ECLI:CZ:NS:2001:21.CDO.997.2000.1
sp. zn. 21 Cdo 997/2000
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně Ing. B. H. proti žalované Č. s., a. s., o neplatnost výpovědi a o 98.756,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 2/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. října 1999 č.j. 20 C 242/99-32, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že je neplatná výpověď z pracovního poměru podle ustanovení §46 odst. 1 písm. c) zák. práce, kterou jí dala žalovaná dopisem ze dne 26.8.1997, a aby byla žalované uložena povinnost zaplatit jí na náhradě mzdy 98.756,- Kč. Žalobu odůvodnila tím, že v písemném vyhotovení výpovědi není dostatečně skutkově vymezen (konkretizován) výpovědní důvod "tak, jak to vyžaduje zákon".
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 12.11.1998 č.j. 27 C 2/98-18 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně se stala v důsledku řádně schválené a oznámené organizační změny u žalované nadbytečnou. Protože žalovaná prokázala, že splnila i svou nabídkovou povinnost podle ustanovení §46 odst. 2 zák. práce, a protože není důvodná námitka žalobkyně, že výpovědní důvod není dostatečně skutkově vymezen, je výpověď z pracovního poměru daná žalobkyni podle ustanovení §46 odst. 1 písm. c) zák. práce platným právním úkonem.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7.10.1999 č.j. 20 Co 242/99-32 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o zamítnutí žaloby na určení neplatnosti výpovědi a o náhradě nákladů řízení a vyslovil, že v zamítavém výroku o náhradě mzdy "zůstal rozsudek nedotčen"; současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení a že návrh na připuštění dovolání se zamítá. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v řízení byla náležitě prokázána jak existence organizační změny u žalované, v důsledku níž se žalobkyně stala nadbytečnou, tak i splnění podmínky uvedené v ustanovení §46 odst. 2 zák. práce. Úvahy o nicotnosti odvolání z dříve zastávané funkce odvolací soud označil za "bezpředmětné" a rozhodnutí o nepřipuštění dovolání odůvodnil tím, že "posouzení otázky účinků odvolání žalobkyně z funkce, do níž byla jmenována", nemá po právní stránce pro rozhodnutí v této věci zásadní význam.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení §241 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Namítala, že řízení je postiženo vadou uvedenou ustanovení §237 odst. 1 písm. g) o.s.ř spočívající v tom, že soud prvního stupně věc projednal a rozhodl o ní při jednání konaném dne 12.11.1998 v jiném složení senátu, než ve kterém ji projednal při předcházejícím jednání, aniž by předsedkyně senátu nově obsazený senát seznámila s dosavadním průběhem řízení (zejména s obsahem přednesů a provedených důkazů) alespoň postupem uvedeným v ustanovení §119 odst. 2 o.s.ř. Nesprávný postup soudu prvního stupně dovolatelka spatřovala rovněž v okolnosti, že předsedkyně senátu neuvedla do protokolu důkaz předložený při účastnické výpovědi žalobkyně (tj. změnu pracovní smlouvy na funkci náměstka ředitele okresní pobočky žalované) a že Ing. Ch., přestože nebyla statutárním orgánem žalované, byla soudem prvního stupně vyslechnuta nikoli jako svědkyně, ale po poučení podle ustanovení §131 o.s.ř. jako účastnice řízení; v konečném hodnocení důkazů je však její výpověď hodnocena jako svědecká, ačkoliv jmenovaná byla přítomna provádění všech důkazů při prvním i odročeném jednání, což je v případě svědků nepřípustné. Odvolací soud pak podle názoru dovolatelky pochybil tím, že uvedené vady nenapravil a že k nesprávně provedeným důkazům přihlížel. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10 a o.s.ř.) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1693 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), a po přezkoumání věci bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkou rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není), jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Přípustnost dovolání z hlediska tohoto ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř.; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu vadou uvedenou v tomto ustanovení skutečně trpí.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. g) o.s.ř. dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže rozhodoval vyloučený soudce nebo byl soud nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát.
Podle ustanovení §36, věty první o.s.ř. v řízení před soudem jedná a rozhoduje senát nebo předseda senátu jako jediný soudce (samosoudce).
