ECLI:CZ:NS:2001:22.CDO.339.2001.1
sp. zn. 22 Cdo 339/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně M. H., zastoupené advokátem, proti žalovanému Ing. V. Z., zastoupenému advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 4 C 1552/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. února 2000, č. j. 30 Co 643/99-42, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech dovolacího řízení částku 6.950 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 2. února 2000, č. j. 30 Co 643/99-42, změnil rozsudek Okresního soudu v Mělníku (dále jen „soud prvního stupně\") ze dne 4. května 1999, č. j. 4 C 1552/98-23, jen ve výroku o nákladech řízení a potvrdil ve výroku, jímž bylo určeno, že žalobkyně je výlučným vlastníkem domu č. p. 37 se stavební parcelou č. 52 o výměře 840 m2 a pozemků p. č. 17/1 - ovocný sad o výměře 3.659 m2 a p. č. 17/2 - zahrada o výměře 58 m2, zapsaných u Katastrálního úřadu v M. v katastru nemovitostí na listu vlastnictví číslo 248 pro obec a k. ú. J.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že v řízení došlo k vadě podle §237 odst. 1 písm. f) zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. /dále jen „OSŘ\"/. Uplatňuje také dovolací důvody podle §241 odst. 3 písm. b), c), d) OSŘ. K odnětí možnosti jednat před soudem nesprávným postupem soudu ve smyslu §237 odst. l písm. f) OSŘ došlo tak, že žalovaný se v důsledku přehlédnutí data dostavil k jedinému jednání soudu prvního stupně, při kterém bylo rozhodnuto, o den později, kdy také předložil potvrzení o pracovní neschopnosti. Ani odvolací soud mu nedal možnost vyjádřit se k věci, neboť ho k nařízenému jednání nepředvolal. Soudy obou stupňů také porušily ustanovení §120 OSŘ včetně §118 OSŘ a §153 OSŘ, když neprovedly jím navrhované důkazy, a to výslechem žalovaného a jeho syna. Žalovaný navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
Žalobkyně se vyjádřila k dovolání tak, že žalovaný byl k jednáním soudů obou stupňů řádně předvolán, a nebyla mu proto odňata možnost jednat před soudem Vadou řízení není ani to, že nebyl proveden důkaz výslechem žalovaného a jeho syna, neboť žalovaný neuvedl žádné pro věc podstatné skutečnosti, k jejichž prokázání měly navrhované důkazy směřovat. Dále rozvedla, že považuje za neodůvodněné také další dovolací námitky žalovaného. Navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto.
Podle bodu 17. hlavy první části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení) zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 2. února 2000, Nejvyšší soud jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou řádně a včas (§240 odst. 1, §241 odst. 1 OSŘ), nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek stanovených v §238 odst. 1 písm. b) nebo §239 odst. 1, 2 OSŘ. V daném případě však tyto podmínky splněny nebyly, neboť potvrzujícímu rozsudku nepředcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu, odvolací soud ve výroku svého rozsudku přípustnost dovolání nevyslovil a žalovaný vyslovení přípustnosti dovolání před vyhlášením rozsudku odvolacího soudu nenavrhl.
Dovolání by tedy mohlo být přípustné jen podle §237 odst. l OSŘ, neboť podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud v řízení došlo k některé z vad v tomto ustanovení vyjmenovaným (s výjimkou rozhodnutí uvedených v §237 odst. 2 OSŘ, o takové však v dané věci nejde).
Vada podle §237 odst. l písm. f) OSŘ je dána, pokud účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád dává. Ze strany nalézacího soudu musí proto dojít k porušení konkrétního procesního ustanovení, jehož bezprostředním důsledkem je odnětí možnosti účastníka jednat před soudem (např. neumožnil mu při jednání činit přednesy, navrhovat důkazy, vyjadřovat se k návrhům na důkazy a k provedeným důkazům, soud rozhodl bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno, nepředvolal účastníka řízení). O vadu podle §237 odst. 1 písm. f) OSŘ jde proto jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem a jestliže se tento postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování. Přípustnost dovolání z hlediska tohoto ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu je touto vadou postiženo, ale nastává pouze tehdy, jestliže napadené rozhodnutí vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 písm. f) OSŘ skutečně trpí.
Nesprávný postup soudu prvního stupně nelze spatřovat v tom, že ve věci dne 4. května 199 jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, neboť žalovaný byl k tomuto jednání řádně předvolán. Podle doručenky na čl. 17 spisu byla zásilka obsahující předvolání k uvedenému jednání žalovanému doručena 8. dubna 1999. Žalovaný sám uvádí, že v důsledku svého omylu se k jednání dostavil až o den později, aniž také soudu prvního stupně oznámil, že je již od 4. 5. 1999 v pracovní neschopnosti a případně požádal o odročení jednání. Soud prvního stupně tak splnil povinnost předvolat účastníka řízení k jednání, kterou mu ukládá §118 OSŘ. K jednání odvolacího soudu dne 2. února 2000 byl žalovaný předvolán prostřednictvím svého zástupce, který se k jednání dostavil. Postup odvolacího soudu je rovněž v souladu s §214 a §118 odst. l OSŘ, neboť podle §49 odst. l OSŘ, má-li účastník zástupce, doručuje se písemnost pouze zástupci, účastníku jen v případě, má-li něco vykonat.
Za nesprávný postup soudu ve smyslu §237 odst. l písm. f) OSŘ nelze považovat ani to, že soud neprovedl všechny účastníkem navrhované důkazy. Podle §120 odst. 1 OSŘ totiž soud rozhoduje o tom, které z navržených důkazů provede. Nemusí tedy provést všechny navržené důkazy, pokud již z důkazů provedených lze na skutkový stav při aplikaci příslušné právní normy bezpečně usuzovat. Je pak ale třeba, aby se v rozhodnutí vypořádal s tím, proč navržené důkazy neprovedl (§157 odst. 2 OSŘ).
Ani případný postup soudu v rozporu s ustanovením §120 OSŘ však nezakládá důvod přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. f) OSŘ, ale způsobuje, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K této vadě však může dovolací soud přihlížet jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 OSŘ).
Protože rozsudek odvolacího soudu není dovolatelem namítanou vadou uvedenou v ustanovení §237 odst. 1 písm. f) OSŘ postižen a v řízení nedošlo ani k jiné vadě v §237 odst. l OSŘ uvedené, Nejvyšší soud dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 4, §218 odst. l písm. c) OSŘ).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 OSŘ. Žalovanému, který nebyl v dovolacím řízení úspěšný, uložil dovolací soud povinnost nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady tohoto řízení. Podle odst. 10 části dvanácté, hlavy I zákona č. 30/2000 Sb. se odměna za zastupování advokátem v řízeních v jednom stupni, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, stanoví podle dosavadních předpisů. Výše nákladů představuje odměnu advokátky za zastoupení za jeden úkon právní služby - vyjádření k dovolání - ve výši 6.875 Kč a paušální náhradu hotových výdajů 75,- Kč podle §7, §9 odst. 3 písm. a), §11 odst. 1 písm. k) a §13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Dovolací soud vycházel z tarifní hodnoty dané cenou nemovitostí 650.000 Kč, neboť v dané věci jde o určení práva k věcem penězi ocenitelnými.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. března 2001
JUDr. Marie R e z k o v á , v.r.
předsedkyně senátu