ECLI:CZ:NS:2001:22.CDO.2423.99.1
sp. zn. 22 Cdo 2423/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně B. J. proti žalovaným: 1) D. K. a 2) J. K., oběma zastoupeným advokátkou, o určení neplatnosti kupní smlouvy, o vyklizení nemovitosti a uložení povinnosti podat návrh na vklad do katastru nemovitostí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 15 C 400/94, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. července 1999, č. j. 14 Co 139/99-184, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 17. prosince 1998, č. j. 15 C 400/94-148, zamítl žalobu, aby "soud prohlásil za neplatnou od samého počátku kupní smlouvu uzavřenou mezi účastníky dne 26. 7. 1987 a registrovanou Státním notářstvím pro Prahu 9 dne 23. 9. 1987 pod č. j. 9 R I 355/87, a aby žalovaní byli povinni vyklidit nemovitost zapsanou na LV č. 434 v k. ú. B., a to parcelu č. 362/1182 s rodinným domkem čp. 362 a pozemky č. 1183 a č. 1184". Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalovaným na nákladech řízení částku 43 280.-Kč do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé tak, že zamítl žalobu na určení neplatnosti výše již označené kupní smlouvy, zamítl též žalobu na vyklizení výše označených nemovitostí oproti vrácení částky 179 050.-Kč a dále zamítl žalobu na uložení povinnosti účastníků podat návrh na vklad těchto nemovitostí ke Katastrálnímu úřadu P. na jméno žalobkyně. Dále odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení, když žalovaným nepřiznal právo na jejich náhradu a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ke změně rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé odvolací soud přistoupil jen proto, že žalobkyně částečně změnila a rozšířila žalobní petit; ve skutečnosti odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost dovozují z ustanovení §238 odst. l písm. a) o. s. ř. Z obsahu dovolání je zřejmé, že směřuje výhradně proti výrokům napadeného rozsudku, týkajícím se náhrady nákladů řízení. Dovolatelé poukazují na nesprávný závěr odvolacího soudu o naplnění důvodů zakládajících možnost aplikace ustanovení §150 o. s. ř. Navrhli, aby dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu byl v napadené části zrušen a věc vrácena v tomto rozsahu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Podle bodu 17. Hlavy první části dvanácté ( Přechodná a závěrečná ustanovení ) zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 1. července 1999, dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. ( dále jen "o. s. ř.").
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo včas podáno oprávněnými a řádně zastoupenými osobami (§240 odst. l, §241 odst. 1 o. s. ř.), nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. totiž platí, že dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jen pokud to zákon připouští.
S ohledem na obsah dovolání, kterým byl také vymezen rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§242 odst. 1 o. s. ř.), je především třeba uvést, že o nákladech řízení rozhoduje soud usnesením (§167 odst. 1 o. s. ř.). V tomto směru je právně nevýznamné, že výrok, jímž odvolací soud v posuzované věci rozhodoval o nákladech řízení, resp. o jejich náhradě, je obsažen v rozsudku odvolacího soudu. Ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., podle něhož je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, z jehož znění dovolatelé dovozovali přípustnost podaného dovolání, zde tedy nepřichází v úvahu. Otázku přípustnosti dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodováno o nákladech řízení, je proto třeba předně posuzovat podle ustanovení občanského soudního řádu, týkajících se přípustnosti dovolání proti usnesení.
Takovým ustanovením je především §238a odst. 1 o. s. ř. Podle písm. a) tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně; to však neplatí, jde-li mimo jiné o usnesení o nákladech řízení. Zákon tedy výslovně nepřipouští dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, které se týká nákladů řízení.
Dovolání je dále přípustné proti všem rozhodnutím odvolacího soudu, jestliže v řízení došlo k vadám vyjmenovaným v §237 odst. l o. s. ř.
Dovolatelé takovou vadu řízení sami neuplatňovali a z obsahu spisu se nepodává existence některé z vad uvedených v §237 odst. l o. s. ř., které by založily přípustnost dovolání v posuzované věci.
Je tedy zřejmé, že dovolání žalovaných není přípustné. Proto Nejvyšší soud podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání odmítl.
Žalobkyně byla v dovolacím řízení úspěšná; příslušela by jí proto podle §243b odst.4, §224 odst. l, §151 odst. l a §142 odst. l o. s. ř. náhrada nákladů dovolacího řízení, ty jí však nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. února 2001
JUDr. Antonín D r a š t í k, v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová