ECLI:CZ:NS:2001:22.CDO.1477.2001.1
sp. zn. 22 Cdo 1477/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce J. Č., zastoupeného advokátem, proti žalovanému M. S., zastoupenému advokátem, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 8 C 189/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. dubna 2001 č. j. 5 Co 779/2001-134, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací shora označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 5. prosince 2000, č. j. 8C 189/2000-89, kterým byla zamítnuta žaloba na určení, že \"vlastníkem stavební parcely č. 46 o výměře 162 m2, pozemkové parcely č. 112 o výměře 1926 m2, pozemkové parcely č. 113 o výměře 2895 m2, pozemkové parcely č. 114 o výměře 97 m2, pozemkové parcely č. 158/1 o výměře 2169 m2 a pozemkové parcely č. 158/2 o výměře 567 m2, vše v k. ú. a obci D., je žalobce J. Č.\", a jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení odvolacího. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci 24. 5. 2001.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce 24. 7. 2001 dovolání, a to osobně u soudu prvního stupně. Jeho přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb., a uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) tohoto novelizovaného občanského soudního řádu. Navrhuje, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Podle bodu 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, Nejvyšší soud jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ\").
Dovolání je opožděné.
Podle §240 odst. 1 věty prvé OSŘ může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle §240 odst. 2 OSŘ zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Podle §57 odst. 2 OSŘ lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Lhůta je podle §57 odst. 2 OSŘ zachována, je-li poslední den lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
V daném případě nabyl rozsudek odvolacího soudu právní moci 24. 5. 2001. Lhůta k podání dovolání tedy uplynula dne 25. června 2001, neboť 24. června 2001 byla neděle. Dovolání však bylo podáno osobně až 24. 7. 2001, tedy opožděně.
Kromě toho by šlo o dovolání nepřípustné.
Je-li dovoláním napaden potvrzující rozsudek odvolacího soudu, posuzuje se jeho přípustnost podle ustanovení §238 a §239 OSŘ.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle §238 odst. 1 písm. b) OSŘ pouze za podmínky, že byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (s výjimkou rozhodnutí uvedených v odst. 2 tohoto ustanovení). O takovýto případ v dané věci nejde.
Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud (na návrh nebo i bez návrhu stran) ve výroku rozsudku vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 OSŘ). Takový výrok však rozsudek odvolacího soudu neobsahuje.
Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadané rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 OSŘ). Ani podle tohoto ustanovení však přípustnost dovolání nepřichází v úvahu, protože žalobce nenavrhl, aby odvolací soud přípustnost dovolání vyslovil.
Přípustnost by nemohla vyplývat ani z §237 odst. 1 OSŘ, neboť vady řízení v tomto ustanovení vyjmenované, jejich existence zakládá přípustnost dovolání nebyly zjištěny.
Dovolání žalobce bylo proto jako nepřípustné odmítnuto [§243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) OSŘ].
Žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly. Proto bylo o nákladech řízení podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 věta prvá OSŘ rozhodnuto tak, jak je ve výroku uvedeno.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. září 2001
JUDr. Marie R e z k o v á
předsedkyně senátu