ECLI:CZ:NS:2001:22.CDO.1562.2000.1
sp. zn. 22 Cdo 1562/2000
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně I. H., zastoupené advokátem, proti žalovanému V. R., o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 4 C 36/96, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. prosince 1999, č. j. 28 Co 441/99-211, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. prosince 1999, č. j. 28 Co 441/99-211, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Rakovníku (dále „soud prvního stupně„) rozsudkem ze dne 11. června 1998, č. j. 4 C 36/96-166, vypořádal bezpodílové spoluvlastnictví účastníků tak, že pod bodem I. odstavce 1. výroku do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázal osobní automobil OPEL OMEGA 2.0i SPZ ... a další blíže označené věci movité celkem vše v hodnotě 212 004,- Kč. Žalovanému pod bodem I. odstavce 2. výroku přikázal automobil SEAT-TERA Pick-up, typ 024 AD, SPZ ..., pozemek parc. č. 331/4 zapsaný u Katastrálního úřadu v R. na listu vlastnictví č. 718 pro obec a kat. úz. K., blíže označené věci movité a dále vklad u banky, a. s., R. ve výši 1 036,10 Kč, vklad u spořitelny, a. s., R. ve výši 8 624,80 Kč, vše v celkové hodnotě 293 725,90 Kč. Pod bodem II. výroku žalobkyni uložil, aby zaplatila dluh vůči nezletilým dětem J. a M. H. ve výši 38 778,- Kč, a pod bodem III. žalovanému uložil, aby zaplatil dluh z půjčky od Úřadu práce v R. ve výši 24 000,- Kč a dluh z půjčky od spořitelny, a. s., R., č. 61-96748-6, ve výši 13 788,70 Kč. Pod bodem IV. žalovanému dále uložil, aby žalobkyni zaplatil na vyrovnání podílů částku 189 080,25. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení a soudním poplatku. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že manželství účastníků uzavřené dne 12. prosince 1992 zaniklo rozvodem dne 10. října 1995, že k dohodě o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví účastníků nedošlo a že do bezpodílového spoluvlastnictví patří věci, které vypořádal. Při vypořádání vycházel z toho, že podíly obou účastníků jsou stejné a jednotlivé věci přikázal do výlučného vlastnictví toho kterého účastníka podle toho, který z nich má tu kterou věc ve svém držení. V rámci širšího vypořádání vypořádal také pasiva, kdy přihlédl k tomu, že dluh z půjček splácí po rozvodu žalovaný. Zohlednil rovněž náklady na pohledávky žalovaného včetně částky 182 812,- Kč, která představuje to, co bylo zaplaceno účastníky za trvání manželství ze společných prostředků na půjčky poskytnuté žalovanému na podnikání v době před uzavřením manželství ve výši 106 000,- Kč a 100 000,- Kč, a dále aktiva z prodejny účastníků.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 14. prosince 1999, č. j. 28 Co 441/99-211, změnil rozsudek soudu prvního stupně pod bodem I. odstavce 1. tak, že do výlučného vlastnictví žalobkyně nepřikázal osobní automobil OPEL OMEGA 2.0i SPZ ..., a naopak jí přikázal dva lustry s plastovým červenobílým kloboukem v hodnotě 2 000,- Kč s tím, že celková hodnota movitých věcí přikázaných do výlučného vlastnictví žalobkyně činí 72 150,- Kč, a pod bodem I. odstavce 2. tak, že do výlučného vlastnictví žalovaného dále přikázal zásoby zboží na prodejně podle inventury k 1. 10. 1995 v hodnotě 106 837,30 Kč a koberec béžové barvy přikázal žalovanému v hodnotě 20 800,- Kč s tím, že celková hodnota věcí přikázaných žalovanému činí 411 263,20 Kč. Pod bodem III. výroku rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že vypustil povinnost žalovaného zaplatit dluh z půjčky od spořitelny, a. s., R., ve výši 13 788,70 Kč, a pod bodem IV. tak, že žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni na vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví částku 198 373,60 Kč. Dále změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o nákladech řízení. Jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud doplnil dokazování výslechem účastníků a listinnými důkazy, a to především ke způsobu nabytí automobilů, a dospěl k závěru, že osobní automobil OPEL OMEGA SPZ ... nepatří do bezpodílového spoluvlastnictví účastníků, neboť byl zakoupen z výlučných prostředků žalovaného. Přisvědčil žalobkyni, že v rozsudku soudu prvního stupně byla chybně uvedena cena dvou lustrů s plastovým červenobílým kloboukem a cena béžového koberce. Soudu prvního stupně vytknul, že nezohlednil částku 10 300,- Kč představující tržbu z posledního dne společného podnikání účastníků, a tuto částku stejně jako zásoby na prodejně, v níž oba účastníci společně podnikali, zjištěné k 1. 10. 1995 po odpočtu částky 80 000,- Kč jako hodnoty zásob ve výlučném vlastnictví žalovaného, přikázal v celkové výši 117 137,30 žalovanému. Dluh z půjčky ve výši 13 788,70 učinil žalovaný se svojí předchozí manželkou a proto měl být vypořádán v rámci vypořádání jeho předchozího bezpodílového spoluvlastnictví. Podle odvolacího soudu ze společného majetku na výlučný majetek žalovaného byla vynaložena částka 20 140,- Kč. Odvolací soud však nezohlednil částku 5 579,- Kč, kterou účastníci zaplatili na úrocích za IV. čtvrtletí 1992 z úvěru žalovaného na nákup zboží a na zakoupení prodejny v dražbě, ani částku 1 500,- Kč za vedení úvěrového účtu, stejně tak ani částku, která byla zaplacena na samotné jistiny z těchto úvěrových smluv, tj. částku 182 818,- Kč, s tím, že účastníci společně podnikali, měli z tohoto podnikání společné příjmy a tyto částky byly tedy vynaloženy právě na získání těchto společných příjmů. Jako vnos žalobkyně do společného majetku započetl částku 24 206,- Kč a jako vnos žalovaného částku 22 848,- Kč. Jde o redukované částky částek, jimiž se účastníci podíleli ze svého odděleného majetku na zakoupení automobilu SEAT TERA Pick-up.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodů, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241 odst. 3 písm. c) a d) OSŘ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.]. Vytýká odvolacímu soudu, že při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví nezohlednil částku 182 812,- Kč, zaplacenou za trvání manželství na úvěry žalovaného z doby před uzavřením manželství. Oba soudy při vypořádání vycházely z částky 117 137,- Kč (rozdíl mezi zbožím a jeho zásobami ke dni uzavření manželství a k inventuře), která byla získána při podnikání vzhledem ke zdravotnímu stavu žalovaného především její činností. Při hospodaření na provozovně došlo nejen k navýšení hodnot provozem získaných, ale i k úhradě částky 182 812,- Kč na úvěry. O nejméně o tuto částku se snížil výsledek hospodaření na provozovně a o tuto částku byla snížena i celková hodnota majetku, který má být vypořádán, neboť neplatil-li by se úvěr, který byl osobním závazkem žalovaného, pak by výsledek hospodaření o tuto částku byl vyšší. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací podle bodu 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ„).
Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou, řádně zastoupenou a že je přípustné, dovolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle §242 odst. 1 a 3 OSŘ a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Dovolatelka nenamítá, že v řízení došlo k vadám uvedeným v §237 odst. 1 OSŘ nebo že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241 odst. 3 písm. a) a b) OSŘ], a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by k některé z uvedených vad došlo. Proto dovolací soud dále přezkoumal rozsudek odvolacího soudu v rozsahu dovolatelkou uplatněných dovolacích námitek.
Dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. c) OSŘ je dán, jestliže rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Předpokladem úspěšnosti dovolacího důvodu podle tohoto ustanovení je zjištění, že hodnocení skutkového stavu odvolacím soudem, jež bylo podkladem rozhodnutí tohoto soudu, je vadné. Skutkovým zjištěním se přitom rozumí souhrn skutečností, kterými má odvolací soud skutkový stav za prokázaný. Jde o výsledek hodnocení provedených důkazů podle hledisek uvedených v §132 OSŘ [o volném hodnocení důkazů]. Pod pojmem provedené důkazy nutno zahrnout dokazování soudy obou stupňů a je třeba pod ně zahrnout i další poznatky, které vyšly během řízení najevo, neboť řízení před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím tvoří jeden celek.
Skutkové zjištění odvolacího soudu nemá oporu v provedeném dokazování, jestliže odvolací soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nevyplynuly nebo jinak nevyšly v řízení najevo, nebo pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, nebo je v jeho hodnocení důkazů logický rozpor, nebo konečně jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z postupu předepsaným soudu v ustanoveních §133 až 135 OSŘ. Nelze -li soudu vytýkat žádnou z těchto vad při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - lze usuzovat jen způsobem, jak k němu dospěl, pak není možné ani zpochybňovat jeho názory. Znamená to, že hodnocení a tedy ani jeho výsledek (skutkové zjištění) z jiných než výše uvedených hledisek nelze dovoláním úspěšně napadat.
Soud prvního stupně zjistil a odvolací soud tato skutková zjištění jako správná převzal, že žalovanému v době před uzavřením manželství byly poskytnuté úvěry na dražbu provozní jednotky a na nákup zboží, které žalovaný začal splácet před uzavřením manželství a v jejich splácení účastníci pokračovali po uzavření manželství a že za trvání manželství na těchto úvěrech a úrocích z nich byla zaplacena částka 182 812,- Kč. Tato skutková zjištění byla učiněna na základě shodných výpovědí účastníků a zpráv banky, a. s., pobočky v R. a spořitelny, a. s., okresní pobočky v R. Skutková zjištění odvolacího soudu mají tedy ve smyslu §241 odst. 3 písm. c) OSŘ v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolatelka ostatně konkrétně neuvádí, která skutková zjištění nemají v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. že ze správných skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
S ohledem na již ustálený výklad čl. VIII odst. 2 věty první zákona č. 91/1998 Sb. Nejvyšším soudem a na to, že bezpodílové spoluvlastnictví účastníků zaniklo dne 10. října 1995, je třeba na daný spor aplikovat ustanovení občanského zákoníku o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb. (dále jen „ObčZ). K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, svazek 3, pod C 259.
Podle §149 odst. 1 ObčZ zanikne-li bezpodílové spoluvlastnictví, provede se vypořádání podle zásad uvedených v §150.
Podle §150 věta druhá ObčZ každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek.
Není pochyb o tom, že dluh vzniklý z úvěrů poskytnutých žalovanému před uzavřením manželství, tedy před vznikem bezpodílového spoluvlastnictví účastníků, v souvislosti s pořízením prodejny patřící jen žalovanému, byl jeho osobním závazkem. Bylo-li pak za trvání bezpodílového spoluvlastnictví účastníků na tento dluh plněno z finančních prostředků patřících do tohoto bezpodílového spoluvlastnictví a nikoli z odděleného majetku žalovaného, není žádného důvodu odchýlit se od zásady uvedené v posledně uvedeném zákonném ustanovení, že totiž každý z manželů je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Použitím úvěrů, v podstatné části splacených za trvání bezpodílového spoluvlastnictví účastníků, žalovaný získal do svého výlučného majetku nejen prodejnu, nýbrž i zboží, které ke dni uzavření manželství mělo cenu 80 000,- Kč. Oba soudy správně považovaly zboží v této ceně za výlučný majetek žalovaného a při vypořádání k této skutečnosti přihlížely, když od ceny zásob zboží zjištěné inventarizací k 1. 10. 1995 odečetly částku 80 000,- Kč a teprve zbývající částku vypořádaly jako majetek patřící do bezpodílového spoluvlastnictví. Žalovaný je proto povinen nahradit do společného majetku to, co bylo vynaloženo za trvání bezpodílového spoluvlastnictví na splacení obou úvěrů, tedy na jeho ostatní majetek. Na tomto závěru nemůže nic změnit skutečnost, že účastníci na prodejně žalovaného po celou dobu trvání jejich bezpodílového spoluvlastnictví společně podnikali. Během společného podnikání měli účastníci nejen příjmy, ale i výdaje spojené s podnikáním. Výsledek jejich společného podnikání byl zjištěn inventarizací k 1. 10. 1995 a zjištěná aktiva, jak výše uvedeno, byla soudem vypořádána. Ustanovení §150 věta druhá ObčZ vytváří předpoklad k tomu, aby nedocházelo k obohacení jednoho z rozvedených manželů na úrok majetku patřícího do bezpodílového spoluvlastnictví manželů a tedy na úkor druhého manžela. Rozhodnutím odvolacího soudu by k takovému obohacení žalovaného došlo.
Z uvedeného vyplývá, že právní posouzení věci odvolacím soudem nebylo správné. Dovolací soud proto napadený rozsudek odvolacího soudu za použití §243b odst. 1 a 2 OSŘ zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. srpna 2001
JUDr. František B a l á k , v.r.
předseda senátu