ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.607.2001.1
sp. zn. 21 Cdo 607/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J. J., proti žalované P. S., a.s., o určení neplatnosti dohody o rozvázání pracovního poměru a o 141.227,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp.zn. 18 C 143/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 29.dubna 1999, č.j. 18 C 143/97-152, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11.ledna 2000, č.j. 16 Co 471/99-182, takto:
I. Řízení o dovolání žalobce se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 29.4.1999, č.j. 18 C 143/97-152, zamítl žalobu na určení, že dohoda o rozvázání pracovního poměru uzavřená dne 24.3.1997 je neplatná, žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 74.979,- Kč a žalobu na uložení povinnosti žalobci zaplatit žalované částku 66.248,- Kč; zároveň rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žalobce neprokázal důvody uvedené v ustanovení §242 odst. 1 písm. b) zák. práce, na základě kterých by bylo možno považovat dohodu o skončení pracovního poměru za neplatnou, a proto mu nevznikl nárok na náhradu mzdy za období od 1.4.1997 do 31.8.1997 ve výši 72.255,- Kč. Za neprokázaný považoval i nárok „na proplacení dovolené“ za dny 26.3. a 28.3.1997 ve výši 2.724,- Kč, neboť žalobce nepostupoval v souladu s pracovním řádem (nepředložil svému bezprostřednímu nadřízenému Ing. Č. vypsaný tiskopis „Dovolená“, ten mu dovolenou nepovolil a oba dny mu byly žalovanou vykázány jako neomluvená absence), přičemž nebylo ani zjištěno, že by se v tyto dny ráno na začátku pracovní doby dostavil do zaměstnání, či že by mu zaměstnavatel v nástupu do práce bránil. Ohledně vzájemného návrhu žalované na náhradu škody ve výši 66.248,- Kč uzavřel, že žalovaná neprokázala splnění předpokladů vedoucích ke vzniku obecné odpovědnosti zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli ve smyslu ustanovení §172 zák. práce.
K odvolání obou účastníků Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11.1.2000, č.j. 16Co 471/99-182, rozsudek soudu prvního stupně „ve výroku II ohledně zamítnutí částky 2.724,- Kč a v nákladovém výroku“ zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil k dalšímu řízení, „jinak“ (ve výroku o zamítnutí žaloby na určení, že dohoda o rozvázání pracovního poměru uzavřená dne 24.3.1997 je neplatná, v části výroku o zamítnutí žaloby ohledně částky 72.255,- Kč a ve výroku o zamítnutí vzájemného návrhu žalované ohledně částky 66.248,- Kč) tento rozsudek potvrdil. Ve věci samé se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně v tom, že není dán žádný důvod neplatnosti mezi účastníky uzavřené dohody o skončení pracovního poměru, i v tom, že v důsledku toho nemůže být důvodný ani žalobcem uplatněný nárok na náhradu mzdy z titulu neplatného rozvázání pracovního poměru. Se soudem prvního stupně souhlasil i v otázce hodnocení výsledků dokazování, o něž se opírá vzájemný návrh žalované; shodně s ním dovodil, že žalovaná kvalifikovaně neprokázala základní předpoklady odpovědnosti žalobce za škodu jí vzniklou ve smyslu ustanovení §172 zák. práce. Nesouhlasil však se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce neprokázal, že by mu vznikl nárok na proplacení dovolené za dny 26. a 28.3.1997 ve výši 2.724,- Kč, neboť tento závěr nemá oporu v provedeném dokazování a rozsudek je v této části nepřezkoumatelný; proto rozsudek soudu prvního stupně v této části i „se závislým nákladovým výrokem“ zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu tomuto soudu k dalšímu řízení.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 29.4.1999, č.j. 18 C 143/97-152, do výroku, kterým byla zamítnuta žaloba na určení, že dohoda o rozvázání pracovního poměru uzavřená dne 24.3.1997 je neplatná, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11.1.2000, č.j. 16 Co 471/99-182, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně v uvedeném výroku potvrzen, podal žalobce dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc přezkoumal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen „o.s.ř.“ - (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě brání meritornímu rozhodnutí o dovolání nedostatek podmínky dovolacího řízení.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle ustanovení §241 odst. 1 věty první o.s.ř. dovolatel musí být zastoupen advokátem nebo komerčním právníkem, jestliže nemá právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná. Podle ustanovení §241 odst. 2 věty druhé o.s.ř. nemá-li dovolatel právnické vzdělání, musí být dovolání sepsáno advokátem nebo komerčním právníkem, anebo zaměstnancem (členem) dovolatele s právnickým vzděláním, který za něj jedná.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Mimořádnost tohoto opravného prostředku odůvodňuje požadavek, aby účastník řízení (jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj ve smyslu §21 o.s.ř. jedná), který se rozhodl dovolání uplatnit, měl právnické vzdělání nebo, aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytovat právní pomoc (advokátem, dříve i komerčním právníkem), jestliže sám nebo jeho zaměstnanec (člen) takového vzdělání nedosáhl.
Z ustanovení §241 odst. 1 věty první a z ustanovení §241 odst. 2 věty druhé o.s.ř. vyplývá, že dovolatel - pokud nemá právnické vzdělání buď sám nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná - musí být nejen při podání dovolání zastoupen advokátem (komerční právníci se stali s účinností od 1.7.1996 advokáty - srov. §57 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii), ale i požadavek, že tento procesní úkon může učinit jen prostřednictvím takového zmocněnce. Citované ustanovení představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze vydat rozhodnutí, kterým se řízení končí (rozhodnutí ve věci samé).
V posuzovaném případě podal žalobce dovolání proti usnesení odvolacího soudu, aniž by při tomto úkonu byl zastoupen advokátem, a nebylo ani prokázáno, že by měl právnické vzdělání.
K odstranění uvedeného nedostatku Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 31.3.2000, č.j. 18 C 143/97-194, dovolatele vyzval, aby si ve lhůtě do 20-ti dnů zvolil pro dovolací řízení zástupcem advokáta a tuto skutečnost doložil soudu předložením plné moci s tím, že ve stejné lhůtě musí být předloženo advokátem sepsané dovolání, a poučil ho, že dovolací soud řízení zastaví, nebude-li výzvě ve stanovené lhůtě vyhověno. Přestože usnesení soudu prvního stupně ze dne 31.3.2000 bylo dovolateli řádně doručeno dne 8.4.2000, výzvě nevyhověl. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.4.2001, č.j. 21 Cdo 607/2001-206, byl žalobce vyzván opětovně, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání proti rozsudku městského soudu; současně byl poučen o možnosti (a podmínkách) požádat Českou advokátní komoru, aby mu advokáta určila, případně soud, aby mu pro podání dovolání byl ustanoven zástupce z řad advokátů. K provedení těchto úkonů mu Nejvyšší soud stanovil lhůtu 20-ti dnů a upozornil jej zároveň, že nebudou-li vady dovolání v naznačeném směru odstraněny, bude dovolací řízení zastaveno. Přestože lhůta uplynula dnem 22.6.2001 (usnesení Nejvyššího soudu ČR bylo dovolateli doručeno naposledy dne 2.6.2001), žalobce výzvě dosud nevyhověl a nedostatek povinného zastoupení neodstranil.
Protože povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, jejíž nedostatek brání rozhodnutí ve věci samé (§241 odst. 1 věta druhá o.s.ř.), a protože dovolatel přes výzvu a poučení o důsledcích své nečinnosti do dnešního dne tento nedostatek neodstranil, Nejvyšší soud České republiky řízení o dovolání žalobce - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle ustanovení §243c a §104 odst. 2 věty třetí o.s.ř. zastavil.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1, a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. listopadu 2001
JUDr. Mojmír Putna, v. r.
předseda senátu