ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.441.2001.1
sp. zn. 21 Cdo 441/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci dědictví po S. M., za účasti 1) nezletilé K. N. a 2) B. H., vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. D 2/97, o dovolání B. H. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. listopadu 2000 č.j. 12 Co 678/99-164, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Liberci usnesením ze dne 7.1.1997 č.j. D 2/97-1 zahájil řízení o dědictví po S. M., zemřelém dne 9.9.1996. Provedením úkonů v řízení o dědictví pověřil podle ustanovení §38 o.s.ř. notářku JUDr. E. S.
Okresní soud v Liberci usnesením ze dne 23.10.1997 č.j. D 2/97-99 určil, že dědičkou po zůstaviteli je B. H. \"jako dědička ze závěti\". Při svém rozhodování vycházel ze zjištění, že zůstavitel byl v době smrti občanem Spojených států amerických (\"státní občanství České republiky\" pozbyl dne 21.3.1986), a případ je proto v souladu s ustanovením §17 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, třeba \"posuzovat\" podle právního řádu USA. Zůstavitel dne 19.1.1996 sepsal závěť, ve které ustanovil dědičkou veškerého svého majetku svoji sestru B. H. Dne 25.1.1996 tuto závěť doplnil dodatkem, ve kterém uvedl, že pokud jde o jeho nezletilou dceru K. M. (nyní N.), vzhledem ke snaze jejích prarodičů (rodičů zemřelé matky nezletilé) stát se proti jeho vůli jejími pěstouny, trvá \"proti českým zákonům\" na tom, aby celý jeho majetek zdědila B. H., která \"po dovršení plnoletosti K.\" pozůstalé dceři \"vyplatí\" polovinu dědictví. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že - jelikož podle ustanovení odd. 2.302 písm. a) odst. 1 zákona č. 51 státu Aljaška, který je třeba v posuzovaném případě aplikovat, nenáleží v závěti opomenutému potomku zůstavitele, narozenému nebo osvojenému poté, co závěť vstoupila v platnost, \"podíl z majetku ve stejné hodnotě jako by zůstavitel zemřel bez závěti\", jestliže jej zůstavitel opomenul záměrně - je závěť zůstavitele podle právního řádu státu, jehož byl zůstavitel v době smrti občanem, platná a jeho jedinou dědičkou je B. H.
K odvolání nezletilé K. N. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 25.11.1998 č.j. 9 Co 762/97-107 usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud vytknul soudu prvního stupně, že při svém rozhodování vycházel z ustanovení odd. 2.302 písm. a) odst. 1 zákona č. 51 státu Aljaška, které upravuje nároky v závěti opomenutých potomků zůstavitele, narozených nebo osvojených poté, co závěť vstoupila v platnost; protože se nezletilá K. N. narodila dne 7.9.1991 a zůstavitel svoji závěť sepsal dne 19.1.1996 a dodatek k závěti dne 25.1.1996, uvedené ustanovení na posuzovanou věc nedopadá. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby zjistil, jak právní řád státu, jehož byl zůstavitel v době smrti občanem, upravuje dědická práva v závěti opomenutých potomků zůstavitele, narozených před sepsáním závěti, aby uvážil, zda se ve smyslu ustanovení §36 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů, účinky použití tohoto práva nepříčí zásadám právního řádu České republiky, na nichž je nutno bez výhrady trvat, a rovněž aby s přihlédnutím k judikatuře příslušných orgánů státu, jehož byl zůstavitel v době smrti občanem, posoudil, zda vůle zůstavitele, vyjádřená v dodatku k závěti, skutečně směřovala k vyloučení nezletilé K. N. z dědění.
Okresní soud v Liberci poté usnesením ze dne 22.6.1999 č.j. D 2/97-137 určil, že dědičkou zůstavitele je nezletilá K. N. \"jako jediná dědička ze zákona\". Po doplnění dokazování konstatoval, že \"spolehlivý obraz dědického a pozůstalostního práva Spojených států amerických chybí, neboť vedle zákonů stojí právo soudců na vlastní posouzení konkrétních případů\". Ztotožnil se s názorem opatrovníka nezletilé K. N., že ochrana neopominutelného dědice, zakotvená v ustanovení §479 obč. zák., je základní zásadou právního řádu České republiky, na které je nutno bez výhrady trvat, a přihlížeje rovněž k \"výkladu americké jurisdikce, podle které podléhá právo potomků a ostatních osob na povinný díl právu posledního sídla zůstavitele\", dospěl k závěru, že aplikací právního řádu státu, jehož byl zůstavitel v době smrti občanem, by byla nezletilé K. N. způsobena značná újma.
K odvolání B. H. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 7.11.2000 č.j. 12 Co 678/99-164 usnesení soudu prvního stupně potvrdil \"v tom znění, že jedinou dědičkou zůstavitele je pozůstalá dcera K. N., nar. 7.9.1991, bytem v B., L. č. 756 jako dědička ze zákona\". Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že ochrana nezletilého neopominutelného dědice je zásadou právního řádu České republiky, na které je nutno bez výhrady trvat, a že vzhledem ke skutečnosti, že právní řád státu, jehož byl zůstavitel v době smrti občanem, neposkytuje v závěti opomenutým nezletilým potomkům zůstavitele, narozeným před sepsáním závěti, ochranu v rozsahu, v jakém jim ji přiznává §479 obč. zák., nelze jej s ohledem na ustanovení §36 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších změn a doplňků, v posuzovaném případě aplikovat. Soud prvního stupně proto \"právem vycházel\" z ustanovení §479 obč. zák.; protože se nezletilá opomenutá dcera zůstavitele neplatnosti závěti dovolala, závěť \"právem pokládal\" za neplatnou a nezletilou K. N. za jedinou zůstavitelovu dědičku.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala B. H. dovolání. Namítá, že \"zcela mimo pozornost obou soudů zůstala okolnost\", že nezletilá K. N. je občankou USA, a zdůrazňuje, že soudy se měly zabývat posouzením, zda \"tento fakt vykonává nějaký vliv na uplatnění obrany proti závěti zůstavitele\" a zda \"při režimu bipolidity není přiměřené spravovat svůj právní režim ustanovením právních řádů obou států, jsou-li tyto režimy dány\". Soudům obou stupňů dále vytýká, že ponechaly \"nepovšimnut význam pasáže\" dodatku k závěti, ve kterém zůstavitel projevil vůli, aby byla jeho dceři po dovršení zletilosti vyplacena polovina hodnoty dědictví. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen \"o.s.ř.\" (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Podle ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř. dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,
b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,
c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,
e) odvolání odmítnuto,
f) odvolací řízení zastaveno.
Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o.s.ř.).
V posuzovaném případě B. H. napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve věci samé. Protože nejde o potvrzující usnesení ve smyslu ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o.s.ř. a protože přípustnost dovolání proti tomuto usnesení neplyne ani z dalších ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř., mohla by přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu v dané věci vyplývat již pouze z ustanovení §239 o.s.ř., nebo by ji mohl zakládat některý z důvodů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §239 odst. 1 o.s.ř. v dané věci nejsou splněny, neboť odvolací soud ve výroku svého usnesení přípustnost dovolání nevyslovil. Dovolání v této věci nemůže být přípustné ani podle ustanovení §239 odst.2 o.s.ř., a to již z toho důvodu, že dovolatelka - jak vyplývá z obsahu spisu - neučinila před vydáním usnesení odvolacího soudu návrh na vyslovení přípustnosti dovolání.
Přípustnost dovolání není v posuzovaném případě založena ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Žádná z vad uvedených v tomto ustanovení nebyla zjištěna a dovolatelka ani netvrdí, že by jí bylo usnesení odvolacího soudu postiženo.
Protože dovolání proti usnesení odvolacího soudu není z hledisek ustanovení §237, §238a a §239 o.s.ř. přípustné, Nejvyšší soud České republiky dovolání B. H. - aniž by se věcí mohl dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odmítl. Ve smyslu ustanovení §243a odst. 1 věty první o.s.ř. dovolací soud o dovolání rozhodl bez jednání.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. listopadu 2001
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu