ECLI:CZ:NS:2001:22.CDO.195.2001.1
sp. zn. 22 Cdo 195/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně J. S., zastoupené opatrovnicí E. S., právně zastoupené advokátem, proti žalované V. R., zastoupené advokátem, o neplatnost kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 C 91/98, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6. září 2000, čj. 18 Co 531/2000-229, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech dovolacího řízení částku 19.150 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 6. září 2000, čj. 18 Co 531/2000-229, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 23. května 2000, čj. 6 C 91/98-208, kterým bylo určeno, že "smlouva ze dne 9. 2. 1998, kterou žalobkyně J. S. prodává žalované V. R. dům čp. 124/I se stavební parcelou č. 686, vše v k. ú. K., zapsaných v katastru nemovitostí katastrálního úřadu v K. na listu vlastnictví 704 pro obec K., katastrální území K., je neplatná" a rozhodnuto o nákladech řízení. Dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení a nepřipustil proti svému rozsudku dovolání.
Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalobkyně od roku 1997 trpí demencí těžšího stupně, na které se podílí zejména Alzheimerova choroba a cévní změny - "jedná se o syndrom, který vzniká následkem onemocnění mozku obvykle chronického nebo progresivního rázu, při kterém dochází k narušení mnoha vyšších korových funkcí včetně paměti, intelektu, myšlení, orientace, chápání,uvažování, schopnosti učení, úsudku a provází je nebo i předchází změny emoční, dochází k narušení v osobních aktivitách"- s vyloučením tzv. světlých okamžiků, tedy obnovy rozumové a určovací schopnosti. Pro tuto duševní poruchu, která není jen přechodná, byla žalobkyně zbavena způsobilosti k právním úkonům rozsudkem soudu prvního stupně z 22. 5. 1998, čj. 11 Nc 609/97-21, který nabyl právní moci 16. 6. 1998. Kupní smlouvu, kterou žalobkyně uzavřela se žalovanou 9. 2. 1998 ohledně výše specifikovaných nemovitostí, považoval odvolací soud shodně se soudem prvního stupně za úkon ve smyslu §38 odst. 2 ObčZ neplatný, neboť jej žalobkyně učinila v duševní poruše, která ji činila k tomuto úkonu neschopnou. Odvolací soud také dodal, že žalobkyně nebyla schopna platně udělit 6. 4. 1998 právnímu zástupci plnou moc k zastupování v tomto řízení o neplatnost kupní smlouvy. Nedostatek procesní způsobilosti žalobkyně a plné moci k jejímu zastoupení byl však odstraněn tím, že žalobkyni, která byla v průběhu řízení zbavena způsobilosti k právním úkonům, byla ustanovena opatrovnice, a ta udělila 10. 9. 1998 plnou moc advokátovi k zastupování žalobkyně. Nepřipuštění dovolání odůvodnil odvolací soud tím, že posouzení procesní způsobilosti účastníka a nedostatku plné moci nepovažuje za otázku zásadního významu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) a §239 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen "OSŘ"), a uvádí, že uplatňuje také dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d) OSŘ. To však podle obsahu dovolání nečiní (§41 odst. 2 OSŘ), neboť za otázku, která činí rozsudek odvolacího soudu rozhodnutím zásadního významu považuje otázku řádného zastoupení žalobkyně při podání žaloby a při jednáních soudu prvního stupně, která je zahrnuta v namítané vadě podle §237 odst. l písm. c) OSŘ. Žalovaná spatřuje naplnění této vady v tom, že pro trvalou duševní poruchu nebyla žalobkyně od roku 1997 schopna samostatně jednat, nebyla proto ani procesně způsobilá a nemohla udělit platnou plnou moc k zastupování advokátu JUDr. J. Š. Ten nebyl proto žalobkyní platně zplnomocněn k podání žaloby a nebyl oprávněn za ni jednat při prvních dvou jednáních soudu prvního stupně, tj. 29. 6. 1998 a 3. 9. 1998. Podle žalované jde o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, který nelze zhojit ani následným udělením plné moci tomuto advokátovi k zastupování opatrovnicí žalobkyně, když v daném případě advokát dokonce věděl, že koná na základě neplatné plné moci. Dále žalovaná nesouhlasí s rozhodnutím soudů obou stupňů o nákladech řízení. Navrhla, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto. K vadě řízení podle §237 odst. l písm. c) OSŘ v dané věci nedošlo, neboť procesně nezpůsobilé žalobkyni byla v průběhu řízení ustanovena opatrovnice, která udělila advokátovi platnou plnou moc k zastoupení žalobkyně. Tím došlo ke konvalidaci procesních úkonů učiněných zástupcem na základě předchozí neplatné plné moci. Žalobkyně také nepovažuje rozsudek odvolacího soudu za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu ve smyslu §239 odst. 2 OSŘ, když v otázce konvalidace plné moci odkazuje na rozhodnutí uveřejněné pod č. 12/1985 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Poukazuje také na to, že stejný právní názor zaujal odvolací soud také v rozsudku z 10. 6. 1999, sp. zn. 12 Co 333/99, když rozhodoval o neplatnosti nájemní smlouvy uzavřené mezi účastnicemi.
Nejvyšší soud provedl řízení podle procesních předpisů platných k 31. 12. 2000 (Hlava první, bod 17 zákona č. 30/2000 Sb.).
Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupenou účastnicí řízení zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.
Podle §236 odst. l OSŘ je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. l OSŘ je dovolání přípustné proti všem rozhodnutím odvolacího soudu pokud v řízení došlo k vadám v tomto ustanovení vyjmenovaným (s výjimkou rozhodnutí uvedených v odstavci dvě tohoto ustanovení, o takové však v dané věci nejde).
Žalovaná namítá, že v řízení došlo k vadě podle §237 odst. l písm. c) OSŘ.
Nejvyšší soud v usnesení z 30. 6. 1998, čj. 2 Cdon 1900/97, uveřejněném pod č. 139 v časopise Soudní judikatura č. 18/1998, uvedl, že sporné řízení je charakterizováno tím, že proti sobě stojí dva subjekty s opačnými zájmy na výsledku řízení. Účastník řízení, který je spokojen s výsledkem řízení, nebude pociťovat jako újmu na svých právech skutečnost, že mohlo dojít v jeho neprospěch k porušení procesních předpisů. V rozporu s uvedeným principem řízení by naopak bylo, pokud by se účastník v jehož neprospěch k žádnému porušení procesních předpisů nedošlo, mohl takového porušení, jež bylo učiněno v neprospěch jiného účastníka řízení, domáhat proto, aby dosáhl příznivějšího výsledku ve svůj prospěch. Nejvyšší soud dovodil, že proto k vadě řízení podle ustanovení §237 odst. l písm. f) OSŘ přihlíží dovolací soud jen tehdy, byla-li v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem dovolateli.
S přihlédnutím k tomu, že vada uvedená v §237 odst. l písm. c) OSŘ není neodstranitelnou podmínkou řízení, je uvedený závěr použitelný i pro vadu uvedenou v §237 odst. písm. c) OSŘ.
Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastník řízení neměl procesní způsobilost a nebyl řádně zastoupen.
Pro daný případ to znamená, že dovolatelka - v řízení neúspěšná žalovaná - nemůže vůči úspěšné žalobkyni důvodně podle uvedeného ustanovení namítat vadu řízení, která má spočívat v nedostatku procesní způsobilosti a řádném zastoupení žalobkyně při podání žaloby a dvou jednáních soudu prvního stupně v době, kdy žalobkyně byla stižena duševní poruchou a nebyla v řízení zastoupena platně zvoleným zástupcem - advokátem ve smyslu §24 a §25 OSŘ ani opatrovníkem ustanoveným podle §29 odst. 2 OSŘ, tj. v době od podání žaloby do udělení plné moci témuž advokátovi opatrovnicí, která byla v průběhu řízení žalobkyni ustanovena ve smyslu §27 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, jako osobě zbavené způsobilosti k právním úkonům.
Protože v řízení nedošlo ani k jiným vadám v §237 odst. 1 OSŘ vyjmenovaným, bylo dovolání jako nepřípustné odmítnuto /§243b odst. 4 a §218 odst. l písm. c) OSŘ/.
Žalobkyně byla v dovolacím řízení úspěšná a podle §243b odst. 4, §224 odst. l, §151 odst. l a §142 odst. l OSŘ jí proto přísluší náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Ty jsou dány odměnou advokáta za dva úkony právní pomoci - převzetí věci a vyjádření k dovolání - po 9.5000 Kč (při tarifní hodnotě 1.691.500 Kč, dané cenou nemovitostí jako předmětu kupní smlouvy, jejíž neplatnosti se řízení týkalo) a paušální náhradou hotových výdajů 2 x 75 Kč /Část devatenáctá, Hlava 1 odst. 10 zákona č. 30/2000 Sb. a §6 odst. 1, §7 , §8 odst. l, §11 odst. l písm. a), k) a §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění před vyhl. č. 484/2000 Sb./.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. února 2001
JUDr. Marie R e z k o v á , v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková