ECLI:CZ:NS:2001:22.CDO.1428.2001.1
sp. zn. 22 Cdo 1428/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: A) M. K. a B) J. K., zastoupených advokátem, proti žalované R. B., zastoupené advokátem, o odstranění stavby, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 5 C 116/99, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. října 2000, č. j. 22 Co 637/99-46, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 575,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. F. D.
Odůvodnění:
Okresní soud v Pardubicích (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. září 1999, č. j. 5 C 116/99-20, zamítl žalobu směřující proti F. B., kterou se žalobci domáhali, aby žalovanému bylo uloženo, aby odstranil hnojník a chlév, nacházející se v těsné blízkosti č. 517/36 ve S., a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 12. října 2000, č. j. 22 Co 637/99-46, jímž jako žalovanou označil R. B., rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud doplnil dokazování darovací smlouvou o převodu vlastnictví k nemovitostem, z níž zjistil, že původně žalovaný F. B. daroval dům č. p. 61 se stavební parcelou č. 138 a pozemky parcelních čísel 517/35 a 517/106 v kat. úz. S. své manželce R. B. s právními účinky vkladu jejího vlastnického práva k 19. 5. 1999. K tomu uvedl, že jestliže R. B. soudu sdělila, že se stala vlastnicí pozemků, na nichž se mají sporné stavby nacházet, měl s ní soud prvního stupně nadále v důsledku procesního nástupnictví jednat. Toto pochybení soudu prvního stupně nemělo vliv na správnost jeho rozhodnutí a nebylo důvodem ke zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud sám však nadále jednal ve věci s R. B. a zcela se ztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Namítali, že v řízení před odvolacím soudem nebylo rozhodnuto podle §92 OSŘ, žalobci R. B. jako žalovanou neoznačili a ona sama nevyslovila souhlas k tomu, aby vystupovala na straně žalované, přesto odvolací soud ji označil jako žalovanou a dokonce ji přiznal náklady řízení. Podle názoru žalobců měl být rozsudek soudu prvního stupně zrušen a řízení zastaveno. Navrhli, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla zamítnutí dovolání s tím, že žalobci již v průběhu řízení před soudem prvního stupně věděli, že se stala vlastnicí nemovitostí a že F. B. zemřel, přitom s námitkou nedostatku pasivní legitimace přišli až v dovolání. S rozhodnutím odvolacího soudu vyslovila souhlas.
Nejvyšší soud jako soud dovolací podle bodu 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ“).
Po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami a včas, se zabýval dovoláním především z hlediska jeho přípustnosti.
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravují ustanovení §237, §238 a §239 OSŘ. Podle §238 odst. l písm. a) OSŘ dovolání přípustné není, neboť rozsudek odvolacího soudu nebyl rozsudkem měnícím, nýbrž potvrzujícím a nejde ani o situaci vyplývající z ustanovení §238 odst. l písm. b) OSŘ. Podmínky stanovené v §239 OSŘ daná věc rovněž nesplňuje, neboť odvolací soud výrokem svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil a žalobci návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nepodali.
Zbývá posoudit předpoklady přípustnosti vymezené v §237 odst. 1 OSŘ. Ustanovení §237 odst. 1 OSŘ spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. Dovolací soud však existenci takových vad z obsahu spisu nezjistil.
Námitky žalobců vznesené v dovolání, týkající se záměny účastníků na straně žalované, za předpokladu jejich důvodnosti, by bylo možno považovat za jinou vadu ve smyslu §241 odst. 3 písm. b) OSŘ, tj. za vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolací soud se jí však pro nepřípustnost dovolání zabývat nemohl (§242 odst. 3 věta druhá OSŘ).
Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl [§243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c) OSŘ].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z neúspěšnosti žalobců v tomto řízení a z toho, že úspěšné žalované náklady vznikly (§§243b odst. 4, 224 odst. 1 a 142 odst. 1 OSŘ). Podle odst. 10 části dvanácté, hlavy I, zákona č. 30/2000 Sb. odměna za zastupování advokátem nebo notářem v řízeních v jednom stupni, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se stanoví podle dosavadních právních předpisů. Výše nákladů, které jsou povinni žalobci nahradit žalované, vyplývá z §9 odst. 1, §7, §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif) a představují odměnu za jeden úkon právní služby – sepis vyjádření k dovolání v částce 500,- Kč a dále paušální náhradu hotových výloh advokáta ve výši 75,- Kč podle §13 odst. 3 advokátního tarifu.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobci dobrovolně, co jim ukládá toto rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 27. listopadu 2001
JUDr. František Balák, v.r.
předseda senátu