ECLI:CZ:NS:2001:22.CDO.550.2001.1
sp. zn. 22 Cdo 550/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: A) J. H., B) Ing. J. H., C) J. H., D) L. Ž., a E) S. P., všech zastoupených advokátem, proti žalovanému S. N. B., státní podnik v likvidaci, o vydání předběžného opatření, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 7 Nc 3093/2000, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 22. prosince 2000, č. j. 29 Co 642/2000-66, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v České Lípě usnesením, č. j. 7 Nc 3093/2000-53, ze dne 6. listopadu 2000 na návrh žalobců nařídil předběžné opatření, kterým žalovanému nařídil zdržet se jakéhokoliv zcizování, zatěžování nebo jiných dispozic se stavbou zámečnické dílny na pozemku parc. č. 931/2, se stavbou garáží na pozemku parc. č. 931/1, se stavbou skladu lepenky na pozemku parc. č. 939/6 a se stavbou skladu hořlavin na pozemku parc. č. 939/5, vše vedeno v katastru nemovitostí jako ostatní stavební objekty zapsané jako vlastnictví ČR - S. N. B. na listu vlastnictví č. 704 v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v Č. pro katastrální území A., obec N. B., s právem hospodaření pro žalovaného, a to od doručení tohoto usnesení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Ústní nad Labem - pobočka v Liberci jako soud odvolací k odvolání žalovaného změnil usnesením ze dne 22. prosince 2000, č. j. 29 Co 642/2000-66, usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh žalobců na nařízení předběžného opatření zamítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci 22. 2. 2001 dovolání, a to osobně u soudu prvního stupně. Jeho přípustnost opírají o §237 odst. 1 písm. a) zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. a uplatňují dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) tohoto novelizovaného občanského soudního řádu. Navrhují, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.
Podle bodu 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 30. listopadu 2000, Nejvyšší soud jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen \"OSŘ\").
Dovolání je opožděné.
Podle §240 odst. 1 věty prvé OSŘ může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle §240 odst. 2 OSŘ zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Podle §57 odst. 2 OSŘ lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Lhůta je podle §57 odst. 2 OSŘ zachována, je-li poslední den lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
V daném případě nabyl rozsudek odvolacího soudu právní moci 3. 1. 2001. Lhůta k podání dovolání tedy uplynula dne 3. února 2001. Dovolání však bylo podáno osobně až 22. 2. 2001, tedy opožděně.
Kromě toho by šlo o dovolání nepřípustné.
Podle §238a odst. 1 písm. a) OSŘ je přípustné dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně. To však neplatí, jde-li m. j. o usnesení o předběžném opatření, jak je tomu i v tomto případě. Proto by dovolání ani podle tohoto ustanovení nebylo přípustné.
Přípustnost by nemohla vyplývat ani z §237 odst. 1 OSŘ, neboť vady řízení v tomto ustanovení vyjmenované, jejich existence zakládá přípustnost dovolání nebyly zjištěny.
Dovolání žalobců bylo proto jako nepřípustné odmítnuto /§243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) OSŘ/.
O nákladech dovolacího řízení vzhledem k tomu, že jde o řízení o předběžném opatření, rozhodne soud prvního stupně ve věci sp. zn. 12 C 1081/99 (§145 OSŘ). V tomto řízení se žalobci domáhají vůči žalovanému zaplacení částky 557.770,- Kč a navrhované předběžné opatření žalobci odvozovali od nároku na její uspokojení.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. dubna 2001
JUDr. Marie R e z k o v á, v.r.
předsedkyně senátu