ECLI:CZ:NS:2001:22.CDO.1143.2000.1
sp. zn. 22 Cdo 1143/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně J. G., zastoupené advokátem, proti žalovaným: 1) J. H. a 2) L. B. s. r. o., oběma zastoupeným advokátem, o určení neplatnosti právního úkonu a určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 5 C 551/97, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. června 1999, č. j. 5 Co 1476/99-39, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení k rukám jejího zástupce částku 825,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Strakonicích (dále „soud prvního stupně„) rozsudkem ze dne 15. března 1999, č. j. 5 C 551/97-28, určil, že právní úkon spočívající v převodu spoluvlastnického podílu první žalované v rozsahu jedné ideální dvousetdesetiny nemovitosti čp. 315 se stavební parcelou č. 473, stodoly se stavební parcelou č. 272 a ostatní plochy se stavební parcelou č. 219/1 v B., zapsaných u Katastrálního úřadu ve S. v katastru nemovitostí pro obec a kat. úz. B. na LV č. 3088, na druhého žalovaného prohlášením vlastníka o vložení nemovitosti do základního jmění obchodní společnosti ze dne 14. listopadu 1996, podle něhož byl povolen vklad vlastnického práva na druhého žalovaného rozhodnutím Katastrálního úřadu ve S. ze dne 9. dubna 1997, č. j. V 5-2309/96, s právními účinky k 4. 12. 1996, je neplatný. Dále určil, že vlastnicí jedné ideální dvousetdesetiny těchto nemovitostí vlastnicky zapsaných na LV č. 3088 u Katastrálního úřadu ve S. v katastru nemovitostí pro obec a kat. úz. B. ve vlastnictví druhého žalovaného je první žalovaná. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že žalobkyně a první žalovaná byly podílovými spoluvlastnicemi označených nemovitostí, a to žalobkyně v rozsahu 2/3, první žalovaná 1/3. První žalovaná na základě usnesení valné hromady druhého žalovaného a prohlášení vlastníka o vložení nemovitosti do základního jmění druhého žalovaného ze dne 14. listopadu 1996 převedla na druhého žalovaného jednu dvousetdesetinu označených nemovitostí, když předem nepožádala žalobkyni o souhlas s tímto převodem ani ji převáděný podíl nenabídla. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť za stavu, kdy tento spor nelze vyřešit dohodou účastníků, lze změny v zápisu v katastru nemovitostí dosáhnout pouze na základě rozhodnutí soudu. Dále dovodil, že první žalovaná nerespektovala ustanovení §140 ObčZ, tedy předkupní právo žalobkyně, a protože druhý žalovaný není osobou blízkou ve smyslu §116 a §117 ObčZ a žalobkyně se neplatnosti předmětného právního úkonu dovolala, je tento právní úkon relativně neplatný podle §40a ObčZ. První žalovaná proto je i nadále spoluvlastnictví označených nemovitostí v rozsahu 1/3. Pasivní legitimaci druhého žalovaného spatřoval soud prvního stupně v tom, že k převodu jedné dvousetdesetiny označených nemovitostí došlo na základě usnesení valné hromady druhého žalovaného, tedy na základě shodně projevené vůle obou žalovaných.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací k odvolání žalovaných shora uvedeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a připustil dovolání k posouzení vkladu ideální části nemovitosti do obchodní společnosti z hlediska naplnění podmínek nabídkové povinnosti v §140 ObčZ. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se zcela ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním posouzením věci. Mimo jiné uvedl, že i když lze přisvědčit žalovaným, že při bezúplatném převodu spoluvlastnického podílu k nemovitostem by nešlo o převod, na který by bylo možno vztáhnout ustanovení o předkupním právu, v případě, že nemovitost (podíl na ní) byla vložena do obchodní společnosti, nejde o bezúplatný převod a použití §140 ObčZ je proto na místě Zvýšením obchodního podílu vkladem vlastnického podílu k nemovitostem se zvýšil rozsah práv první žalované ve vztahu k druhému žalovanému, což znamená především větší míru podílu na zisku druhého žalovaného. Pokud by první žalovaná spoluvlastnický podíl na nemovitostech do jmění druhého žalovaného nevložila, musela by zvýšení svého členského vkladu zaplatit v penězích, jinak by se poměr jejího podílu ve vztahu k dalším společníkům, kteří svůj podíl navýšili, snížil. Ustanovení §140 ObčZ hovoří jen o převodu vlastnického práva a dopad tohoto ustanovení není vázán na dvoustranný právní úkon. Z toho vyplývá, že v daném případě nešlo o takový převod podílu na nemovitosti, na který by nebylo nutno aplikovat ustanovení §140 ObčZ. Otázku, k níž připustil dovolání, považuje odvolací soud za otázku zásadního právního významu, která není dosud řešena ustálenou judikaturou.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci [§241 odst. 3 písm. d) OSŘ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.]. Namítají, že v tomto případě jde o vklad nepeněžitého plnění do společnosti prohlášením vlastníka, jde o jednostranný právní úkon, který nevyžaduje souhlas orgánů obchodní společnosti, první žalovaná k němu byla oprávněna a nabídková povinnost spoluvlastnického podílu tak pro první žalovanou nevznikla. Takový jednostranný právní úkon nemůže zapříčinit úplatný převod vlastnického práva. Připomínají, že o vkladu nemovitosti do společnosti na základě prohlášení vlastníka již rozhodl katastrální úřad, který svým rozhodnutím vyslovil souhlas takového postupu s platným právem a proto soud měl podle §135 odst. 2 OSŘ z tohoto rozhodnutí vycházet. Navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla zamítnutí dovolání. Podle názoru žalobkyně je vklad nepeněžitého vkladu společníkem do společnosti s ručením omezeným dvoustranným právním úkonem, ze kterého při zvýšení základního jmění vyplývá s ohledem na §109 odst. 3 a §143 odst. 3 ObchZ závazek společníka peněžitý vklad poskytnout, přičemž poskytnutí dalšího vkladu ke zvýšení základního jmění je možné jen za souhlasu společnosti, která o tom rozhoduje valnou hromadou, a společnost má právo plnění tohoto závazku ze strany společníka vynucovat (§113, §125 odst. 1 písm. e/, §131a ObchZ). Úplatnost dalšího nepeněžitého vkladu společníka při zvýšení základního jmění vyplývá z toho, že nepeněžitý vklad musí být vždy oceněn a toto ocenění je základem pro částku, která se započítává na vklad společníka. Nepeněžitý vklad společníka do majetku společnosti je převodem vlastnického práva k majetku, který tvoří nepeněžitý vklad, který je vyjádřen dvoustranným právním úkonem (nabídka společnosti na upsání nových vkladů a akceptace této nabídky společníkem přejímajícím závazek k novému vkladu), jehož úplatnost je vyjádřena v odpovídajícím zvýšení základního vkladu společníka.
Podle bodu 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 11. června 1999, Nejvyšší soud jako soud dovolací dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ„).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami včas a že je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek podle §242 odst. 1 a 3 OSŘ a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Dovolatelé nenamítají, že v řízení došlo k vadám uvedeným v §237 odst. 1 OSŘ nebo že řízení je postiženo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by k některé z uvedených vad došlo.
Odvolací soud podle §239 odst. 1 OSŘ připustil dovolání k posouzení vkladu ideální části nemovitosti do obchodní společnosti z hlediska naplnění podmínek nabídkové povinnosti v §140 ObčZ, čímž závazně vymezil dovolací důvod a dovolacímu soudu nepřísluší přezkoumávat rozsudek odvolacího soudu např. z hlediska závěru odvolacího soudu o skutkových zjištěních, nýbrž toliko z hlediska dovolacího důvodu uvedeného v §241 odst. 3 písm. d) OSŘ, neboť výrokem rozhodnutí odvolacího soudu může být dovolání připuštěno jen pro řešení právních otázek. Dovolací přezkum byl proto omezen jen na otázku, zda vklad spoluvlastnického podílu do obchodní společnosti je převodem ve smyslu §140 ObčZ.
Právní povahu vkladu společníka do obchodní společnosti upravuje obchodní zákoník. Podle §59 odst. 1 ObchZ vkladem společníka je souhrn peněžních prostředků a jiných penězi ocenitelných hodnot, které se společník zavazuje vložit do společnosti a podílet se jím na výsledku podnikání společnosti. Z §59 odst. 2 ObchZ, podle kterého mj. nepeněžitým vkladem může být jen penězi ocenitelná hodnota, kterou může společnost hospodářsky využít, vyplývá, že tento vklad lze učinit i vkladem nemovitosti, případně jen její části. Podle §109 odst. 3 ObchZ mají-li být poskytnuty nepeněžité vklady, musí být ve společenské smlouvě nebo v písemném prohlášení o převzetí vkladu uveden předmět vkladu, jeho hodnota a částka, kterou se započítává na vklad společníka. Vklad spoluvlastnického podílu do obchodní společnosti s ručením omezeným se uskutečňuje na základě smlouvy uzavřené mezi společníkem a touto obchodní společností, která se však stane spoluvlastníkem části nemovitosti až na základě zápisu jejího spoluvlastnického práva formou vkladu do katastru nemovitostí. Z §59 ObchZ lze dovodit, že smlouva, kterou se uskutečňuje vklad, má charakter kupní smlouvy, kdy sjednaná kupní cena představuje vklad společníka do obchodní společnosti a proto nedochází k jejímu proplacení. Vklad spoluvlastnického podílu na nemovitosti do obchodní společnosti má povahu převodu spoluvlastnického podílu ve smyslu §140 ObčZ. Proto se i na tuto formu převodu vztahuje předkupní právo.
Podle §140 ObčZ převádí-li se spoluvlastnický podíl, mají spoluvlastníci předkupní právo, ledaže jde o převod osobě blízké (§116, §117). Nedohodnou-li se spoluvlastníci o výkonu předkupního práva, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílu.
Vloží-li spoluvlastník – společník obchodní společnosti svůj spoluvlastnický podíl k nemovitosti do obchodní společnosti s ručením omezeným, aniž by spoluvlastnický podíl nabídl k odkoupení ostatním spoluvlastníkům, porušil svou právní povinnost, která mu vyplývá z předkupního práva ostatních spoluvlastníků. Pokud tedy první žalovaná vložila část svého spoluvlastnického podílu k označeným nemovitostem do společnosti druhé žalované, aniž je nabídla k odkoupení žalobkyni, porušila svou povinnost vyplývající z předkupního práva podle §140 ObčZ. Žalobkyně se neplatnosti tohoto právního úkonu dovolala, proto jde o právní úkon relativně neplatný podle §40a ObčZ.
Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud posoudil věc po právní stránce správně, proto je dovoláním napadený rozsudek správný a dovolání muselo být podle §243b odst. 1 OSŘ zamítnuto.
Podle bodu 10. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soud řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, odměna za zastupování advokátem nebo notářem v řízeních v jednom stupni, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se stanoví podle dosavadních právních předpisů.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z neúspěšnosti žalovaných v tomto řízení a z toho, že úspěšné žalobkyni vznikly náklady (§§243b odst. 4, 224 odst. 1 a 142 odst. 1 OSŘ). Tyto náklady představuje odměna za jeden úkon právní služby – vyjádření zástupce žalobkyně k dovolání – podle §6 odst. 1, §7, §8 odst. 1, §9 odst. 1, §11 odst. 1 písm. k), §12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif – ve výši 750,- Kč a paušální náhrada hotových výdajů 75,- Kč podle §13 odst. 3 advokátního tarifu, když hodnota sporu nebyla ve vyjádření k dovolání uvedena a je tak zjistitelná jen s nepoměrnými obtížemi.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. dubna 2001
JUDr. František B a l á k , v.r.
předseda senátu