Podle ustanovení §36a odst. 1 písm. a) o.s.ř. v řízení před okresním soudem ve věcech pracovních jedná a rozhoduje senát.
Podle ustanovení §9 odst. 3 zákona č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, senáty okresního soudu se skládají ze soudce a dvou přísedících.
Řízení o žalobě na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou podané podle ustanovení §64 zák. práce je řízením ve věcech pracovních; v řízení o takové žalobě proto před okresním soudem jako soudem prvního stupně jedná a rozhoduje senát složený ze soudce (předsedy senátu) a dvou přísedících.
O vadu řízení podle ustanovení §237 odst. 1 písm. g) o.s.ř. spočívající v tom, že byl soud nesprávně obsazen, jde nejen v případě, kdy o přijetí rozsudku nebo usnesení rozhodl místo senátu předseda senátu jako jediný soudce (samosoudce). Dovolací soud dospěl již v minulosti k závěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.1.2000 sp. zn. 21 Cdo 1876/98, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 51, ročník 2000), že o nesprávné obsazení soudu ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. g) o.s.ř. jde též tehdy, jestliže soud při jednání, při kterém došlo jen k vyhlášení rozsudku (§156 odst. 2 o.s.ř.), zasedal v jiném složení senátu, než ve kterém věc naposledy projednal u jednání, jež rozsudku předcházelo. O tento případ, kdy soud projednal věc v jiném složení, než ve kterém o ní rozhodoval po odročení jednání k vyhlášení rozsudku podle ustanovení §156 odst. 2, části první věty za středníkem o.s.ř., se však v posuzované věci nejedná.
V daném případě se jednalo o řízení o žalobě na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, tedy - jak bylo uvedeno výše - o věc pracovní, kterou soud prvního stupně při jednáních konaných ve dnech 8.9.1998 a 12.11.1998 projednal v senátě složeném ze soudce (předsedy senátu) a dvou přísedících; rozsudek byl dne 12.11.1998 vyhlášen ve smyslu ustanovení §156 odst. 2, části první věty před středníkem o.s.ř. hned po skončení jednání, které rozsudku předcházelo, a to v nezměněném složení senátu. Okolnost, že předsedkyně senátu soudu prvního stupně nesdělila podle ustanovení §119 odst. 2 o.s.ř. na počátku odročeného jednání obsah přednesů a důkazů provedených u předcházejícího jednání, sama o sobě vadu řízení ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. g) o.s.ř. nezakládá. Stranou úvah totiž nelze ponechat skutečnost, že ustanovení §119 odst. 2 o.s.ř. stanoví tento procesní postup (na rozdíl od právní úpravy obsažené v ustanovení §119 odst. 3 o.s.ř., která nabyla účinnosti po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. od 1.1.2001) pro všechna odročená jednání, nezávisle na tom, zda současně došlo ke změně v obsazení soudu. Z uvedeného vyplývá, že opomene-li předseda senátu po odročení jednání (§119 odst. 1 o.s.ř.) na začátku nového jednání sdělit obsah přednesů a provedených důkazů ve smyslu ustanovení §119 odst. 2 o.s.ř., lze i za situace, kdy došlo ke změně v obsazení senátu, spatřovat v tomto nesprávném procesním postupu toliko jinou vadu řízení (dovolací důvod podle ustanovení §241 odst. 3 písm. b) o.s.ř.), která by měla význam jen tehdy, kdyby mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nikoli však vadu podle ustanovení §237 odst. 1 písm. g) o.s.ř. Rovněž další námitky, jimiž žalobkyně zpochybňuje postup soudů v průběhu řízení, představují uplatnění dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §241 odst. 3 písm. b) o.s.ř. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu však dovolací soud může přezkoumat, jen pokud je dovolání přípustné (§242 odst. 3, věta druhá o.s.ř.); okolnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně trpí vadou podle ustanovení §241 odst. 3 písm. b) o.s.ř., přípustnost dovolání nezakládá.
Z uvedeného vyplývá, že potvrzující rozsudek odvolacího soudu není vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 písm. g) o.s.ř. postižen. Protože dovolatelka netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z dalších vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalobkyně, která z procesního hlediska zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 27. února 2001
JUDr. Zdeněk N o v o t n ý , v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová