ECLI:CZ:NS:2001:22.CDO.2988.99.1
sp. zn. 22 Cdo 2988/99
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně MUDr. L. O., zastoupené advokátkou, proti žalovanému MUDr. Z. O., zastoupenému advokátkou, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 4 C 133/97, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. května 1999, č. j. 39 Co 533/98-82, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 27. července 1998, č. j. 4 C 133/97-60, určil, že dům - objekt bydlení čp. 595 se stavebním pozemkem parc. č. 1189/2 o výměře 245 m2, pozemkem parc. č. 1189/1 - orná půda o výměře 482 m2, pozemkem parc. č. 1189/3 - ostatní plocha (koupaliště) o výměře 38 m2 a pozemkem parc. č. 1189/4 - zastavěná plocha bez stavby o výměře 31 m2, vše zapsané na LV č. 518 pro kat. úz. V. u Katastrálního úřadu P., jsou v bezpodílovém spoluvlastnictví účastníků. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně mimo jiné zjistil, že účastníci uzavřeli manželství dne 17. srpna 1983. Rozhodnutím finančního odboru ONV v P. ze dne 21. července 1983, č. j. CU 258/83, byl žalovanému přidělen do osobního užívání za účelem stavby rodinného domku pozemek č. kat. 113/40 v kat. úz. V. o výměře 794 m2. Dne 21. července 1983 MNV P. a žalovaný uzavřeli dohodu o zřízení práva osobního užívání pozemku, která byla registrována Státním notářstvím pro P. dne 16. dubna 1984. V roce 1984 při změně mapového operátu v kat. úz. V. byl pozemek č. parc. 113/40 nově označen jako pozemek parc. č. 1189. Pozemek parc. č. 1189 byl na základě geometrického plánu rozdělen na předmětné pozemkové parcely. Vznik práva osobního užívání označených pozemků soud prvního stupně posuzoval s ohledem na §868 a 872 odst. 4 ObčZ podle §205 ObčZ před novelou provedenou zákonem č. 509/1991 Sb. Dospěl k závěru, že za okamžik uzavření dohody o právu osobního užívání pozemku je třeba podle §205 ObčZ považovat okamžik registrace této dohody státním notářstvím. Tím, že dohoda o zřízení práva osobního užívání pozemku, byť byla podepsána jen žalovaným, byla registrována za trvání manželství účastníků, vzniklo ve smyslu §214 ObčZ před novelou provedenou zákonem č. 509/1991 Sb. právo společného užívání pozemku účastníky, které se podle §872 odst. 4 ObčZ transformovalo na bezpodílové spoluvlastnictví účastníků.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací výše označeným rozsudkem připustil změnu žalobního petitu a změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu, aby bylo určeno, že pozemky parc. č. 1189/2 - stavební plocha o výměře 245 m2, parc. č. 1189/1 - orná půda o výměře 482 m2, parc. č. 1189/3 - ostatní plocha (koupaliště) o výměře 38 m2 a parc. č. 1189/4 - zastavěná plocha bez stavby o výměře 31 m2, zapsané na LV č. 518 pro kat. úz. V. u Katastrálního úřadu P. jsou ve společném jmění účastníků. Jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve znění, že se určuje, že dům - objekt k bydlení čp. 518 v P., zapsaný na LV č. 518 pro kat. úz. V. u Katastrálního úřadu P. je ve společném jmění účastníků. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení a zamítl návrh žalovaného na připuštění dovolání proti tomuto rozsudku. Podle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně věc ohledně předmětných pozemků neposoudil správně, když vznik práva osobního užívání pozemku spojoval s okamžikem registrace dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku, nikoli na okamžik uzavření této dohody. Vyslovil názor, „že společné užívání pozemku manžely by totiž podle §214 ObčZ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 509/1991 Sb. vzniklo pouze tehdy, pokud by dohodu o osobním užívání pozemku uzavřeli oba manželé a nebo jeden z nich za trvání manželství\". Jestliže pozemek č. kat. 113/40 byl přidělen do osobního užívání žalovanému a dohoda o zřízení práva osobního užívání pozemku byla uzavřena jen se žalovaným před uzavřením manželství účastníků, pak bez ohledu na to, že tato dohoda byla registrována za trvání manželství účastníků, vzniklo žalovanému právo osobního užívání pozemku, které se podle §868 a §872 odst. 1 ObčZ změnilo na jeho vlastnictví a účastníci se proto nemohli stát podle §872 odst. 4 ObčZ jeho bezpodílovými spoluvlastníky.
Proti rozsudku odvolacího soudu, a to do výroku, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, podala žalobkyně dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Podle názoru žalobkyně vzniklo právo osobního užívání pozemku dnem registrace dohody státním notářstvím, tedy dne 16. dubna 1984 za trvání manželství, a pozemek tak byl ve společném užívání manželů, později podle §872 odst. 4 ObčZ v jejich bezpodílovém spoluvlastnictví a nyní ve společném jmění. Za správné považovala právní posouzení věci soudem prvního stupně. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadené části zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ„) a po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu dovolání podle §242 odst. 1 a 3 OSŘ a dospěl k závěru, že dovolání je neopodstatněné.
Žalobkyně nenamítá, že v řízení došlo k vadám uvedeným v §237 odst. 1 OSŘ nebo že řízení bylo postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241 odst. 3 písm. a) a b) OSŘ] a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by k některé z uvedených vad došlo. Proto se dovolací soud dále zabýval jen uplatněným dovolacím důvodem, tj. správným výkladem pro posouzení věci rozhodujícího ustanovení §214 ObčZ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 509/1991 Sb.
Podle §214 ObčZ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 509/1991 Sb. jestliže uzavřeli dohodu o osobním užívání pozemku za trvání manželství oba manželé anebo jeden z nich, vznikne jim právo společného užívání pozemku. Toto právo však nevznikne, uzavře-li dohodu jeden z manželů, kteří spolu trvale nežijí.
Předpokladem vzniku práva společného užívání pozemku manžely tedy především bylo uzavření dohody o osobním užívání pozemku oběma manželi anebo jedním z nich za trvání manželství. Okamžikem, kdy je smlouva uzavřena (kdy smlouva vzniká), je okamžik, kdy je smlouva perfektní. Ten nastává úplným a bezpodmínečným přijetím návrhu na uzavření smlouvy. V tomto ohledu lze odkázat na §44 ObčZ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 509/1991 Sb., podle které je smlouva uzavřena, jakmile se účastníci shodnou na jejím obsahu. Od vzniku smlouvy je třeba lišit její účinnost, která nemusí nastat vždy současně s okamžikem vzniku smlouvy. Tak tomu bývá tehdy, jestliže zákon k tomu, aby nastaly právní účinky smlouvy, vyžaduje ještě rozhodnutí příslušného orgánu. Příkladem takové pozdější účinnosti již uzavřené dohody je účinnost smlouvy, k níž bylo třeba registrace státním notářstvím ve smyslu §47 odst. 2 ObčZ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 264/1992 Sb. (k tomu viz učebnici Občanské právo hmotné, Codex 1997, svazek I, str. 97). Jestliže označené pozemky byly přiděleny do osobního užívání rozhodnutím příslušného orgánu pouze žalovanému, s nímž jen také byla ještě před uzavřením manželství účastníků uzavřena dohoda o zřízení práva osobního užívání, vzniklo právo osobního užívání označených pozemků jen žalovanému. Doba vzniku práva osobního užívání pozemku (tj. doba, kdy nastaly účinky dohody o zřízení práva společného užívání pozemku ve smyslu §205 odst. 2 ObčZ) pak již z hlediska určení, zda, ke spornému pozemku vzniklo právo individuálního nebo společného užívání pozemku není právně relevantní. Lze tedy uzavřít, že v případě, kdy došlo k platnému uzavření dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku s jedním z manželů před vznikem manželství, nemění skutečnost, že k registraci této dohody došlo až za trvání manželství, nic na tom, že se pozemek nestal předmětem práva společného užívání pozemku manželi. S ohledem na ustanovení §872 odst. 1 věty prvé ObčZ [podle kterého právo osobního užívání pozemku, vzniklé podle dosavadních předpisů (t. j. předpisů platných před 1. 1. 1992), které trvalo k uvedenému datu se změnilo na vlastnictví fyzické osoby] se pak právo osobního užívání označených pozemků žalobce změnilo na jeho výlučné vlastnické právo. Protože účastníkům nevzniklo právo společného užívání předmětných pozemků, nestaly se tyto pozemky podle §872 odst. 4 ObčZ předmětem jejich bezpodílového spoluvlastnictví ani (s ohledem na ustanovení bodu 2. čl. VIII zákona č. 91/1998 Sb., kterým se mění zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, a další předpisy) jejich společného jmění.
Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud věc posoudil po právní stránce správně. Proto je správný i dovoláním napadený rozsudek a dovolání muselo být podle §243b odst. 1 OSŘ zamítnuto.
Žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení podle §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 OSŘ, neboť úspěšnému žalovanému náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. března 2001
JUDr. František B a l á k , v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková