ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.48.2001.1
sp. zn. 21 Cdo 48/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce J. P., proti žalované P. Č. s., a.s. (dříve ČS – Ž. p., a.s.), o určení, že pracovní poměr účastníků trvá, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 26 C 3/99, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. května 2000 č.j. 16 Co 32/2000-92, takto:
I. Dovolání žalované se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce podal dne 27.1.1999 u Okresního soudu v Karviné žalobu, kterou se domáhal, aby bylo určeno, že \"rozhodnutí žalované (ze dne 16. prosince 1998 zn. 101/339/98 Mgr. M.), že pracovní poměr žalobce u žalované skončil ke dni 31. prosince 1995 dohodou dle §43 ZP, je neplatné\". K odůvodnění žaloby uvedl, že rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 22.4.1998 č.j. 20 C 177/95-120, jenž \"byl potvrzen rozsudkem\" Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.9.1998 sp. zn. 16 Co 242/98, bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru, kterou mu žalovaná dala dne 27.10.1995 podle ustanovení §46 odst.1 písm.f) zák. práce, je neplatná. Žalobce \"po doručení předmětných rozsudků\" žalovanou vyzval, aby ho dále zaměstnávala. Žalovaná mu však sdělila, že pracovní poměr skončil \"zpětně\" dne 31.12.1995 dohodou. Žalobce s takovouto dohodou \"v žádném případě nesouhlasí\".
Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 30.3.1999 č.j. 26 C 3/99-16 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při svém rozhodování vycházel ze zjištění, že rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 22.4.1998 sp.zn. 20 C 177/95 bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru podle ustanovení §46 odst.1 písm.f) zák. práce, kterou žalovaná dala dne 27.10.1995 žalobci, je neplatná, a že odvolání žalované proti tomuto rozsudku bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.9.1998 sp. zn. 16 Co 242/98 jako opožděné odmítnuto. Žaloba nemůže být důvodná, neboť žalovaná neučinila žádné rozhodnutí o tom, že by pracovní poměr žalobce u ní skončil ke dni 31.12.1995. Dopisem ze dne 16.12.1998 žalovaná sdělila žalobci, že pracovní poměr účastníků skončil - vzhledem k tomu, že žalobce do pravomocného skončení sporu o neplatnost rozvázání pracovního poměru neoznámil žalované, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnávala - dohodou ve smyslu ustanovení §61 odst.3 písm.a) zák. práce.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 17.6.1999 č.j. 16 Co 206/99-28 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud dovodil, že žaloba je nesprávná, neboť její obsah \"neodpovídá žalobnímu petitu\", a soudu prvního stupně vytknul, že žalobu projednal, aniž by se \"postupem podle ustanovení §5, §43 odst.1, 2 s přihlédnutím k ustanovení §42 odst.4 a §79 odst.1 o.s.ř.\" pokusil o odstranění vad žaloby. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby v dalším řízení poskytl žalobci náležité procesní poučení, v rámci něhož bude žalobce v souladu s ustanovením §43 odst.1 o.s.ř. poučen o vadách žaloby a o tom, jakým způsobem je třeba opravu žaloby provést.
Žalobce poté na výzvu soudu prvního stupně uvedl, že se domáhá, aby bylo určeno, že jeho pracovní poměr u žalované i nadále trvá.
Okresní soud v Karviné poté rozsudkem ze dne 8.10.1999 č.j. 26 C 3/99-43 rozhodl, že \"změna žalobního návrhu se připouští\", zamítl žalobu na určení, že pracovní poměr žalobce u žalované trvá nadále, a žalobci uložil, aby zaplatil žalované na náhradě nákladů řízení 5.375,- Kč k rukám její zástupkyně advokátky. Po provedeném dokazování soud prvního stupně dovodil, že žalobce po neplatném rozvázání pracovního poměru neoznámil žalované, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnávala. Takové oznámení není obsaženo v dopise žalobce žalované ze dne 28.11.1995 (v tomto dopise žalobce vyzývá žalovanou, aby vzala svou výpověď z pracovního poměru písemně zpět a aby vůči němu plnila všechny povinnosti z pracovního poměru, avšak \"o dalším zaměstnávání nepíše ničeho\"), a ani v dalších dopisech ze dne 31.10.1998, ze dne 17.12.1998 a ze dne 11.1.1999; tyto dopisy byly navíc žalované zaslány až poté, co již bylo o neplatnosti výpovědi z pracovního poměru pravomocně rozhodnuto. Soud prvního stupně dále přihlédl k tomu, že žalobce podal u soudu žalobu na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, aniž by v ní uplatnil také nárok na náhradu mzdy poskytované při neplatném rozvázání pracovního poměru, a že v průběhu řízení vedeného ve věci sp.zn. 20 C 177/95 vystupoval tak, že je \"srozuměn s tím, že po uplynutí výpovědní doby skončí pracovní poměr u žalované\", a dospěl k závěru, že \"žalobci šlo pouze o to, aby mu byly vypláceny nemocenské dávky\", a že pracovní poměr účastníků proto skončil ve smyslu ustanovení §61 odst.3 zák. práce dohodou.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 15.5.2000 č.j. 16 Co 32/2000-92 změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé tak, že určil, že pracovní poměr žalobce u žalované nadále trvá, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 1.000,- Kč. Odvolací soud provedl důkaz listinou - dopisem žalobce žalované ze dne 28.12.1995, z něhož zjistil, že žalobce vyzval žalovanou, aby vzala svou výpověď z pracovního poměru ze dne 27.10.1995 zpět a aby plnila všechny své povinnosti z pracovního poměru, zejména povinnosti spojené s pracovním úrazem ze dne 3.10.1995, povinnosti hradit zdravotní a sociální pojištění, proplatit mzdu a odměny za r. 1994 a 1995 a žalobce nadále zaměstnávat v souladu s pracovní smlouvou na jednatelství v Karviné. Z tohoto důkazu, jakož i z listinných důkazů provedených před soudem prvního stupně, odvolací soud dovodil, že žalobce vůči žalované \"soustavně projevoval nesouhlas s rozvázáním pracovního poměru a domáhal se, aby zaměstnavatel plnil povinnosti vyplývající z pracovní smlouvy\". Žalobce především v dopise ze dne 28.12.1995 dal žalované najevo, že trvá na dalším zaměstnávání, a proto nemohlo dojít ke skončení pracovního poměru fikcí dohody podle ustanovení §61 odst.3 písm.a) zák. práce. Protože žalovaný nedal najevo svou vůli netrvat na dalším zaměstnávání u žalované ani tím, že požádal o přiznání předčasného starobního důchodu, trvá pracovní poměr účastníků i nadále.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Uvedla, že rozhodující důkaz ve věci - dopis ze dne 28.12.1995 - byl proveden až u odvolacího soudu a že žalobce se o něm ani v korespondenci se žalovanou, ani v soudních řízeních dosud nezmínil; protože byl soudu současně předložen \"podací lístek\", vzal \"pověřený zástupce\" žalované jeho obsah \"na vědomí\". Následně žalovaná z knihy došlé doporučené pošty zjistila, že \"pod číslem podacího lístku\" je zapsána jako doručená zásilka dne 29.12.1995 \"neschopenka\" a nikoliv dopis, který žalobce předložil odvolacímu soudu. Podle žalované je \"otázkou\", zda jde ze strany žalobce o \"důkazy hodnověrné, tedy zda nebyl přípis z 28.12.1995 vyhotoven účelově dodatečně\". Vzhledem k tomu, že žalobce se o dopisu ze dne 28.12.1995 \"dosud\" nikdy nezmínil, je tím zpochybněn pro věc rozhodující důkaz. Žalovaná navrhla, aby byl proveden důkaz knihou došlé doporučené pošty, průkazem o trvání pracovní neschopnosti a \"korespondencí žalobce - dopisy z 11.8.1995, 7.10.1995 a 28.11.1995\", aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalované zamítl. Uvedl, že pod \"podacím lístkem R 836 ze dne 28.12.1995\" žalované zaslal \"průkaz o trvání pracovní neschopnosti\", žalobu na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 27.10.1995, kterou podal u soudu, a \"průvodní dopis\" k uvedeným \"dokumentům\". Žalobce současně poukazuje na to, že \"byly ztraceny doklady, které byly převzaty podatelnou OS v Karviné\", a že \"předmětné doklady\" zaslal odvolacímu soudu na jeho výzvu dne 27.4.2000 a nepředložil je tedy odvolacímu soudu až při jednání dne 15.5.2000.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen \"o.s.ř.\" (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. a že proti rozsudku odvolacího soudu je podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci zjištěno (správnost skutkových zjištění dovolatelka v tomto směru nezpochybňuje), že rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 22.4.1998 č.j. 20 C 177/95-120 bylo určeno, že je neplatná výpověď z pracovního poměru, kterou žalovaná dala žalobci dne 27.10.1995 podle ustanovení §46 odst.1 písm.f) zák. práce; tento rozsudek nabyl právní moci dnem 17.6.1998, neboť odvolání žalované proti tomuto rozsudku bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.9.1998 sp. zn. 16 Co 242/98 jako opožděné odmítnuto.
Za této situace bylo pro posouzení, zda pracovní poměr účastníků trvá i po 31.12.1995 mimo jiné významné, zda žalobce oznámil žalované (v době od doručení výpovědi z pracovního poměru ze dne 27.10.1995 do vyhlášení rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 22.4.1998 č.j. 20 C 177/95-120), že trvá na tom, aby ho dále zaměstnávala. V případě, že žalobce netrval na tom, aby ho žalovaná dále zaměstnávala, platí, pokud se nedohodl se žalovanou písemně jinak, že jeho pracovní poměr skončil dohodou uplynutím výpovědí doby [§61 odst.3 písm.a) zák. práce].
Odvolací soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalobce oznámil žalované, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnávala. Z provedených důkazů - jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku - dovodil, že žalobce vůči žalované soustavně projevoval nesouhlas s rozvázáním pracovního poměru a domáhal se, aby zaměstnavatel plnil povinnosti vyplývající z pracovní smlouvy, a že v dopise ze dne 28.12.1995 žalobce výslovně požádal žalovanou o další zaměstnávání.
Žalovaná v dovolání uvedený skutkový závěr odvolacího soudu zpochybňuje tím, že \"následně\" z knihy došlé doporučené pošty zjistila, že dne 29.12.1995 jí nebyl doručen dopis žalobce ze dne 28.12.1995, ale \"neschopenka\", a navrhuje k prokázání tohoto svého tvrzení důkazy. Z obsahu spisu (a i z údajů obsažených v dovolání) vyplývá, že žalovaná toto tvrzení a tyto důkazy v řízení před soudy (do vyhlášení rozsudku odvolacího soudu) neuplatnila.
Občanské soudní řízení je ovládáno zásadou projednací, ze které mimo jiné vyplývá, že účastníci jsou povinni tvrdit skutečnosti, z nichž vyvozují pro sebe příznivé právní důsledky; k prokázání svých tvrzení jsou povinni označit důkazy (srov. §120 odst. 1 o.s.ř.). Při hodnocení provedených důkazů soud pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo (§132 o.s.ř.). Jestliže však účastník skutečnosti, na nichž by - za předpokladu jejich prokázání - bylo možno založit pro něj příznivé rozhodnutí ve věci, netvrdí, a tyto skutečnosti ani nevyjdou v řízení jinak najevo, je procesním důsledkem pro něj nepříznivé rozhodnutí ve věci. Tento důsledek ovšem nelze odstranit uvedením skutečností, jež by mohly být v řízení účastníku na prospěch, a označením důkazů k nim až v dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu.
Z přezkumné povahy činnosti dovolacího soudu vyplývá, že skutkový základ věci, tak jak byl vytvořen v důkazním řízení před soudem prvního stupně, případně před soudem odvolacím, nemůže být v rámci dovolacího řízení rozšiřován nebo jinak měněn. Na rozdíl od odvolacího řízení, které je založeno na systému tzv. úplné apelace, pro který je příznačná přípustnost novot (srov. §205 odst. 2 o.s.ř.), nemohou být v řízení dovolacím uplatňovány nové skutečnosti a nové důkazy. Sám charakter přezkumné činnosti dovolacího soudu nepřipouští, aby správnost rozhodnutí odvolacího soudu byla hodnocena s přihlédnutím k novým skutečnostem nebo důkazům, které nebyly provedeny v řízení před soudem prvního stupně nebo před soudem odvolacím a které odvolací soud ani nemohl učinit podkladem svých úvah. Proto také právní úprava (srov. §243a odst. 2 větu první o.s.ř.) nepřipouští v rámci dovolacího řízení dokazování ve věci samé, aby bylo zajištěno, že skutkový základ rozhodnutí odvolacího soudu zůstane v dovolacím řízení nedotčen. Nové skutečnosti a nové důkazy mohou být po pravomocném skončení věci v občanském soudním řízení významné jen z hlediska obnovy řízení (§228 a násl. o.s.ř.).
Z uvedeného vyplývá, že správnost rozhodnutí odvolacího soudu nelze v dovolacím řízení hodnotit s přihlédnutím k novým skutečnostem nebo k důkazům, které nebyly provedeny před soudem prvního stupně nebo před odvolacím soudem. Tvrzeními dovolatelky o tom, že žalobcův dopis ze dne 28.12.1995 jí ve skutečnosti nebyl doručen, neboť dne 29.12.1995 obdržela od žalobce jen \"neschopenku\", se za této situace dovolací soud nemohl zabývat. Protože dokazování ke skutkovému základu věci není v dovolacím řízení přípustné (§243a odst. 2 věta první o.s.ř.), bylo též vyloučeno doplňovat řízení provedením žalovanou navržených listinných důkazů.
Protože rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správný a protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelkou tvrzeno), že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen vadou uvedenou v ustanovení §237 odst.1 o.s.ř. nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované podle ustanovení §243b odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalovaná s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobci, který měl v dovolacím řízení plný úspěch a který by tak měl právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení (srov. §142 odst. 1 větu první o.s.ř.), v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. listopadu 2001
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu