ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.828.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 828/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného JUDr. J. K., advokáta, proti povinnému P. M., pro 43.134,- Kč s příslušenstvím prodejem nemovitostí povinného, za účasti manželky povinného B. M., vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp.zn. 1 E 228/99, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2000, č.j. 23 Co 755/99-52, takto:
Dovolání oprávněného se odmítá.
Odůvodnění:
Na návrh oprávněného Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 15.3.1999, č.j. 1 E 228/99-18, nařídil podle „rozsudku pro zmeškání Okresního soudu v Příbrami ze dne 10.4.1995 č.j. 14 C 80/95-16, který nabyl právní moci 2.8.1995, a podle usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30.12.1996 č.j. 23 Co 603/96-43, které nabylo právní moci 26.2.1997\", k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 43.134,- Kč se 17% úrokem z prodlení od 1.2.1995 do zaplacení a nákladů „nalézacího\" řízení ve výši 4.318,- Kč výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí, a to „domu čp. 171 - objektu bydlení v P. na pozemku parc. č. 311 a pozemku parc. č. 311 zastavěná plocha, zapsaných na listu vlastnictví č. 2054 pro k.ú. P., obec P., okres P. u Katastrálního úřadu v P., které jsou ve společném jmění povinného a jeho manželky B. M.\", s tím, že nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje na nemovitosti i s jejich součástmi a příslušenstvím; zároveň povinnému zakázal převést nemovitosti na někoho jiného nebo je zatížit, uložil mu, aby do 15 dnů oznámil soudu, zda a kdo má k nemovitosti předkupní právo, poučil ho, že při neoznámení odpovídá za škodu tím způsobenou, a rozhodl, že povinný je povinen zaplatit oprávněnému náklady nařízení tohoto výkonu rozhodnutí ve výši 864,- Kč a že nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje i na tyto náklady. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §335 o.s.ř. byly splněny, protože povinný dobrovolně neuhradil pohledávku oprávněného, jak mu ukládala „vykonatelná soudní rozhodnutí\", a protože bylo prokázáno, že povinný je vlastníkem „ve výroku uvedených nemovitostí\".
K odvolání povinného a manželky povinného a k jimi vznesené námitce podjatosti Krajský soud v Praze usnesením ze dne 11.1.2000, č.j. 23 Co 755/99-52, rozhodl, že soudci Okresního soudu v Příbrami JUDr. V. C. a JUDr. J. P. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci a usnesení soudu prvního stupně (ve výroku o nařízení výkonu rozhodnutí a o nákladech řízení) zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žádné zákonné důvody pro vyloučení ve výroku uvedených soudců Okresního soudu v Příbrami neshledal. Ve věci samé shodně se soudem prvního stupně dovodil, že jsou splněny podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí stanovené ustanovením §335 odst. 1 o.s.ř., spočívající v tom, že oprávněný přesně označil nemovitosti, jejichž prodej navrhl, a že bylo prokázáno, že nemovitosti jsou ve společném jmění povinného s jeho manželkou B. M. Soudu prvního stupně však vytknul, že se při rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí nezabýval otázkou, zda výkon rozhodnutí není navrhován způsobem zřejmě nevhodným (z hlediska ustanovení §264 odst. 1 o.s.ř.) a zda výkon rozhodnutí není možno nařídit jiným způsobem, u něhož lze předpokládat, že by pohledávka oprávněného byla uspokojena v přiměřeném čase. Vycházeje z toho, že „jde o pohledávku přibližně v celkové výši 70.000,- Kč\" (43.134,- Kč, 17% úrok z prodlení od 1.2.1995 do zaplacení a náklady nalézacího řízení 4.318,- Kč), a že naproti tomu cena nemovitostí (tj. rodinného domu povinného v P. č.p. 171 se zastavěným pozemkem č. 311 o výměře 225 m2) „je podstatně vyšší\", dospěl k závěru, že výše pohledávky oprávněného a ceny „předmětu nemovitostí, z nichž má být její uspokojení dosaženo\", je ve velkém nepoměru, a z tohoto hlediska se jeví výkon rozhodnutí navržený oprávněným způsobem zřejmě nevhodným. Podle názoru odvolacího soudu jde o zřejmě nevhodný způsob výkonu rozhodnutí i z toho hlediska, že „povinný je poživatelem invalidního důchodu ve výši 7.456,- Kč měsíčně, jeho manželka je zaměstnaná, takže k ní nemá vyživovací povinnost, a tu má k nezletilé dceři K. ve věku 13 roků\"; z toho dovozuje, že „tyto majetkové poměry povinného odůvodňuje, že pohledávka oprávněného by mohla být uspokojena v přiměřené době jiným způsobem výkonu rozhodnutí, kterým pro vymožení peněžitého plnění je srážkami ze mzdy povinného\". Soudu prvního stupně uložil, aby „v uvedeném směru zvážil vhodnost výkonu rozhodnutí způsobem navrženým oprávněným\" ve smyslu ustanovení §264 odst. 1 o.s.ř., a poté, co provede výslech oprávněného, případně od něho vyžádá písemné vyjádření, zda setrvává na způsobu jím navrhovaného výkonu rozhodnutí, o návrhu oprávněného znovu rozhodl.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání, které směřuje - jak vyplývá z jeho obsahu - jen proti výroku, jímž bylo usnesení soudu prvního stupně zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení. Oprávněný (kromě toho, že navrhl k uspokojení vymáhané pohledávky výkon rozhodnutí dalšími způsoby - zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech, prodejem movitých věcí povinného a srážkami z důchodu povinného) vytýká odvolacímu soudu, že ve svém závazném právním názoru nesprávně a nesrozumitelně vyložil pojem „nepřiměřenosti\" vymáhané pohledávky a předmětu výkonu rozhodnutí a že „toto celé jeho stanovisko je daleko od toho, aby dbalo dodržování závazků, smyslu výkonu rozhodnutí a zásady rovnosti účastníků co do ochrany zájmů a povinností důkazních\". Navrhl, aby povinnému bylo uloženo pořídit na svůj náklad ocenění nemovitostí prostřednictvím soudem určeného znalce, protože odvolací soud se v odůvodnění svého usnesení vůbec nezmínil o hodnotě nemovitostí, jejichž prodej byl navržen. Vzhledem k tomu, že odvolací soud při své úvaze o „možné exekuci srážkami z příjmu\" nepřihlédl k tomu, že vymáhaný dluh se podle přiznaného úrokového příslušenství zvyšuje měsíčně o další částky, navrhl dále, aby povinnému bylo uloženo doložit výpočet částky, která z jeho důchodu může být měsíčně srážena. Podle názoru dovolatele závazný názor odvolacího soudu „ohrožuje nebo činí nemožným samotný hmotně právní obsah vymáhaného nároku\", a „pak se vlastně jedná o nežádoucí dispozici nárokem účastníka\", který je v rozporu se současným stanoviskem Ústavního soudu ČR.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen „o.s.ř.\" - (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) a po přezkoumání věci v dovoláním napadené části, tj. ve výroku, jímž bylo usnesení soudu prvního stupně zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení, ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. dospěl k závěru, že dovolání oprávněného směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.). Dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (§236 odst. 2 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.
Podle ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,
b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208 o.s.ř.); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,
c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,
e) odvolání odmítnuto,
f) odvolací řízení zastaveno.
Podle ustanovení §238a odst. 2 o.s.ř dovolání podle §238a odst. 1 písm. a) a b) není přípustné proti usnesením, jimiž bylo rozhodnuto ve věcech upravených zákonem o rodině.
Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o.s.ř.). Dovolání však není podle ustanovení §239 odst. 1 a 2 o.s.ř. přípustné proti usnesením, jimiž bylo rozhodnuto ve věcech upravených zákonem o rodině (§239 odst. 3 o.s.ř.).
V posuzovaném případě oprávněný dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu ve výroku, kterým bylo usnesení soudu prvního stupně zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání proti tomuto usnesení není přípustné, neboť zákon - jak vyplývá z výše uvedeného - proti takovému rozhodnutí dovolání nepřipouští.
Má-li dovolatel zato, že závazný právní názor odvolacího soudu vyslovený v napadeném usnesení odvolacího soudu je nesprávný a nesrozumitelný z důvodů, které v dovolání uvádí, a dovozuje-li zároveň, že tento názor „ohrožuje nebo činí nemožným samotný hmotně právní obsah vymáhaného nároku\" a že „se jedná o nežádoucí dispozici nárokem účastníka\", pak vyjadřuje nesouhlas s důvody uvedenými v napadeném usnesení; dovolání jen proti důvodům rozhodnutí však není přípustné (§236 odst. 2 o.s.ř.).
Protože dovolatel netvrdí (a ani z obsahu spisu nevyplývá), že by napadené usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. a protože dovolání z jiných důvodů není přípustné, je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání oprávněného - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243c, §151 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 12. dubna 2001
JUDr. Mojmír P u t n a, v. r.
předseda senátu