedeného zákona promlčuje ve lhůtě pěti let od právní moci platebního výměru, jímž bylo vyměřeno. Dovolatelka navrhla, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 - dále jen „o.s.ř.\" (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1. o.s.ř. a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Vady řízení taxativně uvedené v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., způsobující zmatečnost rozhodnutí odvolacího soudu, a jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.), dovolatelka v rámci přípustných dovolacích důvodů uvedených v §241 odst. 3 písm. a) a b) o.s.ř. netvrdí a jejich existence ani z obsahu spisu nevyplývá.
Při vázanosti dovolatelkou uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241 odst. 3 písm. d) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, včetně jeho konkretizace plynoucí z obsahu dovolání (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.), se dovolacímu přezkumu otevírá kontrola správnosti právního závěru odvolacího soudu, podle něhož je třeba zamítnout návrh oprávněné na nařízení výkonu rozhodnutí, protože na danou věc dopadá ustanovení §71 odst. 3 správního řádu a její právo domáhat se výkonu předmětného platebního výměru bylo prekludováno.
Právním posouzením věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k učinění závěru, zda-li a komu soud právo přizná či oduzná (jaká mají účastníci podle dispozice právní normy práva a povinnosti). Právní posouzení je nesprávné, dopustil-li se soud při této činnosti omylu, tj. když na správně zjištěný skutkový stav aplikoval jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, anebo ze skutečností najisto postavených vyvodil nesprávné právní závěry. Soud posoudí věc právně nesprávně i tehdy, neposoudí-li věc podle všech právních norem, které se na ni vztahují.
Podle §53 odst. 1 věty první zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších změn a doplňků (dále jen zákon č. 48/1997 Sb.), na rozhodování zdravotních pojišťoven ve věcech týkajících se přirážek k pojistnému, pokut a pravděpodobné výše pojistného a ve sporných případech ve věcech placení pojistného, penále, vracení přeplatku na pojistném a snížení záloh na pojistné se vztahují obecné předpisy o správním řízení. Podle ustanovení §71 odst. 1 věty první správního řádu nesplní-li účastník řízení ve stanovené lhůtě dobrovolně povinnost uloženou mu rozhodnutím, které je vykonatelné (§52 odst. 2), nebo smírem schváleným správním orgánem nebo výkazem nedoplatků jím sestaveným, jejich výkon se provede. Podle odstavce třetího téhož ustanovení rozhodnutí lze vykonat nejpozději do tří let po uplynutí lhůty stanovené pro splnění uložené povinnosti.
Podle §53 odst. 1 věty druhé zákona č. 48/1997 Sb. zdravotní pojišťovny rozhodují platebními výměry, které jsou vykonatelné podle předpisů o řízení ve věcech občanskoprávních. Podle ustanovení §251 o.s.ř. nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Toto ustanovení se použije nejen na výkon rozhodnutí vydaných v občanském soudním řízení; podle ustanovení §274 písm. h/ o.s.ř. jsou titulem, podle kterých lze nařídit soudní výkon rozhodnutí, také jiná vykonatelná rozhodnutí a schválené smíry, jejichž soudní výkon připouští zákon..
V posuzované věci se jedná o soudní výkon platebního výměru, jímž byla povinné podle ustanovení §26 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 592/1992 Sb.\") uložena pokuta pro nesplnění povinnosti stanovené v §24 odst. 2 téhož zákona. Účelem zákona č. 592/1992 Sb. je upravit výši pojistného na všeobecné zdravotní pojištění, penále, způsob jejich placení, kontrolu, vedení evidence plátců pojistného a zřízení zvláštního účtu všeobecného zdravotního pojištění. Podle ustanovení §26 zákona č. 592/1992 Sb. za neplnění nebo porušení povinností stanovených v jeho §22 odst. 3 písm. a/ a b/, §24 odst. 2 a 3, §25 a §28, větě druhé, může příslušná zdravotní pojišťovna uložit plátci pojistného pokutu až do výše 50.000,- Kč za jednotlivé nesplnění nebo porušení povinnosti. Pokud jde o způsob placení a vymáhání pokut, postupuje se stejně jako u pojistného (§26 odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb.).
Podle ustanovení §16 odst. 1 zákona se právo předepsat dlužné pojistné promlčuje za pět let ode dne splatnosti. Byl-li proveden úkon ke zjištění výše pojistného nebo jeho vyměření, plyne nová promlčecí lhůta ode dne, kdy se o tom plátce pojistného dozvěděl. Podle odstavce druhého téhož ustanovení se právo vymáhat pojistné promlčuje ve lhůtě pěti let od právní moci platebního výměru, jímž bylo vyměřeno.
Jestliže speciální právní předpis - jímž zákon č. 592/1992 Sb. ve vztahu ke správnímu řádu nepochybně je - stanoví, že se právo na vymáhání nedoplatků pojistného (jak již bylo shora zmíněno, shodná je ve smyslu ustanovení §26 odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb. úprava vymáhání pokut), promlčuje ve lhůtě pěti let od právní moci platebního výměru (§16 odst. 2 ve spojení s §26 odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb.), pak nelze než dovodit, že touto zvláštní právní úpravou je úprava obecná, v daném případě zakotvená v ustanovení §71 odst. 3 správního řádu, vyloučena (srovnej obdobně usnesení Nejvyššího soudu z 28. dubna 1999 a z 28. července 1999, sp. zn. 21 Cdo 1262/98 a 20 Cdo 437/99, uveřejněná v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1999 pod poř. č. 120 a č. 1, ročník 2000 pod poř. č. 11. a z 21. února 2001, sp. zn. 20 Cdo 102/2001).
Z uvedeného vyplývá, že právní názor odvolacího soudu, podle něhož platební výměr nelze vykonat po uplynutí tříleté prekluzívní lhůty stanovené v ustanovení §71 odst. 3 správního řádu, je nesprávný. Protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené usnesení spočívá (§241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.), Nejvyšší soud je usnesením zrušil (§243b odst. 1 věta za středníkem, odst. 5 o.s.ř.) a věc podle ustanovení §243b odst. 2 věty první o.s.ř. odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
V novém rozhodnutí bude opětovně rozhodnuto o nákladech řízení včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta třetí o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. května 2001
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu